J.Lajner

Máme na výběr z desítek filmů mapujících podstatu lidského zla, ale Vávrův razantní zářez patří mezi ty nejvíce sugestivní. Jsem si naprosto jist, že za celou historii čarodějnických procesů nezemřela žádná opravdová čarodějnice ani čaroděj. Smutnou skutečností zůstává, že ti největší ďáblové neodpočívají v pekle, ale číhají všude kolem nás. Nemají žádné nadpřirozené schopnosti. Stačí jim dar inteligence a touha ničit. Více.

Tohle není o tom, že Peter Sellers byl jen jeden. Problém je jen a pouze v tom, že jde o nudný film, kde skoro nic nefunguje, což je nejen u komedie značný problém. Zbytečný remake.

Víceméně, v pohodě. Politika až na pár momentů vystřižená z narativu, tempo konzistentní, hudební vsuvky nápadité (Gosling je král), humor snesitelný, místy dokonce výborný (Tučňák vs Batman). Jsem rád, že úroda minulého roku přinesla krásné a poctivé filmy, které tentokrát vytlačily puch politických kvót a účelové adorace menšin (Netflix), což dokazuje i zasloužené vítězství Emmy Stone v kategorii hlavní ženský herecký výkon. Indiánskou krví obdařená Lily Gladstone podala také parádní výkon, ale co si budeme povídat. Stone si svou fyzicky i psychicky náročnou rolí sáhla na absolutní vrchol. Celkově tedy příjemně strávený čas zakončený dojem, že to s Holly(údem) a „zlatým prdeláčem“ ještě není tak zlé, a že zázraky se dějí, neboť akademie si konečně vzpomněla na Christophera Nolana.

Životní dílo spisovatelky Mary Shelley „znásilněné“ audiovizuálním obžerstvím a duševními pochody řeckého mimozemšťana. Metafyzická odysea sondující ženskou sexualitu, nezávislost a základní principy humanismu. Fyzicky angažované herectví Emmy Stone sleduje barvitou cestu hrdinky Belly Baxter. Sotva mluvící a trhaně se pohybující dívky z laboratoře, která podnikne spektakulární dobrodružství dychtivého samouka, aby se stala dokonalou verzí samostatné ženy. S aktuálními Chudáčky našel Lanthimos vyvážený kompromis mezi čistokrevným uměním a komerční kinematografií. Dokázal úplně to samé, co před lety dánský režisér Nicolas Winding Refn ve filmu Drive (2011), který byl také divácky vstřícný, ale zároveň nepopíral režisérův specifický rukopis osvojený ve změti špinavých kodaňských ulic. Yorgos Lanthimos se ocitl na tvůrčí křižovatce. Ačkoliv se v jeho novince opakují totožné režijní vzorce a tematické nápady, vše je nyní daleko větší a především lépe stravitelné. Svým budoucím počinem se režisér buď vrátí ke kořenům, čímž dost možná skončí v bizarním bludišti svých vizí, podobně jako zmiňovaný Refn. Může ovšem pokračovat v nově nastaveném kurzu a přiblížit se k branám komerční kinematografie až nadoraz. Doufám v druhou možnost. Bizarních, lehce cynických snímků s originálním humorem je jako šafránu. Lanthimos úspěšně dokazuje, že může zůstat svůj a přitom servírovat divácky zajímavé filmy. Soft-porno, komedie, sci-fi i drama. Snímkem Chudáčci překročil řecký mimozemšťan Yorgos Lanthimos pomyslný Rubikon. Odstranil přebytečnou vatu i línou statickou kameru a výsledek potunil úžasnou výpravou, kterou zdobí životní výkon Emmy Stone. Více.

Parádní ponurá atmosféra. Batman je konečně tím temným detektivem z komiksových sešitů, nežli superhrdinou, co sestřeluje tanky holou pěstí. Jenže. Strašně se to táhne, je to dost nudný a průměrný příběh nedokáže obhájit tu obludnou stopáž. Těch několik akčních mikro sekvencí je sice fajn, ale tyhle cool momenty výsledný dojem nijak nemění. Škoda. Čekal jsem Sedm v komiksových kulisách. Dostal jsem jen ty kulisy.

