Malkel

Občas se mi po skončení filmu stane, že koukám s prázdnotou na titulky, nevnímám, v duchu si nevěřícně kroutím hlavou a říkám si: „To byl film...“ Tady jsem si z nich neodnesl více než pár znaků, kterým ještě k tomu nerozumím, a přesto jsem je viděl téměř celé. Myslím, že více netřeba. *****

Alfred Hitchcock v Provazu dělá to, co umí nejlépe - vezme jednoduchý nápad, na který nabalí neokoukanou a unikátní vražednou zápletku, dále buduje tísnivou atmosféru, ale hlavně napíná. Napíná, napíná až k prasknutí a já se přiznám. Já mu to vždycky sežeru. No a v Provazu mu to žeru dvojnásobně. Napětí je totiž součástí celého filmu. Už od prvních minut jsem cítil tlukot srdce i adrenalin společně s hlavními postavami. Tomuto dávám za vinu i kratší stopáž, díky které tyto pocity nevyprchají a celé to působí velmi uceleně a nenatáhle. Je to opravdu hra na kočku a myš. Krom napětí pozornost přitahují i charismatické postavy, z nichž klasicky exceluje James Stewart a svou šarmantní děsivostí překvapuje John Dall. Možná jste někdy slyšeli slavný Hitchův výrok o bombě pod stolem a konverzaci o baseballu. A jestli chcete vidět učebnicovou ukázku od samotného mistra, tak jsme doma... *****

Jak já se nechám prodat filmům, které mají brilantně vybudovanou atmosféru. A tím právě Lékořicová pizza je. Není to o nějakém větším příběhu. Je to jen o vztahu, ale zároveň a hlavně o naladění se do správných pocitů a ty si vychutnávat. Já se naladil i vychutnával. Film často přešlapuje na místě. Čímž vás asi překvapím, že to myslím v dobrém. Absence toho, že hlavní hrdinka neví co od života chce, totiž přímo koresponduje s vybraným stylem vyprávění. Není proto problém, vše kolem ní otočit o 180 stupňů - a přitom stejně jejím jediným pojítkem zůstane druhý hlavní protagonista Gary. Vztah mezi nimi funguje v pořádku, i když je místy klišoidní. Jenže ne bez účelově, ale proto aby šel s budováním prostředí tak daleko, že pocit sedmdesátých let jde cítit úplně všude. Vybudování správné atmosféry je jedna z věcí, co si u filmů hodně cením, takže primární záměření na ni mi bylo velmi sympatické. Při psaní této recenze jsem zjistil, že se mi o Lékořicové pizze mluví poměrně těžko. Shrnu to tedy takto - Je to dost unikátní zážitek. U kterého se neočekává, že sedne všem, ale u mě to tak bylo. Takže spokojenost. ****

O Blackjacku toho moc nevím, spíš jen to, že s kartami z něj si občas zahraji Žolíka a v tom zbytku spíš tápu. A asi bych udělal líp, kdybych si prostě pravidla přečetl na Wikipedii a strávil večer nad něčím příjemnějším, než je Oko bere. Režisér Robert Luketic si hádám pořídil knížku: "Jak napsat film" a rozhodl se ji neodlepit z obličeje na jedinou vteřinu. Protože je to neuvěřitelně šedošedá nuda, co střídá klišé za šedošedou nudu.  Trpí to na jeden hlavní problém. Nezajímavý a špatný hlavní protagonista. Shrňme si jeho veškerou osobnost. Chytrý nerd s mastnými vlasy (Což přece stačí na sympaťáka, ne? Omyl, když nemá cokoliv navíc...), ze kterého se stane tak trochu debil s mastnymi vlasy a tím debilem s mastnými vlády zůstává po zbytek filmu. A i když je debilem, je prostě neskutečně nezajímavým debilem. Co zachraňuje film od totálního podprůměru, je poměrně fajn první polovina, kde to vypadalo ještě jakž takž nadějně, jedna hezká paralela v metru, sympatické duo přátel hlavního protagonisty a výborní Laurence Fishburne s Kevinem Spaceym. Jenže ta negativa převyšují pozitiva. A tahle obrovská nuda je důkaz, že ten dobrý námět je důležité podtrhnout dobrým scénářem. **

