WingsLotus35

Jediný co na tomhle filmu zpočátku vypadalo zajímavě, bylo zasazení v době koronáčové, a přesto s tím neumí pracovat. Tenhle týpeček Andy Mitton je asi "tvůrce" odkojený studiem Asylum, protože ten film má přesně tyhle sračkový rysy: od scénáře, přes střih až po samotný herce, akorát ta kamera jakž takž pokulhává. Příběh je jedno obrovský klišé v podobě odehrávání se v 90% ve snu, a ještě k tomu příšerně udělaný. Bubák s maskou morovýho doktora je fakt směšný, a to že ho jde na konci vyřídit tím, že se mu upižlá hlava pilkou je jenom neskutečně trapný. Postavy trpí fakt těžkou sklerózou říznutou Alzheimerem, protože podle toho jak jednají jsou i chovanci z Bohnic úplní géniové. Párkrát jsem se nad tím tak lehce pousmál jak blbý to je, ale většinu času jsem se jen chytal za hlavu a ptal se sebe "Na co se to do prdele dívám? A hlavně proč?!" Aspoň že tohle cosi vymáchaný v dehtu blbých zápletek a protáhnutý stokou klišé bylo dlouhý jen hodinu a půl.

Recept byl prostý, vyhrabte veškerý dohledatelný i "nedohledatelný" informace od superhrdinů po až padouchy ze všech možných koutů Marvelu a DC, a ono z toho něco vyleze. No a výsledkem je toto trochu potemnělý béčkově zavánějící dílko se Sylvesterem Stallonem v hlavní roli. Ten jediný je ve svý roli jako ryba ve vodě, protože to už má za těch 40 let s Rambem pěkně našlapaný. Ostatně od Ramba jsou tady převzatý i nějaký ty archetypy: zapšklej (super)bojovník co se stáhnul z veřejnýho prostoru aby si v klidu mohl dožít svůj život, jako hobby má spravování rozbitejch věcí (to Rambo buď smrděl v klášteře nebo ve Vietnamu sázel rejži) no a najednou mu do toho jeho klidnýho zenově naladěnýho života vleze nějakej bordel, který, ač sám nechce, musí zase uklidit. Do toho mu za prdelí visí děcko o který se musí nedobrovolně starat, a z toho se vyklube nějakej ten trochu závažnější vztah adoptivní fotr + adoptivní syn. I když tam byl jakože nějakej ten zvrat v podobě že hlavní hrdina je ve skutečnosti padouch, tak tam bylo od začátku zbytečně až moc náznaků, že to tak určitě dopadne.

Upřímně nevím co si mám o tomhle snímku myslet. Na jednu stranu jsem na vážkách z toho, že jsou tady lidi co lžou o vlastní minulosti (což by nebylo neobvyklé) a ještě si k tomu kradou minulost cizí a vydávají ji za svou. I takovým by se měl mediální prostor věnovat a upozorňovat na tyto nedostatky. Na straně druhé tu jsou novináři a nějaká ta novinářská etika, která i přes všechny získané doložené důkazy ustoupí s odůvodněním, že se to hezky poslouchalo a vyvolalo to zájem o dějiny. Tak kde je vlastně ten problém. No v první řadě to, že postava Pavly Beretový - která zde reprezentuje prestižní časopis Reflex - se nakonec nerozhodne veřejně publikovat získaná fakta, se kterými se v prvé řadě snažila (ač neúspěšně) konfrontovat postavu Bohdalky, a to dokonce i později přímo na její žádost o publikaci "pravdy o její minulosti" ten článek nenapsala a nezveřejnila. Tohle vyvolává silné reflexe toho, že se nejedná o renomovanou reportérku, ale spíše o bulvární plačku, která pro dobrý příběh zahodí veškeré protichůdné argumenty. Divím se tomu, že se pod tohle Reflex podepsal vzhledem k tomu, že se jedná právě o seriózní časopis. Pak je tady samotná hlavní postava Jiřiny Bohdalové, která celý tenhle tyjátr zpunktovala jen aby se vyhrabala z dluhů po svým sviňákovi starým a udělala si kariéru se státním vyznamenáním navrch postavených lži. Nakonec po všech těch konfrontacích od novinářky a dcery dojde v ní sice k nějakému obratu svědomí, ale to už zase otočí i ti ostatní a rozhodnou se tohle rozehraný divadlo hrát dál. Z hlediska hereckých výkonů je zde samozřejmě famózní výkon Jiřiny Bohdalové, která to i ve svých 93 letech zahrála na výbornou. Ostatní hráli spíše druhé housle, ale žádný problém jsem s tím neměl. Otázkou nakonec ale však zůstává, zdali film dodal to co měl a nevyvolal tak zbytečnou kontroverzi.