OughJay

Sázka na Toma Hardyho se opět vyplatila, tentokrát Marvelu. Úvod je sice poměrně zdlouhavej, ale i tu nudnější část on bez problému utáhne. Strčte toho chlapa, aby zahrál třeba sušák na prádlo, a stejně bude dobrej. Třešničkou na dortu je pak hlas Venoma, kterej má Hardy taky na svědomí. Rozhovory mezi Venomem a Eddiem Brockem jsou vůbec jedna perla vedle druhý a upřímně jsem se u nich zasmál. Ačkoliv teda tenhle film neoplývá buhvíjak sofistikovanym příbehem, natožpak charismatickym záporákem, rozhodně bych se nebál ho doporučit. Není totiž zahlcenej kvantem postav, jako třeba poslední Avengers, a tak se na něj prostě dobře kouká. Venom: "We will eat both of your arms, and then both of your legs, and then we will eat your face right off your head. You will be this armless, legless, faceless thing, won't you, going down the street like a turd in the wind!" Eddie Brock: [sees a shocked Mrs. Chen gaping at him] "Oh... I have a parasite. Yeah. Good night, Mrs. Chen."

Čím víc recenzí a komentářů čtu, tím silnější mám pocit, že tentokrát jdu proti proudu víceméně sám. Já vám nevim - nepsal k tomu náhodou scénář Seth Rogen, nebo Judd Apatow? Protože se to snaží bejt tak deblně a za každou cenu vtipný, že mi jako cílovka přijdou náctiletý puberťáci víc než kdokoliv jinej. Jenže wait... Ti by se na to kvůli R-kovýmu ratingu vůbec neměli dostat... Možná, že by byl Deadpool fajn jako divadelní představení. Tam bych se třeba tomu přihlouplýmu přehrávání zasmál. Vlastně jedinej bonmot, kterej udeřil kosu na kámen, byl ten o "lazy writing". Odfláknutej scénář totiž Deadpoola 2 vystihuje dokonale. Je to laciná slátanina zabalená do červenýho kostýmu, která se ale umí zatraceně dobře prodat. A tak mi za pár dní v hlavě nezbyde nic jinýho, než podařená upoutávka s Beckhamem... Cable: "You're not a fuckin' hero. You're just an annoying clown dressed up as a sex toy."

V době, kdy kinama profrčí víc filmů, než kolik má rok dní, a kdy už je převážná většina z nich jen recyklace něčeho, co už tu bylo, je Upgrade fakt vítaný překvapení. Po krátkym seznamování si jde náš kyborg velice nekompromisně za svym. Přitom u toho rozplejtá takřka matrixovskou pointu, jakou byste nejspíš u filmu pasovanýho do role akčního béčka nečekali. Pomsta ještě nikdy nebyla tak strojová. Jediný, co tu chybí, jsou trochu zvučnější jména. Ne, že by to Logan Marhall-Green sám neutáhnul, ale zřejmě se to nedostane k tolika lidem, ke kolika by si zasloužilo. Takhle má totiž podle mě vypadat akční sci-fi 21. století - přímočarý, nápaditý, bez balastu a s vizí. Stem: "I cannot allow us to be killed."

Margot Robbie je hereckej chameleon. Ať už se objeví v jakýkoliv roli, můžete si bejt jistý, že ní budete zírat s otevřenou pusou (a teď nemluvim jen o tom, jak vypadá). Bez ní by šlo tady o lehce nadprůměrnej film stojící na bizarním příběhu 90. let, kde se parta buranů z buranova pokusila ovlivnit historii krasobruslení. S ní je to jeden ohromující "trojitej axel" filmovýho plátna, kterej se vám zaryje pod kůži a na kterej jen tak nezapomenete. Shawn Eckhardt: "People don't take me seriously, Jeff. But I am in control of the situations."

