sedm.1

Čekal jsem další Atomic Blonde, Rudou volavku či Bessonovu Anne, nicméně přestože něco málo společného s těmito filmy The Rhythm Section nakonec má, tak porovnávat se ovšem úplně nedají, a to ze dvou docela podstatných důvodů. Jednak ústřední postava není tentokrát až taková řeznice, která láme vazy na potkání a střílí minimálně jako John Wick, ale spíš po celý film v podstatě zůstává vyplašenou, šedou myškou, která tedy sice také pár lumpům zavaří, ale je to spíš bojovnice, než nekompromisní profikiller, a jednak, a to především, se žánrově jedná o emoční drama s prvky akce a thrilleru, a ne o čistokrevné akční inferno, jako tomu bylo právě u výše zmíněných likvidátorek. Každopádně, podstatné ovšem je, že dost ingrediencí v tomto snímku funguje, i když je zároveň ale nutné i podotknout, že i v několika poměrně zásadních ohledech selhává, a těmi bych začal. Především tedy jsem měl po celou dobu problém se samotnou Blake Lively, kterou mám jinak docela rád, ale zde jak její vizáž, tak ztvárnění ústřední hrdinky, mi přišlo dost nepřesvědčivé a nesympatické, nehledě na to, že ani nikdo z dalších herců a postav nepůsobil nějak výrazněji, či zajímavěji. Dále mi vadila především v první polovině velmi kolísavá úroveň tempa a zábavnosti, možná bych uvítal i více syrovosti a nekompromisnosti a vytknout musím i emočně slabší závěr, ve kterém mi chyběla ta pravá síla satisfakce. Jak už jsem ale zmínil, spousta věcí mě tu i oslovila, a zde musím zmínit svižnou druhou polovinu filmu, několik slušných zvratů a fungující napětí a atmosféru. Celkově se tak jedná veskrze o průměrnou podívanou, která tedy na zadek neposadí, ale pobavit dokáže s naprostým přehledem.

Filmy z posledních řekněme 15-ti let s Dolphem Lundgrenem si drží takovou tu ustálenou laťku (ne)kvality, která se s ohledem na zdejší hodnocení pohybuje někde zhruba na hranici dvou *, což tohoto herce pak v pomyslné skupině kdysi béčkových hvězd a hvězdiček, drží někde na úrovni van Damma, či Travolty, nicméně furt je na tom ale určitě pořád lépe než třeba takový Willis, o Seagelovi pak ani nemluvě, čímž chci každopádně ale především vyjádřit, že se jedná o podívané, s jistou dávkou tolerance, snesitelné a určitých kvalitních parametrů dosahující, zároveň ale nezapřou minimální rozpočty, tuctové zápletky, slabé akce a v podstatě celkově horší zpracování prakticky ve všech ohledech. A přesně do této kategorie spadá právě i tento snímek, pro nějž platí praktiky vše výše zmíněné. Laciný, s nenápaditou zápletkou, s minimem akce nevalné úrovně a bez ingrediencí, jako atmosféra, napětí, emoce, když ale divák alespoň tuší, co ho čeká, tak jsem přesvědčen, že nebude ale ani nucen vrtět hlavou, co to sleduje za debilitu, jelikož jakousi smysluplnou a rozhodně nenudící dějovou kostru to má, postavy nejsou vyloženě zralý na přesdržku, svižným spádem též disponuje, herci nejsou úplní mimoňové, a tak se to prostě dá celkově bez nějaké větší újmy přežít.

Tvůrce tohoto zcela nefunkčního opiátu by potřeboval tak akorát ostnatým drátem přes koule a nahnat do fabriky k pásu, aby ho co nejrychleji přešli myšlenky na takovéto zoufalé pokusy uchytit se ve filmové branži, jelikož tento přefiltrovaný výblitek nemá se snesitelnou podívanou vůbec nic společného a určitě mě fakt hodně překvapuje jeho zdejší poměrně časté vysoké a pozitivní hodnocení. To, že jde o ultralaciný brak, by mi tedy rozhodně ani moc nevadilo, jako spíš to, že přestože si byl tvůrce vědom jak tohoto faktu, tak toho, že má k dispozici jen zcela podprůměrný scénář a třetiřadé, odpudivé smažky, snažící se o nějaké to herectví, tak se stejně snažil o jakési vyártované dílko, kterým chtěl zřejmě naznačit své dekadentně směřující umělecké ambice, jenže za mě se ve výsledku jedná skutečně jen o nepůsobivý hnůj, který nefunguje v absolutně žádném směru, od atmosféry, přes napětí, přes efekty, a to vše navíc ještě k tomu skrývá za nepřehlednost, chaotičnost a již zmiňovanou přefiltrovanost, což přispělo pouze k tomu, že není ani vůbec nic vidět, no prostě blamáž jako kráva. Takže jako pardon, ale tohle já absolutně odmítám uznávat, netalentovaný břídil se zkrátka pokusil o nevšedně zpracovaný horor, ale vzešel z toho jen na fetu ujetý hipstermovie, který si nezaslouží nic jiného, než na něj nakydat co největší výkaly.

