Chudáčci

Jeden velký „experiment“, který může vzbuzovat rozporuplné pocity. Film je to veskrze bizarní (což je zřejmě pro tohoto režiséra příznačné, pro mě je to však první setkání s jeho dílem, takže nemůžu posoudit), místy může dělat až zvrácený dojem – např. minulost a dětství doktora Godwina Baxtera a jeho vztah s otcem, ale i mnoho dalšího. Na druhou stranu film obsahuje mnoho podnětných myšlenek a zajímavých replik, skoro by se až dalo říct „životních pravd“ vzhledem k tomu, že mnoho vyvěrá z nezastřeného „dětského“ vidění, smíšeného s podivnou jiskrnou dávkou intelektu. V jádru jde o film o svobodě a nesvázanosti pravidly či společností, ale úžeji jde o svobodu žen vůči mužům a jakousi ženskou emancipaci. Nicméně obsah nejde ve skutečnosti moc do hloubky a myšlenky, ač zajímavě podané, nejsou nijak převratné ani nové. Co totiž film opravdu odlišuje a dělá speciálním, je jeho forma, nikoli obsah. Vizuál, scénografie, zpracování příběhu a jeho podání jsou rozhodně nevšední, místy až kontroverzní. Bohužel, určité věci jsou v důsledku trochu sporné a na hranicí přijetí a pochopení, z velké části proto, že film dává velký důraz na sexuální scény a je jich doslova plný. Divák se pak může ptát: Pokud je v těle dospělé ženy mentálně dítě, je vůbec v pořádku dávat tak obrovský důraz na jeho pohlavní život? A pokud je film o emancipaci žen a osvobození z majetnického přístupu a sexismu mužů, proč dobrou polovinu stopáže tvoří scény s nahou Emmou Stone a sexem ve všemožných polohách, což (přiznejme si to) do důsledku potěší především mužské osazenstvo diváckého publika? Není v tom určitá míra pokrytectví? Nemohla jsem si pomoct, ale v tomhle ohledu film dělá dojem, že jde o vyobrazení ženské „emancipace“ z pohledu mužů. A pokud si všimneme, že jak předlohu, tak scénář i režii mají na svědomí muži, možná nejsem tak daleko od pravdy… Nicméně, toto je forma, kterou si film zvolil, a rozhodně si neklade za cíl být umírněný a korektní, takže je nutné ho tak taky brát. Když tedy odhlédnu od některých sporných otázek, jde v zásadě o výborný a nekonvenční film, kterému se rozhodně daří podněcovat diskuzi. Téma svobody je mi osobně blízké a v tomto snímku má sex a fyzičnost své zcela důležité místo, jen by mě popravdě zajímalo, jak by film působil, kdyby se zaobíral i jinými aspekty svobody než pouze sexem. Ohledně svobody jde přece o více, no ne? Jak by film asi působil, kdyby byl v tomhle ohledu více vybalancovaný, se už můžeme jenom domnívat… (na závěr ještě samozřejmě dávám palec nahoru za Emmu Stone a její famózní výkon, této role by se rozhodně nedokázala ujmout jen tak ledajaká herečka). ~(4,1★)~ (17.02.2024)

Lanthimos si jede svoje, a když na to začíná slyšet i Akademie, tak už nic měnit nebude. Krátkodobě to je sranda, ale přes dvě hodiny bizáru můžou být na někoho už moc. Stone full frontal potěší, ale bacha na to, aby to zanedlouho nebyl jediný požadavek na Oscara. Zase tak úžasný výkon to nebyl ani pro jejího skalního fanouška. (09.04.2024)

Další Lanthimosova podivnost. V kulisách, jak od Karla Zemana, se klátí perfektní Emma Stone hladová po informacích a zkušenostech. Doprovod jí dělá Mark Ruffalo, kterej je hrozně vtipnej. Hraje světáka, co konečně našel někoho, na koho nestačí a je prdel jak tam furt žárlí a naříká. Jinak je to chytré, dialogy jsou velice zábavné a pořád se tam souloží. Emma Stone je tam fakt hodně často nahá a ne, není to ani trochu sexy. (30.03.2024)

Surrealistický gejzír, kamera utržená ze řetězu (miluji záběry rybím okem, co už dneska nejsou jaksi moderní) a mrazivě dunivá hudba měnící se tu v kakofonii, tam jen v pár vybrnkaných tónů. Orgastická extáze snad ještě neměla lepší hudební doprovod, o řádění na parketu nemluvě. Při některých intenzivních pasážích jsem si vzpomněl na Michaela Nymana a jeho hudbu k filmům P. Greenaway. Magický mix steampunku a secese doplněný vizemi jak od Karla Zemana (včetně té mořské ryby). Navrch ještě něco z Felliniho a Tinta Brasse. A z černobílého Londýna do světa plného barev, dobrodružství, sexu, krutosti a smrti. A ty skvostné interiéry! Jedním z hlavních motivů je emancipace, ale nějak to nevadí. A samozřejmě svoboda. A ač se tu skáče o sto šest, film vůbec není oplzlý a vulgární. V menších rolích mě potěšila H. Schygulla, vynikající německá herečka. Její scénka točící se okolo sexu a masturbace neměla chybu. Film, co je třeba zažít v kině - obraz + zvuk=dokonalost. Myslím, že dlouho nic lepšího z poslední doby jen tak neuvidím. (26.01.2024)

Emancipační odysea „Frankensteinovy dcery“ bizarním steampunkovým světem zasazeným do viktoriánské éry. Yorgos Lanthimos je nejosobitějším tvůrcem současnosti a jsem rád, že svůj jedinečný rukopis umně a s lehkostí transformoval z menších řeckých bizárů do studiových filmů – v tomto případě i s na jeho poměry ohromným rozpočtem 70 milionů dolarů, což je obří skok i oproti předchozí Favoritce, která stála 15 milionů. Přitom nemám z jeho pozdější tvorby ani trochu pocit, že by dělal kompromisy, naopak na své vize nabaluje plejády áčkových herců, kteří s ním chtějí za každou cenu pracovat a jejichž herecké schopnosti posouvá na další, často dosud nepoznané, úrovně. Willem Dafoe je zde standardně skvělý, to není třeba obšírněji rozebírat. Avšak je třeba vypíchnout naprosto fenomenální výkon Marka Ruffala, z něhož jde cítit, jak moc si roli užívá a v podstatě každou scénu krade pro sebe – jde o jeho nejzajímavější roli od Zodiaca. Nic však nedokáže zastínit Emmu Stone, která roli Belly dala naprosto všechno, ukázala všechno a šla do všeho po hlavě – naprosto bezprecedentní herecký výkon a dosavadní vrchol její kariéry. BTW: Wednesday se může jít zahrabat, nejzásadnější taneček poslední doby má na kontě Emma! (10.10.2023)