Zapadlý giallo thriller s notnou dávkou krve, mystéria a hromadou ošklivě zabitých obětí. Španělé na italskou školu sice nemají, ale vydloubané oči a řady odhalených dámských hrudí naleznete i zde. Pro milovníky zapadlých filmových rarit učiněný unikát! Pro ostatní zájemce malé varování: Pomalý rozjezd, úsměvné herecké výkony a laciné provedení „gore“ efektů.

Novodobá vánoční klasika? Neurotický profesor, truchlící školní kuchařka a na všechno naštvaný student. Tahle zvláštní „rodinka“ musí trávit vánoční svátky spolu, pod sněhem zavátou internátní školou. Pod termínem „sentimentální kýč“ si můžeme představit cokoliv, ale jsem si naprosto jistý, že snímek Zimní prázdniny (2023), prodchnutý životními pravdami a nadějí na lepší zítřky, mezi takové případy nepatří.  Závěr aktuálního filmového počinu z dílny Alexandera Payna, se dá vzhledem k archetypální podstatě užitých vyprávěcích šablon a všudypřítomného vánočního symbolismu s klidem odhadnout po první půlhodince. Jenže šikovný režisér je nesmírně rafinovaný ve způsobu, jakým postavám uděluje životní lekce, čímž vynalézavě obchází jinak předvídatelné dějové zvraty. Plně se tak drží notoricky známé teze vypovídající o tom, že život je sám o sobě krajně nepředvídatelným dobrodružstvím s jedinou jistotou, v podobě cílové destinace, kde jsme si bez rozdílu všichni rovni. Sehraný tým okolo Alexandera Payna zná všechna ohraná klišé takových příběhů. Tvůrci je nepopírají, nemají to zapotřebí. Pouze je vkládají do životních pravd. Takových těch univerzálně platných pravd prověřených mnoha a mnoha omyly. Udělat správné rozhodnutí, to není jen tak. Každému se na cestě hodí třeba i ten nejméně pravděpodobný člověk, který nečekaně přehodí kurs, chrstne vám štiplavou pravdu do tváře, pomůže pochopit, kým ve skutečnosti jste, nebo vám umožní nalézt vnitřní mír. Zimní prázdniny jsou filmem o lidech, kterým budete upřímně fandit, a které si možná ztotožníte s někým, koho denně potkáváte. Více.

Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023) jsou typickým velkofilmem klasického střihu, který svou sílu čerpá výhradně z vyzrálé filmařiny, hereckých výkonů a scénáře. Žádné počítačem vygenerované omalovánky, ani snaha o kýčovitý patriotismus, ale dusivé drama s umrlčím tempem a plejádou odpudivých, morálně zvrácených postav. Zkrátka starý dobrý Scorsese a jeho oblíbené mapování vzestupu i pádu jedné pochybné organizace. V tomto případě se však o slovo nehlásí archetypy prohnaných mafiánů, ale obchodníci, kteří si pro získání lukrativních pozemků neváhají zašpinit ruce od krve. Ano. Stopáž je vražedná a umím si představit několik ostřejších škrtů v rámci lepší ucelenosti. Sledování filmu je také značnou výzvou, neboť strávit více než dvě stě minut v panoptiku odpudivých postav opravdu není snadné. Není zde téměř jediná postava, které by divák mohl fandit, natož se s ní ztotožnit. Rovněž je nutné zohlednit, že Scorsese nepřináší nic nového nebo snad objeveného. To vše jsou ale spíše malichernosti, které na celkovou kvalitu filmu nemají takřka žádný vliv. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou obrovským filmem, poctou starému Hollywoodu i krvavým svědectvím o černé etapě amerických dějin. Nevšední zážitek vykoupený diváckou trpělivostí. Více.

Klidně Bakaláře ignorujte pokud k tomu máte jakékoliv etické či osobní výhrady, ale tuto konkrétní epizodu si nenechte proklouznout mezi prsty. Nejde jen o prvotřídní herectví pana Donutila, ale především o obsah a poselství celé povídky.

Naprosto strhující úvod, který vám zaručeně zvedne tepovou frekvenci. Jedna z nejlépe zpracovaných survival sekvencí, jaké jsem za svůj život viděl. Bohužel jde zároveň o vrchol celého filmu. Od tohoto bodu, začne přímka kvality postupně klesat. Jedna nelogičnost střídá druhou, postavy se chovají debilně a dialogy nepříjemně šustí papírem. Jednoznačně promarněný potenciál.