Kupodivu snesitelná podívaná, kde si je tak mimochodem střihl Bruce jen další ze svých mnoha vedlejších a v podstatě i dost nepodstatných rolí, takže kdo se tu těší přímo jen na Willise, tak ani zde si ho příliš neužije. Jinak se ale každopádně jedná o klasické nenáročné béčko, s x-krát ohranou zápletkou, kde snad dojde jen k jednomu nečekanému úmrtí, ale jinak je to předvídatelná, nenápaditá a v závěru i dost naivní, s hromadou šablonovitých postav a charakterů, takže ty kladní jsou až odporní správňáci, a naopak ti záporáci zas působí slizce a zle, až jsou směšní, každopádně jeden společný rys mají, a to že jsou vesměs nepřesvědčivý a nevýrazní, a to i díky slaboučkému castingu, kde účinkuje pár známějších béčkových jmen, jenž mají své kariéry už dávno pohřbené a zrovna třeba u takového Cole Hausera je jasně vidět, že točí už jen kvůli tomu, aby měl na nájem a alimenty. Akce je jinak spíš pomálu, každopádně její zpracování nestojí vůbec za nic, souboje tak působí trapně, nepřesvědčivě a na béčko i dost nenásilně, a přestřelky jsou dokonce na odpadové úrovni, jako fakt takhle natáčet přestřelky, to mi hlava nebere, že ti tvůrci nemají alespoň nějakou soudnost. Atmosféra, napětí, či cokoliv jiného, co by dokázalo nějak samotný film kvalitativně pozvednout, se tu zkrátka nevyskytuje, nicméně já musím i přes všechna ta negativa z úvodu zopakovat, že se překvapivě jedná o snímek, u kterého si nemusí divák vydloubávat oči z důlku, či se zmítat v křečích, co za lacinou zhovadilost to je, jelikož jak svižný spád, tak minimum nudy to krapet zachraňují, takže házet to na úplné dno žumpy není tentokrát zcela na místě.

Vážně hodně špatný. Uwe bohužel nepřekvapil a natočil další fiasko. Tentokrát se tento prznitel filmu dle počítačových her, vydal prozkoumat pole ryze hororového žánru, no a dopadlo to očekávaně průšvihem. Mizerná zápletka, i když je vlastně i drzost vůbec o nějaké existující, smysluplné zápletce v tomto případě mluvit, zpracovaná z devadesáti procent ve tmě, což mě snad vytáčelo úplně ze všeho nejvíc, s retardovanými dialogy, na jejichž úroveň se tentokrát Boll vykašlal snad ještě víc než kdy jindy, s hloupatými postavami, obsazenými mnoha jeho dvorními herci, takže kvalita nikde. Atmosféra pak měla vyloženě ony specifické bollovské parametry, tudíž velice osobitá a nezaměnitelná, zároveň ale i naprosto laciná a nefunkční. Seed jinak nedisponuje ani napětím, ani spádem (těch 90 minut mi přišlo snad jak tři hodiny), ani žádným překvapením, či zvratem a pointa je pak sice krapet neortodoxní a syrová, ale vzhledem ke všemu předešlému dění to už je stejně každýmu u prdele. A tak jediné, co tu zbývá ještě zhodnotit, je násilí a gore efekty, no a ty jediné vybojovali alespoň nějakou tu hvězdičku, neboť v tomto ohledu působí film vážně výrazně, a třeba scény jak z cely se třemi dozorci, tak třeba s tou paní přivázanou k židli, jsou opravdu bez přehánění doslova luxusně zpracovaný, násilný a nekompromisní, takže obrovská škoda, že jich je tak málo, neboť pak by šlo hodnocení celého filmu sakra výš, ale takhle, jestli si Uwe myslel, že to dožene reálnými záběry ze zabíjení zvířat, či zrychlenými záznamy rozkladu těl, tak je to vůl a dosáhl spíš jen pravého opaku. Zkrátka, ani Seed není podívaná, která by byť jen minimálně pozvedla Bollův tvůrčí kredit, je to opět laciná, mizerně zpracovaná a nudná hloupost, kterou docení asi fakt jen málokdo.