Kdyby se mašinka Quentin Tarantino a vláček Edgar Wright rozhodli stvořit kolejového potomka, vypadal by jako Bullet Train od Davida Leitche. Ten si od zmiňovaných lokomotiv bere různé součástky a využívá je v poměrně úctivé formě. Leč, párkrát k sobě tak uspokojivě nedocvaknou. A i když jsem měl koupenou vstupenku, chvíli mi trvalo, než jsem si výhled z okénka začal vychutnávat plnými doušky. Zásluhu na tom má to, že vlak dokáže jet opravdu vysokou rychlostí. Někdy až tak vysokou, že se nenajde čas na prohlédnutí nádherné krajiny. Dobře, přestanu s těmito nesmyslnými metaforami na vlaky, co přestali být vtipné po první větě a shrnu to nějak srozumitelněji. Je to prostě fajnová akční jízda, která se někdy utopí ve své rychlosti a místy není tak srozumitelná, jak by měla. Ale co... Hlavně je neuvěřitelně zábavná. Co ji tvoří tak zábavnou, je nápaditý vizuál, který díky japonským prvkům a stylizaci zaujme na první pohled. Zásluhu na tom mají též flashbacky, co vždy přijdou s neotřelými nápady ve správný moment. Rozpracované dějové linky do sebe krásně cyklí (scéna s flaškou), což je kdykoliv krása sledovat. Další nedílnou součástí jsou zajímavé postavy. Prostě musím vyzdvihnout Aarona Taylora-Johnsona v roli Mandarinky a Briana Tyreea Henryho v roli Citrónu, kteří si pro sebe kradou každou scénu. Zbytek hereckého ansámblu za nimi však příliš nezaostává. A až na místy přepálené finále, se jedná o velmi povedenou žánrovku.  Takže pokud nejste rozený Diesel, tak Bullet Train alespoň zabaví. A takových filmů hádám není... Nikdy dost. ****

Přiznávám, že satirické politické komedie jsou tak trochu můj žánr. Přiznávám též, že Great Dictator nabízí perfektní balanc mezi vážnými scénami a onou komedií. Což se zdá být nemožné, ale v některých pasážích se film vyloženě vysmívá divákovi, jak skvěle to dokáže. Musím taky zmínit hudbu, která je prostě skvělá. Nesnaží se zavděčit líbivými melodiemi, ale perfektní sedí do situace. V tomto aspektu září Chaplinovy zkušenosti z němých filmů. Přesně totiž ví, kdy mlčet a kdy ne. Cením i velikou odvahu, protože na svou dobu je to vyloženě revoluční. Témata, která jsou zde zpracována, jsou kontroverzní do teď, natož v té době. A ten finální proslov... Řekněme že ruka ihned šla do salutovací pozice. A abych citoval neznámého člověka z YouTube komentářů - "Ironie, že největší hvězda němých filmů řekla ten nejsilnější proslov v historii kinematografe."   *****