Mysteriozních dramat je poslední dobou jako šafránu a za každý kvalitní bych platil zlatem. Díky bohu za Gillian Flynn, z jejíhož pera se zrodila např. Gone Girl a která momentálně tuhle mezeru na trhu zaplňuje. Ne nadarmo po ní skočil i David Fincher... Sharp Objects jakožto její prvotina si dramatický zpracování dozajista zasloužily, jen si nejsem jistej, jestli by nestačil celovečerní film. Seriál plyne na můj vkus až zbytečně pomalu. Kdyby se vystříhaly všechny záběry Amy Adams, kterak jede v autě a pouští si v něm z iPhonu depresivní hudbu, mohlo bejt možná i o epizodu míň. A takhle by se dalo pokračovat. Vedlejší postavy jsou až příliš lacině využívaný k odlákání pozornosti (jen dva hlavní podezřelí, ačkoliv indicie vedou i jinam), jejich chování je absolutně iracionální a nad motivacema se scénáristi vůbec nepozastavili. Když si pak uvědomíte, kolik času bylo ztraceno tím ježděním v autě, je to prostě škoda. Všechno ale na druhý straně vyvažuje brilantní trojúhelník matka - starší dcera - mladší dcera. Člověk tu fakt váhá, kdo z nich je větší magor. Závěrečný dvě epizody pak přinášej takovou emocionální ždímačku (mluvím hlavně o vzteku), že byste nejradši celej ten prdelákov sami smazali z mapy. A počkejte si na potitulkový scény. Richard [to Bill]: "If you listen to all the talk around here, everyone's crazy or evil."

Chtěl jsem napsat "neslaný, nemastný", ale vzhledem k objemu slaný vody v tomhle filmu by to nebylo úplně vhodný vyjádření. Tvář vody se stala dalším filmem, kterej podtrhává beznadějnou úzkoprsost americký filmový akademie. Ta ho nechala Oskara vyhrát jen z toho důvodu, že mu po řemeslný stránce nejde nic vytknout a navíc ho lze označit za decentně kontroverzní. Protože se ale ta kontroverze nedotýká reálnýho světa a nemůže tak nikoho pobouřit (jedině by snad moh sex němý ženský s vodní příšerou přijít někomu krapet divnej), nikdo proti tomu ocenění nemá sebemenší námitky. A tak jsou všichni šťastný, spokojený a dál se sebeutvrzujou v tom, že tu nablejskanou sošku vážně vyhrávaj nejlepší snímky roku. Nevyhrávaj, už dlouho ne. Tvář vody jsou dvě hodiny nudy, který nenabízej nic jinýho než hezkej vizuál a výpravu. Fádnější story aby člověk pohledal. Za zmínku pak stojí ještě Octavia Spencer, která tu ve vedlejší roli předvedla víc charizmatu, než všichni ostatní dohromady... Zelda [to Elisa]: "Yeah. That's good. Keep that up. Lookin' like you don't know anything."

No, tentokrát mě Spielberg fakt posadil na prdel. Trailery vypadaly jako další digitální guláš a navíc se to vesměs celý mělo odehrávat ve virtuální realitě. Při představě, že se do něčeho takovýho pouští sedmdesátiletej dědek, se mi rosilo čelo a tak trochu jsem se bál ostudy i za něj. Vlastně jsem na ten film vůbec neměl v plánu jít. Pak jsem se ale poprvé v životě dostal na CSFD promítání a díky bohu za něj. Ačkoliv je to vlastně sci-fi o tom, jak to tady nejspíš bude za pár let vypadat (a je to podle mě dost realistická představa), pro některý je to zároveň i takovej návrat do minulosti. Mě ten nášup vrátil zpátky tak o 15 let, kdy jsem po nocích žhavil PCčko a říkal si, že jeden závod před spanim ještě zmáknu. A těch easter eggů tady? Ty snad ani nikdo nemůže dát dohromady! DeLoreanem to jen začíná... Hlavní dějová linka s pointou už teda byly slabší (že bysme si reálnýho světa měli vážit víc, než toho virtuálního, je taková na mě až moc dětinská a moralizující myšlenka), ale nedivim se, že to tomuhle filmu tolik lidí odpouští. Pro gamery a geeky je to totiž takový příjemný guilty pleasure - film, kterej zhmotňuje jejich sny a předpovídá, že dřív nebo pozdějc fakt budou moct sednout třeba za volant Batmobilu (vůbec teď nemluvim o sobě). Aech: "What if she is some 300 lb. dude named Chuck that lives in his mother's basement in suburban Detroit?"

