RadkaCW

Při sledování vší té snahy dostat se na olympiádu, drilu, nesvobody, ponižování, absence menstruace a poruchy příjmu potravy mi přijde horší tahle podoba vrcholového sportu než celá porno kariéra. Na tělesnost se film zaměřuje, motivaci a hlubší psychologii Andrey by asi řešil, kdyby se jmenoval Její duše (že by vidina „snadného“ výdělku oproti práci v sámošce, vizáž, více než kladný přístup k sexu a sportem zocelená osobnost, která si to umí obhájit? – víc vědět nepotřebuju a je mi to vcelku jedno). Natália Germáni – vynikající soustředěný a odvážný výkon, nebyl problém zaměřit se na její tělo jakožto nástroj a neřešit sympatie nebo antipatie k její postavě. Explicitní scény nevadily, ale koukat s rodiči to bych se asi červenala a doufám, že mi děcka jednou nekoupí kávovar 😊 Velmi pěkné 3 hvězdičky.

„Děkuji prozřetelnosti, že mě poslala právě sem, a ne do nějakého vězení.“ Tak ti nevím, hochu… Nejprve mě nalákal námět a hvězdné obsazení filmu Sofie Coppoly, ale po zjištění, že jde o remake (proč?), jsem dala přednost jiným machrům. Clint Eastwood pod vedením dvorního režiséra Dona Siegela v nečekané roli zraněného yankeeského vojáka, který to vychytrale hraje na všechny strany v dívčím semináři pod vedením přísné Geraldiny Page (viděno s dabingem – skvěle obsazená Daniela Kolářová). Jako jediný okouzlující muž v okolí ale nepochopil pravidla ženského kolektivu a přestřelil – pak už není cesty zpět. Ony i holky dokáží držet při sobě, zvlášť ty zhrzené. Tísnivý a dost odvážný snímek podpořený napínavou hudbou Lalo Schifrina moji pozornost a zvědavost chytnul a nepustil až do parádního konce.

Zpočátku to vypadalo jako originální výzva Neda Merrilla, excentrického chlapa v přechodu. Atletická postava (54letého!) Burta Lancastera nonstop v plavkách probíhá na cestě domů přes rozlehlé pozemky svých sousedů a známých, u každého přeplave bazén (symbol poválečného přepychu) a prohodí pár slov. Americká idyla evidentně skončila, stejně tak mládí, úspěch v práci i u milenek, hlavně ale rodinné štěstí. Odhalují se další a další indicie, zjišťujeme, že pokrytečtí nejsou shovívaví a návštěvou překvapení hostitelé, ale on sám. Či spíše nezpracoval a potlačil chmurnou realitu nebo dokonce zešílel? Filmem jsem se nechala krásně povodit, takže až tak neblahý závěr jsem nečekala. Burt Lancaster mi přesvědčivě navodil silné pocity trapna a lítosti - pro mě jeho zatím nejlepší role.

Pár let tomu, co Jennifer Lawrence roztomile zakopla na schodech cestou ke zlaté sošce. I pustila jsem si konečně inkriminovaný snímek. Zdejší komunita mě asi nepochválí, ale vzhledem k únavě jsem zvolila dabing – chybu uznávám, budu se muset podívat ještě jednou. Neoriginální český název podsouvá divákovi, o co půjde, zatímco Silver Linings Playbook je i přes náznak naděje tajuplnější. Ukecaná romance (za mě přes vtipné momenty ne zrovna komedie) o hojení šrámů dvou černých ovcí a jejich podporujících blízkých. Jennifer Lawrence mě napoprvé mile překvapila, stejně tak u mě stoupl Bradley Cooper, perfektní Robert de Niro filmu dodává na kvalitě (zejména jeho monolog k synovi). Roztřesená kamera, civilní a ukřičené dialogy, hrdinové chováním pro někoho na facku – asi hlavní důvody rozporuplného hodnocení. Vypíchnout musím scénu tanečního tréninku (a rodící se lásky) za zvuků duetu Boba Dylana a Johnnyho Cashe Girl from the North Country – úplně si nejsem jistá, jestli je silnější film nebo tenhle dokonalý song.

První výlet do Mnichova? Na památky, pivo a preclík? Taky, ale v mém případě byla nejsilnějším zážitkem návštěva Connollystraße 31. Předcházela tomu emočně náročná přípravná kombinace: 1) kniha Simona Reeva Mnichov. Jeden den v září (vedle osobních příběhů sportovců popisuje stres Němců, aby se tentokrát něco nezvrtlo a tlak, aby hry běžely dál (nepochopitelné!), ale také více osvětluje nenávist a touhu po pomstě Palestinců vyrůstajících v bídě uprchlických táborů.), 2) oskarový dokument One Day in September plný dobových záběrů. 3) Spielbergův Mnichov. Bez prvních dvou položek bych se dost ve filmu ztrácela, proto doporučuji minimálně pročíst Wikipedii (Boží hněv, Jaro mládí…). Film jsem si tak mohla aspoň trochu zasvěceně vychutnat. Dokonale podaná atmosféra 70. let, vynikající obsazení (zaujala Lynn Cohenová jako Golda Meirová), vytýkaný chlad pro mě odpovídá vojenským akcím Mosadu (občas ale nechyběl vtip), nicméně vedoucí operace v podání Erica Bany a hlavně jeho svědomí necitelně nepůsobilo. Zkrátka násilí plodí násilí. Perfektní filmařina, kéž by snímek nebyl založen na skutečných událostech. Přes 50 let, dopíšu svůj náhled, přepnu na TV a v Událostech David Borek na téma Izrael vs Palestina? Neverending story... Komentář si dovolím věnovat památce trenéra zápasníků Moshe Weinberga, který záměrně zavedl teroristy k pokoji vzpěračů a zápasníků (místo ke slabším atletům) a již zraněný se (stejně jako vzpěrač Yossef Romano) dokázal aktivně teroristům postavit.