Hubieho Halloween je příjemná, ryze „sandlerovská“, komedie, která svému divákovi nabídne přesně to, co by měl čekávat. Vtipnou, hravou, nápaditou, neotřelou zábavu, pro celou rodinu. Samozřejmě, kdo zná sandlerovi komedie, ví už předem, že ona zábava je infantilní, častokrát až hloupá a přímočará, nicméně je důležité zmínit, že i přes všechny tyto negativní aspekty funguje, a ani zde tomu není jinak. Takže intelektuální publikum ať si dá odchod, tohle je jednoduchá záležitost, určená k primárnímu pobavení. Zápletka je každopádně slepenec, propletenec, zmatenec, nic nového pod sluncem, takže předvídatelný vývoj, tuna tuctových scén a nesoudný happyend jak se patří, ovšem i zde mohu použít ono slovíčko „ale“, takže ale je zároveň svižná, nenudící, podmanivá, a velkou předností je pak samozřejmě i casting, kdy krom typického trouby Sandlera v ústřední roli pobaví a osloví i herci v ostatních postavách, vesměs se tedy jedná o sympatické a výrazné, v podstatě sandlerovi kámoše, a nevadili tu tentokrát ani představitelé dětí a teen mládeže, což se též počítá. Hubieho Halloween je zkrátka nenáročná, pohodová oddychovka, kdy kdo má rád i předešlé komedie tohoto komika, tak i tentokrát bude jistě spokojený, a kdo ne, tak ani po tomto zážitku svůj názor rozhodně nezmění.

V případě tohoto snímku je jeho hodnocení poměrně jednoduché. Perfektní výkon Toma Hardyho, zbytek filmu těžký podprůměr. Celé to totiž působí nevídaně nezáživným způsobem, kdy snad navíc Trank psal svůj scénář až při samotném natáčení, jelikož tolika nesmyslů, nesouvislých scén a zoufale prázdného vyznění není možné dosáhnou klasickým zpracováním, ale skutečně jen „lepením za pochodu“. Přitom si ale vážně myslím, že mohlo jít jinak o velmi silné drama, neboť jak postava Caponeho, tak jeho poslední rok života s onou nemocí je látkou pro výrazný film jako stvořenou, to by ovšem jeho tvůrce musel vědět, co a jak chce vlastně natočit a ne se jen plácat v sérii nepodstatných, nudných a nepřesvědčivých momentů, s minimální dějovou kostrou. Capone Joshe Tranka navíc nedisponuje ani žádným napětím, atmosférou, tvůrčím stylem, nefungující emoce též nelze vůbec přehlížet a absence dalších výrazných, či alespoň částečně zajímavých postav, je už jen špičkou celého toho zpackaného ledovce. Těch sto minut se tak dá tudíž přežít skutečně je díky Hardyho přesvědčivého výkonu, jinak ale musím zopakovat, že se nejedná o ani trochu dobrý film, a čím dál víc to vypadá, že Trankova parádní prvotina Chronicle byla asi vážně jen náhoda, jelikož dál už se mu ve filmové kariéře tedy rozhodně zatím příliš nedaří.

