Hanee

Poučný příběh o tom, že stačí dva odvážní lidé na to, aby rozhýbali běh dějin lepším směrem a že má smysl se angažovat.

Nenudila jsem se ani vteřinu. Trochu škoda, že si nikdo moc nevšimnul skvělého hereckého výkonu Nicolase Houlta, co by šéfkuchařem posedlého food teoretika.

Zvláštní dimenzi tomu na konci daly scény s úklidem, tamního dnes už památníku. Jak jsou lidi opravdu schopní nevnímat hrůzy, když z toho něco mají i dneska. Jaké to asi je dělat uklízečku v Osvětimi a oprašovat pece, ve kterých se upalovali lidi? V hodně recenzích tu padlo slovo voyerské a takto vnímám i turistické prohlídky na takovémto místě. A děj filmu vlastně i připomíná takovou živou muzejní expozici. A kruh se uzavřel. Mrazivé. Je dobře, že takovýto film vzniknul a je dobře, že vzniknul právě teď. P.S.: To jak jeho ženuška byla hlavně nadšená z pěkného bydlení se zahrádkou mi připomíná, s jakou lehkostí izraelci roky ilegálně osídlují západní břeh. Stěhují se tam i z různých koutů světa, protože je tam levné bydlení, s pěkným výhledem. Prostě idylka, kterou si před sebou obhájí pohádkou z Bible o tom, že tam prý žili někdy před dvěma tisíci lety. A to, že jsou tam ilegálně, nevítaní a střežit je musí armáda jim je úplně jedno, oni žijí ve své bublině, kterou občas teda naruší nějaký útok, ale co už.