Pixarovská variace na áckové i béčkové sci-fárny? A ono to vlastně jde. A to "vlastně jde" hlavně patří NEUVĚŘITELNÉ animaci, která strká všechny ostatní hollywoodské animační studia do kapsy. Tady klobouk dolů. V ostatních aspektech to však pro mě není na úrovni "normálních Pixarovek". Emoce, na které stojí většina jejich filmů a je to jeden z hlavních důvodů proč je studio tak oblíbené a populární, zde jsou sice naservírované dobře, ale zároveň jsou často sami  parodovány či jsou přerušeny ve špatný moment. Zainteresovaní pak bohužel není tak silné. Vedlejší postavy jsou spíš takové karikatury (i když relativně fungují), příběh je poměrně předvídatelný a zvraty příliš nepřekvapí, vtipy jsou buď příliš povedené nebo mě úplně minuly. Ale víte co? Já bych se nedivil, kdyby se tomu osmiletému Andymu ten Lightyear líbil. A takových osmiletých Andyů bude na světě víc. Proto nechám standartní animák standardním animákem a dám ruce pryč. Jen se vybízí otázka, jestli vlastně nechceme od Pixaru příliš mnoho. A nebo zas příliš málo... ***

Americké psycho je zajímavé nahlédnutí do mysli sociopata Patricka Batemana (skvěle zahraného Christianem Balem) a zároveň trefná kritika vyšších kruhů a smetánky našeho obyvatelstva. Vyprávění je občas chaotické, což výborně koresponduje s psychickým stavem hlavního hrdiny. Pak záleží na vlastní interpretaci diváka, co je podle něj ve filmu realita a co je jen v jeho hlavě. To považuji za velké plus, jelikož si divák film sestavuje sám. V širším hledáčku je sice Americké psycho téměř pouze jenom: „HAHA, ten Patrick je ale alfasamec a borec, když řekne prostituce že je kurva, HAHA.“ Přijde mi, že tyto memes jdou úplně mimo myšlenky celého filmu... Tam ale hraje asi roli ta vlastní interpretace. Akorát jenom, že víc než tu zábavu jsem tam viděl to psycho. ****

Příliš realistická, nervy drásající podívaná. To nezní příliš lákavě, ale dovolte mi to vysvětlit. Díky tomu, že film je celý natočen na jeden záběr, pociťujete více úmornost situace a lépe se vžijete do stresu postav. Cítíte se, že když se večer v restauraci pokazí všechno co může, jste s personálem u toho. Personál je ale jen banda obyčejných lidských bytostí se svými problémy a starostmi, které nemizí v důsledku že nejsou hlavními postavami nebo tím že mají málo prostoru. V tom je film  realistický, až to bolí. Nalezneme zde neuvěřitelnou organičnost mezi vztahy které mezi sebou postavy mají. Každá z nich tedy působí jako reálný člověk, někdo více komplexní, někdo žijící jen proto aby se choval jako čůrák. Tak to v životě je. Měl jsem neustále pocit, že se každou chvíli něco pokazí a párkrát jsem si toho všiml dříve než to bylo odhaleno. O to více film připomínal nevyhnutelně tikající bombu čekající na explozi. Bombu krásně podtrhnutou dusnou mrazivou atmosférou, která by se doslova dala krájet. Dala by se krájet. Jakože film o kuchyni. No nevadí... ****

Top Gun: Maverick bych popsal dvěmi slovy: Poctivý blockbuster. A funguje to. Tom Cruise v hlavní roli přináší naprosto skvělou filmovou zábavu, která chytne a nepustí. Tento akční spektákl má totiž to, co dnešním průměrným trapným akčňákům chybí - emoce a duši. Fandíte jak staré gardě, tak i nováčkům a před jejich náročnou misí si přejete, aby se všichni ve zdraví vrátili domů. Další věc, kterou film zpracovává excelentně je prvek nostalgie. Ten film vás donutí mít nostalgii na něco, co jste třeba neviděli. Nebo i kdyby viděli a nemáte k prvnímu stíhačskému filmu žádný vztah, nostalgii ucítíte a odraz starších dnů vás naprosto dostane. Top Gun: Maverick je perfektní blockbuster se svém oboru. Jen nezapomeňte, že je to stále jen blockbuster. Rozmýšlel jsem mezi **** a *****. Ale díky tomu úžasnému zážitku v kině, kde byla cítit ohromná síla každé té stíhačky... *****. Jednu si případně odeberte.