GavlaDan

Megamysl pro mě není ta klasika jako pro mnohé z vás. Ale i přes to se jedná o animák, který mám hodně rád a viděl jsem ho už mnohokrát. Animačně se nejedná o nejlepší kousek, ale od nějakého nízkorozpočťáků má taky daleko. Je nutné podotknout, že se od roku 2010 animace dost posunula a dneska už máme na pohled hezčí animáky. Nicméně Megamind nezestárl tolik aby mě to štvalo, nebo nedej bože, aby se na to nedalo dívat. Problém tohoto filmu je, že šel do kin jenom měsíc před filmem Já, padouch. Což je pro mě pořád o dost lepší film. Hlavně skrz postavy dětí. Ty v tomhle filmu nejsou a máme zde „jenom“ nějaký milostný vztah. Což je upřímně mnohem profláknutější a v porovnání s konkurencí ne tak zajímavé ani záživné. I tak se ovšem jedná o velmi kvalitně napsané postavy. A plusové bodíky dávám i za dekonstrukci superhrdinského žánru. Jelikož jsem fanda všech supráků, tak mě to velmi potěšilo. Téma toho, že můžete být někým jiným, než kým jste byli do té doby, a než vás vidí všichni ostatní, je dnes velmi aktuální a tento film ho zpracovává přímo bravurně. 8/10

Čekal jsem akční komedii, kterou tento film místy je, ale taky je to místy sebeparodie a někdy to dosahuje levelu třeba takové Bláznivé střely. Na čemž není samo o sobě nic špatného, ale tady na mě nefunguje to skloubení. V jednu chvíli se koukáte jen na Béčkovou a odlehčenou Mission: Impossible, kde pořád máte nějaký děj a je to jakž takž ukotvené v realitě. Ale pak to skočí do takového absurdna, kde jasně vidíte, že i samotný Matthew chtěl, aby to bylo absurdní. Jenomže potom by film zase rád cílil na vaše emoce, ale když jste ještě před sekundou byli v rozpoložení „je to jenom blbá parodie“, tak to hold nefunguje. A ke konci jsem už ani neměl pocit, že koukám na postavy, které sleduju, poslední 2 hodiny. Ale jenom na hýbající se obrázky, bez jakýchkoliv emocí. Přičemž to nejsou ani moc hezké obrázky, protože někdo zase nedal CGI tvůrcům čas na to vytvořit něco plnohodnotného. Když ovšem pominu tohle skákání mezi žánry, tak se vlastně jedná o fajn snímek. Bohužel mám dojem, že úplně neví, čím chce být. 6/10

Kvůli takovým filmům existují kina. Většina problémů, které jsem měl s jedničkou zde odpadla. A prakticky vše prošlo zlepšením. Musím ocenit, že Denis začal trochu experimentovat s color gradingem. Doslova je zde planeta, na které neexistují žádné barvy. Z trailerů jsem se bál, že se zde bude víc tlačit na velkolepou akci, přičemž se na ten zbytek bude zapomínat. Ale to se naštěstí nestalo, akce zde slouží příběhu a nikdy to není naopak. A když už tam ta akce je, tak se vší parádou. Hlavní jádro filmu je ovšem příběh, který je dokonala napsaný a vystavěný. Všichni herci hrají tak dobře, že vás ani nenapadne přemýšlet nad hereckými výkony. Prostě vás ani nenapadne, že by ty postavy ve filmu měl někdo hrát. Mohl bych do nekonečna vychvalovat hudbu, kompozici,… Ale k čemu? Tohle všechno už známe z jedničky. Jenom tady je to všechno využité na samotné maximum a je zcela mimo moje chápaní, jak to vůbec může takhle fungovat. Ještě nikdy jsem necítil takové emoce při opuštění kina, jako právě u druhé Duny. Sice se nejedná o něco, co bych zařadil do svojí Top 10, ale i tak musím dát 10/10.

Já jsem obří fanoušek sci-fi. A byl bych fakt rád, kdyby Duna pro mě byla tím nejlepším scífkem tisíciletí, ale není tomu tak. Nechci popírat všechny ty dokola vyzdvihované kvality. Jako jsou skvěle napsané postavy společně s hereckými výkony. Hudba, které působí doslova nadpozemsky. Vizuální efekty, které jsou světelné roky, před jakýmikoli moderními blockbustery. Ale u Denisova vizuálu se na chvíli zastavím. Není pochyb o tom, že ten chlapec má dokonalý smysl pro kompozici. O tom žádná. Ale třeba barevně mi toto dílo nepřišlo nijak zvlášť úžasné. A i když jsem byl světem Duny fascinován od první chvíle, tak mě ten příběh nedokázal nikdy vtáhnout natolik, abych si řekl, že je to ten film, jež se zapíše do historie, spolu se Star Wars, 2001, Terminátorem, Matrixem a tak dále. Ale můj hlavní problém s tímto filmem je, že je to pořád tak trochu blockbuster. Tím pádem se zde objevuje nějaká ta akce. A já mám akční filmy, fakt rád, ale u Duny s tím mám problém, jelikož v knižní předloze Frank Herbert tyto akční scény přeskakoval jakožto nezajímavou část příběhu. A já bych strašně rád viděl zase nějaké Sci-fi jako je třeba Kontakt nebo staré Star Treky. Nějaké, které se bude zabývat objevováním, a ne velkolepou akcí. Tady se u mě strašně bilo to, že to nechtěl být akční film, ale zároveň tam byly nějaké ty akční sekvence. Což mi prostě vadí. Je mi jasné, že se mnou pravděpodobně nesouhlasíte, ale pro mě je to bohužel jenom 7/10

