Oskar

Fáma je stejný druh filmu jako Mělký hrob nebo Poslední večeře. Přesně na hranici mezi černou komedií a psychologickým thrillerem. A stejně dobrý. Zápletka (tři přátelé vypustí do světa fámu o své spolužačce, ta se šíří školou jako zvuk tamtamů, každý si k ní něco přidá a nakonec se jako bumerang vrací ke svým původcům) je tak výživná, že se nechce věřit, že to ještě nikoho nenapadlo. Doporučeníhodný film, jedině z pointy jsem měl pocit, že scénáristu napadla až na poslední chvíli. 80%

Černá komedie, založená na stejném principu jako dnes už klasický Hon na myš. Zato bez jeho bezbřehé nápaditosti. K dobru můžeme Dannymu DeVitovi přičíst obsazení, protože paní Connellyová je opravdu baba, kterou budete nenávidět stejně jako Stiller s Barrymoreovou. Horší je to s úrovní vtipů. Některé jsou skutečně nechutné (zvlášť ten s odpadní rourou), jiné by skvěle fingovaly v kreslené grotesce, ale ne v hraném filmu. Vůbec mi připadá, že založit celovečerní film na jediném nápadu je riskantní podnik. 40%

Je zajímavé, jak si se mnou pohrála děravá paměť. Apartmá v Kalifornii jsem poprvé viděl v polovině 90. let a následujících cca 13 žil v domnění, že jde o klasický povídkový film. A náhle - co nevidím? Scény se střídají jaksi "mezi" povídkami, které probíhají paralelně. A v tom je zároveň strašná chyba filmu. Každá jednoaktovka má něco do sebe, ale každá je žánrově někde jinde a emocionální vrchol/komická pointa každé z nich je rušena či oslabována odlišnou stavbou těch ostatních. Třeba děj s Alanem Aldou a Jane Fondovou je spíše vážný. Kariéristická žena se má po delší době setkat s rozvedeným manželem a vynakládá veškeré úsilí, aby zahrála roli "té nezávislé, která si může vybírat", aby manžel litoval, že ji opustil. A postupně si uvědomuje, že přesně tohle chování, to hraní jisté role, je odcizilo. Na opačném pólu stojí rámcový děj s Billem Cosbym a Richardem Pryorem, to je čirá fyzická groteska. Někde mezi se pohybují příběhy s Walterem Matthau a Elaine Mayovou (spořádaný manžel výjimečně "uletěl" s prostitutkou, ta se ráno pod vlivem propité noci ne a ne probudit a manželka je na cestě do hotelového pokoje) a s Magií Smithovou a Michaelem Cainem. To je moje nejmilejší "povídka", kde Maggie hraje ctihodnou anglickou herečku, nominovanou na Oscara za stupidní komedii, a zmítanou smíšenými pocity "chci vyhrát/nezáleží mi na tom", zatímco její stoický manžel balí číšníky. ;) Maggie Smithová získala Oscara. Tipněte si, jak dopadla Diane Arbusová, kterou hraje. :-) A jinak souhlas s bloomem - Apartmá v Kalifornii má jeden z nejhorších dabingů, jaké znám. Divné obsazení, divný překlad, budiž. Ale když zvuk místy není synchronní s obrazem, to už je přespříliš. Berte jen originál s titulky, jinak neručím ani za těch 60%

Jeden z vůbec nejslavnějších muzikálů všech dob vznikl velmi rychle a zbrkle. Studio namlsané úspěchem Američana v Paříži se rozhodlo kout železo, dokud je žhavé. Neboli splácat dohromady písně z archivu (snad každá už se v nějakém filmu uplatnila), orámovat jednoduchým (leč vtipným!) příběhem a angažovat Gene Kellyho, který se postará o vše ostatní. Takže jednotlivá čísla spolu mají pramálo společného. Typický příklad: trojice Kelly-Reynoldsová-O´Connor nad ránem dumá, jak oživit rozdělaný film, strhaný Kelly konečně dostane nápad udělat ho jako muzikál a praví: "Dvanáctého bude ode dneška můj šťastný den." Ostatní ho opraví, že třináctého, neboť je už ráno, načež se tahle trojka, zničená a vyčerpaná po probdělé noci, pustí do zběsilého tance a zpěvu GoodMorning, Good Morning! Bez předchozí domluvy. ;-) Nebo půlhodinová taneční sekvence, představující další zamýšlený film Dona Lockwooda. Ta nemá vůbec žádnou souvislost s předešlým ani následujícím dějem filmu. Zkrátka totální mišmaš, filmový eintopf. A světe div se - ono to funguje! Protože ty jednotlivé částečky jsou samy o sobě nádherné, hravé, vtipné, nápadité... Žádnému jinému filmu s tak nekonzistentním scénářem bych neudělil 100%