Že na La Película uvedli tenhle film na Valentýna je věc jedna, rozhodně mu ale mohli dát jasnější popisek. Komorní vyprávění o lidské brutalitě totiž vůbec nevypovídá o tom, co se tam dělo za šílenosti. Neni to film pro slabý povahy, o tom žádná. Mám ale i další poznámky. Obsese je natočená dost low-costově, což je na ní vidět. Dá se to ale, až na několik minut úplně zbytečnejch záběrů z jedoucího auta, skousnout. Působí to v rámci toho, co chtěl režisér natočit, o to víc syrově. Díry a berličky ve scénáři už jsou ale něco, co odpustit nejde. Chlápek, co má dva luxusní domy, jezdí v plechovce z devadesátejch let? Sorry jako. Na pozemku domu, kde se odehrává veškerý peklo, není signál? Že by deja vu? Rozsekaná ženská vám přiběhne na zahradu a vy se s přítelkyní pohádáte, co s ní vlastně budete dělat, místo abyste okamžitě volali policii? A to jsou jen tři příklady. Kromě nich mi tady ohromě vadilo, jak ten film prohlubuje předsudky vůči Arabům. Protože, nalijme si čistýho vína, ten psychopatickej husband prostě arabský vzezření měl. Další obrovskej fail pak spočívá v tom, že scénárista naznačuje dědičnost maniakálního vražednýho chování, což už prostě podle mě bylo dost přes čáru...

Možná jste od McDonagha viděli snímky V Bruggách, nebo Sedm psychopatů. Do obou z nich jsem šel s velkym očekávánim, protože slibovaly humor trochu hrubšího zrna a zejména kvalitní dialogy. V obou bohužel McDonagh jen tak zlehka našlapoval okolo mojí bránice, přičemž to nejvtipnější většinou pokryly už trailery (ač v Bruggách přeci jen úroveň má a rovněž doporučuju). Třema billboardama se ale už trefil do černýho, jackpot, 5/5, MUST SEE. Jestli někdo vždycky dokázal napsat brilantní drsnej scénář plnej nekorektního humoru, byli to bratři Coeni a Quentin Tarantino. Píšu byli, protože už nejsou sami. To, jak absurdně tady McDonagh využívá násilí, jak dává vyniknout těm nejbizarnějším figurkám americkýho zapadákova, nebo jak znenadání dokáže naprosto nečekanym twistem změnit divákův pohled na věc, to je prostě k popukání. K tomu všemu už potřetí dokázal, že má čuch na naprosto dokonalu hereckou sestavu. Ve Třech billboardech jí kraluje "bitching in every fu*king scene" Frances McDormand spolu se Samem Rockwellem, kterej tu, vážení, rozehrává takovej koncert, na jakej jen tak nezapomenete. Že hraje rasistickýho a ne příliš bystrýho policajta Dixona, kterej i po třicítce pořád žije se svojí věčně ožralou matkou, snad mluví za vše. Tenhle film si jednoznačne zaslouží vaše prachy, tak běžte a dejte mu je... :)) Mildred Hayes: "So how's it all going in the nigger-torturing business, Dixon?" Dixon: "It's 'persons of color'-torturing business, these days, if you want to know. And I didn't torture nobody."

Matka! by u mě obstála i jako pouhý drama. Představte si, že vám soukromí naruší nezvanej host, kterej se ale neumí tak úplně chovat a ve vás začne bujet rozpor, jestli ho pohostit, nebo vyhodit. A co teprve, když těch hostů začne přibejvat... Kde je ta poslední kapka? Celý to tak nenápadně eskaluje až k trochu přepísklýmu finále, který tomu ale člověk odpustí, hned jak si uvědomí, že krom toho dramatu je to vlastně celý biblická alegorie. Ne náhodou byl pracovní název tohohle filmu "Den šestý". A právě to "něco navíc", nad čím už člověk musí přemejšlet, je pro mě obrovskou přidanou hodnotou. Když zavzpomínám, kdo takový filmy točil, matně se mi vybavuje Lynch, Nolan, von Trier, Gilliam...? A Aronofsky. Matka! není pro slabý povahy, ne každej jí pochopí ve všech rovinách (i já potřeboval trochu nápovědu, protože nejsem zrovna bibleznalec), a někoho může třeba i nudit. Lidi prej dokonce zhnusením odcházeli z kina. Když člověk mrkne na hodnocení, mísí se tam pětihvězdičkový s dvouhvězdičkovejma, což znamená, že ten film nejspíš budete buď milovat, nebo ho nenávratně zatratíte. V důsledku jde ale o nejpodhodnocenější film roku 2017 a podle mě si rozhodně nezaslouží zapadnout. Mother: "I wanna make a Paradise."