Lina

Další komediální díl, tentokrát o tom, jak kapitánovi málem chcípl pes. Některé scénky sice působí trochu krkolomně, ale stačí doktorova návnada a Archer nečekaně skóruje rozhovorem s T´Pol. („Dvě přeřeknutí během třiceti sekund. Zajímavé…“) Scotty v kelvinovské verzi měl rozhodně štěstí, že ho za zašantročení jednoho z Porthosových nástupců rovnou nezastřelili. T´Pol měla totiž možná pravdu - vždyť jenom málokdo si jako jedinou připomínku bývalé milenky opatruje psa. Jako bonus doktorovy hygienické zvyky, které přesně ladí s jeho zvěřincem.

Seriálová verze Neobjevené země – těžko říct, jestli pocta nebo jenom kopie s čestným klingonským advokátem navíc. Asi obojí. Samotný útěk prošel Archerovi pozoruhodně hladce, naštěstí na určité vyrovnání došlo o pár dílů později.

Příběh služebnice ve Star Treku. (Příběh služebnice (seriál) (2017) )

„These are the voyages of the starship Enterprise. Its five-year mission, to explore strange new worlds...“ Anson Mount zachránil druhou řadu ST Discovery a zasloužil si tak svůj vlastní seriál. Kromě jeho samotného na tom měl ale nejspíš kus zásluhy i Colm Meaney, jeho herecký partner z Hell on Wheels. Úplně Meaneyho vidím, jak po dlouhých dnech strávených na place vypráví kolegům večer v baru historky z natáčení Nové generace a Hlubokého vesmíru devět.  V Discovery Pike zjistil, co ho čeká, takže na začátku SNW kvůli tomu přemýšlí, jestli se s takovou vyhlídkou vůbec vracet do služby. Ale vážný důvod se najde, a tak je zas zpátky na můstku, kde ho čeká pár členů ze známé sestavy. Samozřejmě Spock, nově ale taky Uhura. Tady je to ještě mladá kadetka, spíš kuře, co nemá s nejvýraznější dámou původní série kromě zpěvu a náušnic moc společného. Pozornost si rozhodně zaslouží sestra Chapelová. U barvy vlasů přešla z něžné blond na platinu a to se dá říct taky o jejím chování – zdaleka už z ní není jenom doktorova pravá ruka. I když ani předtím nebyla žádná uplakaná chudinka, tady je to víc vidět, stejně jako její city ke Spockovi. A pak tu máme ještě bezpečnostní důstojnici La'an Noonien-Singh. Její příjmení dost jasně odkazuje na Khana, který by měl být ale ještě dvanáct let u ledu. Asi nejzbytečnější novou postavou první série je Samuel Kirk. Funguje jako návnada a přispěje za celou dobu vlastně jenom pár informacemi o svém mladším bratrovi. A zdá se, že Abramsova fimová verze Star Treku ovlivnila i ten klasický svět ST víc než jenom návratem Pikea. Tak nějak si nevzpomínám, že by původní James Kirk v té době někoho provokoval. K výjimečnému porušování předpisů se pravděpodobně dostal až o dost později (třeba právě v "Času amoku" nebo v "Pátrání po Spockovi"), ale jako kadet? Aspoň podle jeho vzpomínek na spolužáka v epizodě "Dovolená" spíš ne (test Kobayashi Maru počítat nemůžeme, jemu prošel jako originální přístup k neřešitelnému problému). No a změny v časové linii na konci druhé řady Discovery se zřejmě hodí na vysvětlení všelijakých úprav. Třeba toho, že Spock se docela často schází s T´Pring, přitom o jejich vztahu nikdo z pozdější Kirkovy posádky nevěděl, dokonce ani sestra Chapelová nebo Uhura.  Dějově až na jednu dvě slabší epizody solidní práce. Potěší záběry z Vulkanu (včetně upravené scény z "Času amoku"), Gornové, Sybok a zvlášť "Rovnováha hrůzy". Nicméně by občas prospělo zrychlit tempo a celek trochu sráží dětinské chování důstojnic, slabší disciplina na můstku a kapitánovo kuchtění pro piráty. Taky Enterprise působí, že je v porovnání s tou původní uvnitř o dost větší – jen si vzpomeňte na dřívější úsporné kabiny posádky. Ale pokud se v tom nebudete babrat, můžete si SNW docela užít. Aspoň tedy první sérii, která se snaží přiblížit začátkům Star Treku.      Musím ale doplnit, že druhá už je problematičtější. S tím, jak tvůrci postrádají vlastní nápady, jim nezbývá, než upravovat to, co už tu bylo, a experimentovat s jinými žánry. Výsledek je sice zajímavý, ale občas taky opravdu dost strange. (Víc jsem tohle rozepsala v recenzi ke druhé sérii a k jednotlivým epizodám.)