Black and Blue je v podstatě dost klasickým policejním akčním krimi thrillerem, s vážně tuctovou zápletkou, nicméně celé zpracování tohoto filmu je zatraceně zábavné a především svižné, takže výše zmíněné výtky tu tentokrát nehrají zas až tolik zásadní roli, nehledě na to, že se tvůrcům podařil i výrazný casting, který celou tuto podívanou též povyšuje na skutečně svěží podívanou. Kdybych měl tomuto snímku tedy ale něco opravdu vyloženě vytknout, byla by to absence větší nekompromisnosti, jelikož jak drsnost prostředí, tak syrovost atmosféry k tomu přímo vybízeli, ale tvůrci se přeci jen drželi v tomto ohledu krapet při zdi, a ještě mi tu chyběl nějaký ten moment překvapení, jelikož to přeci jen celé plyne až příliš předvídatelně a bez možnosti jakýchkoliv zvratů. Jinak je to ale vážně super jízda, které nechybí skvělá akce, napětí, spád, působivý styl zpracování a jak jsem již zmiňoval, silné obsazení, se sympatickou Naomie Harris a charismatickým Frankem Grillem v čele. Já tak zkrátka sice na jednu stranu nemohu tento film nějak vyloženě velebit, neboť přes všechny své klady nedokázal ani na moment opustit pomyslné žánrové mantinely, na druhou stranu ale v rámci pravidel a možností právě onoho daného pomyslného mantinelu zároveň nabízí opravdu fungující a působivou zábavu, která dokáže naplnit a uspokojit jistá divácká očekávání. Takže hodně silný průměr.

Opravdu příjemná komedie, ve které není příliš co kritizovat, samozřejmě ale jen v tom případě, že do ní jde divák jako do skutečně nenáročné a odpočinkové zábavy. Hledat tu tedy nějaký inteligentní humor, či zápletku na intelektuální výši, je čirý nesmysl, ovšem na druhou stranu, já osobně zrovna tyto ingredience v komediích úplně nevyhledávám, a mám právě radši takové ty jednoduší a třeskutější podívané, hlavně že mě pobaví a to se tomuto snímku povedlo na výbornou. Nejedná se tedy o ten styl humoru, kdy by divák padal smíchy ze sedačky, nicméně úsměv od ucha k uchu jsem měl po celou dobu, pár fórků zde je pak navíc vážně hodně povedených a k těm vyloženě trapným sklouzli tvůrci opravdu jen minimálně, takže v tomto ohledu velmi povedené. Obsazení filmu je též více než skvělé, Eugenio Derbez je luxusní komik, sympaťák a fakt mi tu zatraceně sedl, sexy Salma je kapitola sama o sobě, Lowe také nečekaně překvapil a v podstatě i všichni ostatní tu působí výrazným dojmem, což filmu také hodně pomáhá. Zápletka má jinak spád, několik svěžích nápadů a nuda tu nepřichází v úvahu, a co se týče dramatických momentů a emocí, o které se tu tvůrci zvlášť ke konci také pokoušeli, tak to úplně neklaplo, ale jejich nefunkčnost není pro celý film nějakou zásadní překážkou. Milovník po přechodu je tak zkrátka fajn zábava, kterou rád doporučím každému, kdo se chce nenáročně pobavit a odpočinout si.

Opravdu dlouhý a dlouhý roky jsem se tomuto snímku vyhýbal, jelikož určitě nejde o filmovou záležitost, která by mě zrovna přitahovala, nicméně vzhledem k atraktivnímu obsazení jsem se tomu rozhodl dát nakonec šanci a k mému příjemnému překvapení nemohu nyní ve výsledku tvrdit, že bych byl nějak pohoršen. Ve všech ohledech jde tedy sice o tuctovou, předvídatelnou a trochu dost i naivní podívanou, napchanou až po okraj všemožnými klišé, povrchními postavami a kýčovitými momenty, jenže samotné zpracování toho všeho je zde natolik svižné, působivé a fungující, že v podstatě to vše výše zmíněné se dá bez problému přejít a výsledný dojem je tak natolik přesvědčivý a zábavný, až se mi tomu nechce ani věřit. Nutné je ovšem podotknout, že zásadní podíl na těchto pozitivních pocitech má kompletní casting, samozřejmě s ústředním triem hereček v čele. Hathaway je krásná a uhrančivá, Blunt je správně střelená a i ta Streep, kterou jinak fakt nemusím, tu je trefně nerudná a na těchto třech to tu skutečně stojí, jelikož prakticky neslezou z plátna a především díky nim všechny ty ingredience také tak dobře fungují. Ďábel nosí Pradu je tak tedy skutečně asi určen především pro dámské publikum, ale já musím zopakovat, že díky obsazení a působivému zpracování jsem si to užil nakonec také a nějak tento snímek pomlouvat není asi úplně na místě, neboť své si plní do puntíku.