Tohle je jenom dojení prvního veleúspěšného filmu. Nemá cenu se na to koukat. Příběh je prakticky stejný jako v jedničce, ale tady není tak dobře napsaný, z postav si žádnou nezapamatujete a ani Yul Brynner to nezachrání. Atmosféra tu není vůbec žádná. Ovšem i tak se tomuto filmu povedlo získat nominaci na Oscara za hudbu, ale ta je stejně převzatá z jedničky. Takže… to bych nepočítal. 3/10

Sedm statečných je klasika všech klasik. I přes to, že se jedná v podstatě o remake Sedmi samurajů, který byl vypuštěn do světa jen 6 let po originálu, tak se jedná o secakra skvělej film. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v Americe, a ještě k tomu je to Western, nabízí tak tento snímek něco nového a nekopíruje jen takřka dokonalý originál. Hudba nemá prakticky žádnou konkurenci. Postavy jsou zcela uvěřitelné a zapamatovatelné. Přece jenom film staví hlavně na postavách, na jejich rozdílnostech, interakcích, jak se chovají v různých situacích. A navíc Yul Brynner je mega sympaťák. Bohužel i přes to všechno se pro mě nejedná o 10/10 záležitost. Nevím, čím to je, ale i když ty 2 hodinky uběhnou jako voda, tak nemám ten pocit, že se jedná o tu pecku, na kterou budu vzpomínat do konce života. 8/10

Problém tohoto filmu je, že šel do kin prakticky současně s 5. Mission: Impossible. Vedle ní to vypadá jako céčková akčňárna, ale s odstupem času přijdete na to, že je to vlastně dost kvalitní snímek. Špičkování mezi nejlepším americkým a ruským tajným agentem bych mohl sledovat celý den. Navíc Henry Cavill je prostě sympaťák. Soundtrack, střih, kamera i režie jsou na špičkové úrovni. A obzvlášť musím pochválit color grading. Tak moc oku lahodivě na mě už dlouho žádný film nepůsobil. 7/10

Legenda o sovích strážcích je přinejmenším zajímavé dílo. Nestává se moc často, že by někdo udělal film o politice, historii a legendách fiktivního sovího království. A tato myšlenka je určitě velmi zajímavá a extrémně mě bavilo ji prozkoumávat. Tohle fungovalo na 110 %. Jenomže samotný příběh není ničím zajímavý. Zápletka je prostě dobrodružná výprava, která není obohacené o nic nápaditějšího. Možná jenom to, že hlavní hrdina je zatím jenom mládě a neumí ani pořádně létat, což je při dlouhé výpravě přes moře trochu problém, ale jinak nic extra. Z animace jasně poznáte, kdo je režisérem. Je zde hromada „sloumoušnů“, slunce se nachází jen na horizontu, protože, kdyby se dostalo výš, tak by Zack přišel o to ostré oranžové nasvícení. A po celou dobu filmu je v obraze neuvěřitelné množství detailů. Což vidím jako menší problém, protože to ubírá na realističnosti a prostě to vypadá divně. S tím souvisí i to, že je zde prakticky nulová hloubka ostrosti. 6/10

Těšil jsem se, že to bude tak špatné až to bude vtipné, ale ono je to jenom špatné. Na rozdíl od předešlých projektů Sonáckého Spider-Man Universe, (bez Spider-Mana), tady už film nemá stopáž hodinu a půl, ale rovnou 2 hodiny. Přitom se tady toho stane žalostně málo. Je zde jeden z nejhorších záporáků, kterého jsem kdy ve filmech viděl. (S tím komiksovým Ezekielem nemá nic společného.) Věci se v tomhle filmu prostě dějou bez ohledu na to, jestli to alespoň trochu dává příběhově smysl. Digitální efekty nejsou samy o sobě tak špatné, ale způsob, jakým se věci a postavy pohybují je oči vypalující. Příliš mnoho střihů, hlavně v akci, takže nejde vidět vůbec nic. A kamera se z nějakého záhadného důvodu pořád točí. 4/10

Tak tohle bylo hned po Barbie největší filmové překvapení roku 2023. Japonci se vrací ke kořenům tohoto monstra a ukazují Američanům, jak se to má dělat. Efekty jsou i přes VELMI nízký rozpočet naprosto fenomenální. Napovídá tomu i ta nominace na Oscara. Nicméně největší síla toho filmu je v tom, že kdybyste vystřihli všechny scény s Godzillou, tak vám stále zůstane velmi kvalitní snímek o postavách. Samotného mě překvapilo, kolik postav jsem si zapamatoval, a to už je nějaká doba co jsem na tom byl v kině. Film je poměrně dost protiválečný, což je způsobeno i tím, že se odehrává v poválečném Japonsku, pár let po II. Světové. A Právě Godzilla dokonale reprezentuje hrozbu jaderných zbraní. (Její atomový dech v tomhle filmu je asi o 74 levelů dále, než jak ho prezentovali Američani.) Jednoduše řečeno, úžasný snímek, který rozhodně stojí za vaši pozornost. 8/10