Autorka předlohy Jane Austenová psala na začátku 19. století a tehdy její práci nikdo moc neocenil. Na to došlo až později a v dnešní době ji mají filmaři velice rádi. Ono není nad to sáhnout do klasiky, když se dobře zpracuje a tahle adaptace je jedna z nejlepších. Najdete v ní všechno, co tam má být – krásné prostředí, romantiku a vtip. K tomu jako bonus scéna u jezera, ve které sice není nic vidět, ale Helen Fieldingovou zaujala dokonce natolik, že ji použila v druhém dílu Deníku při fiktivním rozhovoru Colina Firtha s Bridget Jonesovou (což k vedlo k tomu, že si Firth zahrál pana Darcyho i tam).

Skvělá odlehčená záležitost. Na tenhle film jsem byla hodně zvědavá. Z upoutávek se dalo předem poznat, že si na něm producenti dali záležet - pěkné triky, velice slušné obsazení, zbytek s otazníkem. Naštěstí se podařilo všechno. Záporáci jsou sice míň zajímaví, než by mohli být, pletení rukavic už snad bylo trochu moc a zůstalo taky pár nedotažených věcí - hlavně ta vzácná přilba. Ale možná že je v rezervě pro případné pokračování, nebo se s ní počítá do plánovaného seriálu. Jinak se tu najde opravdu dobrá herecká práce, spousta výborných vtipů a krásný fantasy svět, co by si rozhodně zasloužil víc ukázat i lidem, co D&D vůbec neznají. V kině sice nebylo zrovna plno, jenže už dlouho jsem nezažila, že by diváci na konci tleskali. Hugh Grant se jako padouch vyloženě baví a Michelle Rodriguez i Sophia Lillis zapadly do svých rolí moc hezky. Dokonce i Regé-Jean Page tu svoji ustál s nadhledem, což nebylo úplně jednoduché, velice snadno mohl sklouznout k trapnosti. No a že Chris Pine hraje výborně v komedii, by vlastně nikoho překvapit nemělo. Koneckonců v tomhle žánru začínal a byl to určitě i jeden z důvodů, proč si ho svého času vybral Abrams. Ještě v návaznosti na jednu z předchozích recenzí - Pine je Američan, takže Britové by ho jako Bonda asi nevzali, ale jinak je pravda, že má plnou kvalifikaci :-) Koneckonců stejný nápad měl možná už i Amazon, když se podíváte na Všechny staré nože.   / únor 2024 - dodatek po vyhlášení The Saturn Awards: Vážně škoda že jedno z mála opravdových fantasy z poslední doby nemělo šanci proti poslednímu návratu zasloužilého důchodce doktora Jonese.

Spíš divadelní hra pro dva herce než dobrodružný kus. Akce je tu dost málo, kdo ji čeká, bude zklamaný. Staví se spíš na vnitřním napětí a dialozích. Jestli máte rádi tenhle typ příběhů, můžete si film vychutnat, ať už vám konec dojde předem nebo ne. Ostatním doporučuju klasičtější špionážní filmy. Mimochodem, Všechny staré nože jsou dost pěkné kamerovky na Bonda – ještěže aspoň to martini neměli.