Já vím, televizní klasika. Ale sledovat pravidelně, jak olysalý Savalas olizuje olezlé lízátko, to mě nebaví. Navíc mám radši tradiční detektivky než krimiseriály, kde je pachatel víceméně jasný od začátku a jde jen o to, jak ho dopadnout. 40%

Tak TEĎ chci slyšet všechny ty hlasité kritiky sitcomů Hospoda a On je žena!. Protože jestli se tahle utahaná slátanina někomu jeví jako komediální seriál, tak už je vážně možné všechno. MRAKY postav, NULOVÝ děj, o humoru vůbec nemá smysl mluvit, i Bergman byl větší šoumen. 20%

Nudná francouzská komedie. Parazituje na zápletce slavného Podivného páru Neila Simona, aniž by přinášela nějaký nový, alternativní způsob, jak s ní naložit. 30%

Woody Allen a sci-fi? Absurdní, že? Přesto se mu podařilo do své parodie zařadit všechna základní témata: cestování v čase, klonování, roboty, orwellovský totalitní systém... A konečně taky našel dosud nepřekonanou partnerku a vlastní odraz v zrcadle: Diane Keatonovou. Poctivou komičku, které se dá svěřit hezká role a ne jen nahrávací part ozdobné krásky, jako to bylo dosud. Všimněte si, že třeba sekvence, v níž se neohrabaně pokoušejí realizovat plán na svržení diktátora, má svou jasnou variaci i v dalších společných komediích (od atentátu na Napoleona v Lásce a smrti po magnetofonovou léčku v Tajemné vraždě na Manhattanu). je mi moc líto, že toho nenatočili víc, protože roztomilejší komediální pár se na plátně neobjevil od dob Oldřicha Nového a Nataši Gollové. 80%

Při vší lásce k Woodymu, Banáni jsou nejslabší film z jeho crazykomediálního období. Ze všeho nejvíc dělají dojem pásma skečů na témata, která zpracoval dřív nebo později i jinde a většinou líp. Takže některé scény jsou tady nejspíš proto, že už se nevešly do Seber prachy a zmiz (přepad rychlého občerstvení, proklatě vtipná sekvence u soudu) nebo Allen ještě nepřišel na lepší způsob, jak s nimi naložit (s diktátory si to vyřídil líp ve Spáči, s úlisností televizní zábavy ve Všem, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat, se vztahy intelektuálních neurotiků v Annii Hallové). Ale ne že by to nebyla legrace! Kdo, komu v žilách koluje krev, by nevyprsknul smíchy třeba při pohledu na dámu, která u soudu pateticky přísahá, že bude vypovídat pravdu a nic než pravdu, načež se představí jako J. Edgar Hoover? :-) 70%

Román Poslední stránka deníku jsem kdysi četl, takže jsem bohužel věděl dopředu, kdo je vrah. Ale to by tolik nevadilo, není to klasická detektivka. Spíš psychologický příběh s mimovolnou vražednou zápletkou. Problém je úplně jinde. Kniha je psaná formou deníkových zápisků spisovatele Martona, včetně jeho subjektivních výkladů událostí v domově důchodců, jeho životního příběhu a tak. Televizní Marton (Abrhám) je o to všechno chudší, scénáristka Jana Dudková rezignovala na snahu cokoli nám o něm říct, takže je z něj nudná mlčenlivá figura bez osobnosti. Když se objeví Eliška Balzerová, je dost těžké pochopit, co na sobě ta bezbarvá dvojice vidí. A podotýkám, že to nemá nic společného s hodnocením herců! Protože kniha není tak vázaná žánrem a má v sobě i šarmantní francouzský humor, je v ní i pointa proklatě vtipná. V této dramatizaci působí jako přišitá. 50%