Režisér Baz Luhrmann rozhodně není pro každého. Na to má příliš osobitý, barvitý styl. Všechny jeho příběhy sice stojí za vidění, ale musím se přiznat, že jenom tenhle je moje srdcová záležitost. Inspirace pro scénář se dá hledat i v Dámě s kaméliemi. Je pravda, že děj a střih nejdřív působí dost chaoticky, a to zvlášť na běžného diváka. Pokud si ale na tenhle způsob vyprávění zvyknete a přijmete ho, zjistíte, že jste najednou v nádherném světě. Při udělování Oscarů se bohužel něco podobného vůbec nenosí, jinak by nikdy nemohla dostat přednost pomalá kamera Společenstva Prstenu. Co se týče o střihu, o tom už vůbec nemluvím. Tango „Roxanne“ se dá jen těžko překonat a je skvělé i jako předělávka původní Stingovy písně. Výborná je i úprava „Your Song“ od Eltona Johna nebo směs „Elephant Love Medley“ zahrnující třeba country („Up Where We Belong“) a odkaz na Beatles („All You Need Is Love“).  Pokud jde o „Come What May“, ta přišla o Oscara proto, že byla původně napsána pro jiný film. Tohle pravidlo ale působí dost zvláštně vzhledem k tomu, když si vezmete, že píseň „Falling Slowly“ z filmu „Once“ nakonec po určitých dohadech zvítězit mohla, i když se předtím už objevila jinde... Další velikou nespravedlností je neudělený Oscar pro hlavní herečku, kterého by si zasloužila Nicole Kidmanová. Dokázal to kromě jiného výběr scény, kterou u slavnostního předávání tehdy použili do ukázek k její nominaci. Šlo o zrychlenou pasáž, kdy se Satine jen v prádle snaží upoutat pozornost vévody. Všechny ostatní scény by totiž působily seriózněji. (Naštěstí jí to vynahradily aspoň Golden Globes.) No a Ewan McGregor jako zamilovaný chudý básník za ní určitě nezaostává. Oba dohromady jsou tu úžasní stejně jako celý film. Za mě jednoznačně ***** (a ještě bych jednu přidala, kdyby to šlo).

Sbírka hraných příběhů se zvířaty. Není to sice žádný dokument jako Miminka v divočině, ani realisticky pojatý příběh jako Vydrýsek nebo Méďové, jestli ale hledáte něco pro děti 5+, zkuste (i když pro ty malé raději až od druhého dílu). Seriál má dostatečný spád na to, aby je zaujal. Roztomilé zamilované létající veverky, domácí křeček na ulici a sova v noře na golfovém hřišti jsou určitě zajímavější než stokrát okoukaní pejsci a kočičky. K tomu akce, kdy jde každou chvilku o život, což už se dost blíží realitě, zvlášť v dílu o myšce. V tom taky najdete s ohledem na děti vcelku nenápadně a jemně přisunutou myšlenku, že zvířata prostě potřebují jedno druhé jako potravu a že je to tak v přírodě v pořádku.

Hra o trůny si získala jméno kvůli výpravnému zpracování, násilí, erotickým scénám a skvělému, byť místy zmrzačenému příběhu. Rod Draka se jí snaží podobat, ale časově na ni vůbec nenavazuje. Začíná zhruba o 200 let dřív a vypráví část historie královského rodu Targaryenů, ze kterého pocházela i Daenerys. Knižní předloha Oheň a krev dostala název podle hesla tohoto rodu. Zpracování ale muselo být těžší než u Hry o trůny, protože tahle kniha je mnohem kratší a navíc napsaná formou kroniky. Popisuje se v ní vznik Západozemí jako říše už od prvního vládce dynastie, Aegona I. (Tomu se má věnovat další připravovaný seriál.) Rod Draka se zaměřil jenom na část fiktivních dějin, na válku nazvanou Tanec draků, k níž dojde mezi dvěma uchazeči o trůn. Jedním z nich je princezna Rhaenyra, dcera krále Viseryse, který ji dokonce sám jmenoval svou dědičkou. Obvykle se ale dávala přednost mužskému potomkovi a tím je Viserysův syn z druhého manželství, Aegon. Ten se nakonec postaví proti svojí starší sestře. První série RD popisuje události, co válce předcházely, a oba nevlastní sourozence porovnává. Velký vliv na události mají ještě další příbuzní. Kromě Viserysových manželek a mladšího syna Aemona jsou to hlavně králův tchán Otto Hightower, který mu slouží jako pobočník, a mladší, divoký bratr Daemon (další role prince pro Matta Smithe). Rod Draka staví na kvalitních hereckých výkonech a dialozích. Nechybí ani draci a poslední díl první série je v tomhle směru fantastická ochutnávka pro tu další. Výprava je solidní a kromě erotiky se zase používají násilné scény. Někdy dobré, někdy zbytečné přehnané (za všechny jeden spoiler – těžce nemocná žena po porodu si nemůže jen tak umřít, musí se nechat upálit vlastním drakem). Nicméně až na některé úlety se toto zpracování velice dobře drží předlohy a na rozdíl od Hry o trůny byl prý i autor knihy tentokrát s výsledkem spokojený. Je tu ale hodně nových postav ve světě, který má svá pravidla. A protože dojde i na zbytečnou rozvláčnost (což se stávalo i Hře o trůny), může se stát, že vám děj bude občas připadat trochu nudný a nepřehledný. Ale toho, kdo ocení politiku a má rád svět Západozemí, seriál určitě potěší.