memoman

Pokračování,u kterého je jediná nevýhoda v již objeveném příběhu,který ale zato nabízí mnohonásobnou porci akce,které je od začátku do konce více než dost a je minimálně bombastická! Tentokrát je zde dítě-akční hrdina (Edward Furlong jako mladý John Connor,který působí prozatím jako typický americký teenager-grázlík). A Arnold zahrál již kladného kyborga,s kterým je dokonce sranda,poté co ho John naučí hláškovat a trochu polidštit. Opět ohromily triky,které ohromují dodnes,tentokrát v zastoupení jiného záporáka,T-1000,který je celý ze zvláštního rtuťovitého kovu s neuvěřitelnými regeneračními schopnostmi v podání uhrančivého Roberta Patricka. Nezapomenutelná hudba i skvělá kamera,a atmosféra ani tady nepolevuje ve své temnosti. Naopak z prvního filmu zúročuje odstrašující myšlenku o úloze lidstva na naší planetě a o vztahu k moderním technologiím.

V polovině 90.let vzniklo několik filmů,jejichž originální a vyjímečný styl ovlivnil na delší dobu mnoho dalších tvůrců. Pulp fiction byl mylníkem té doby a jasně dal najevo,jak je zábavné a cool natočit gangsterku s černým (ale ne příliš cynickým) humorem,vulgární (ale ne primitivní),a se zpřeházenou chronologií (hlavní synonymum oněch napodobitelských snímků příští doby). Díky tehdy neznámému režisérovi s italsky znějícím jménem a také díky "uměleckým" producentům bří Weinsteinovým,vznikl snímek za skrovný rozpočet,kde spousta hvězdných i méně hvězdných,ale zajímavých herců, ztvárnilo nájemné zabijáky,fetující štětky či chladnokrevné mafiány,vedoucí nekonečně dlouhé (ale ne nudné) rozhovory o ničem,to vše s občasnými cákanci krve a v atmosféře prosluněného Los Angeles. Mezi nimi vynikají samozřejmě Samuel L. Jackson jako Jules se svými děsivými citáty z bible a jeho parťák John Travolta aka Vincent Vega,nesnášející evropské hamburgery. Bruce Willis jako boxer-loser,milujcí své hodinky po otci,Ving Rhames jako další nařachaný bouchač a mnho dalších "týpků" skvěle tvoří výbušnou směs.K tomu skvělá hudba,reprezentující jak 70.léta,tak současnost. A přívlastek tarantinovský vstoupil do filmového slovníku.

Jeden z mála snímků,vymykající se svým kontroverzním viděním a vizuálním i vyprávěcím stylem hollywoodskému standardu. David Fincher už ve svém Sedm dokázal pochmurnou atmosférou a originální vizualitou vytvořit originální krimi-thriller. V Klubu rváčů si vybral téma typické spíše pro evropský nebo klubový film. Témata jako Západní konzumní společnost a extremistická hnutí tentokrát nejsou jen zápletka pro běžný akční film,ale pro film k zamyšlení,který je svižný a rozhodně nenudí. Skvělý Edward Norton,který v roli pojištovacího agenta trpícího nespavostí výtečně předvedl pocity nespokojeného občana a stejně skvělý Brad Pitt,který mu sekunduje jako (doslova) jeho divoké alter ego. Zaujala i tehdy objevená Helena B. Carter,známá do té doby jen z kostýmních dramat,tady jako ošuntělá punkerka a rovnocená parťačka oněch dvou. Tito tři,spousta vymakaných scén,od prvních pěstních soubojů v garážích přes "legrácky" jako rvaní se s kolemjdoucími lidmi a vytvoření ohnivého smajlíka na komerční budově až po závěrečné zúčtování se skvělým,skoro apokalyptickým koncem.

Další z vynikajících klasik mapujících život mafánského hlavouna,který se nejprve dostane ze dna na vrchol a z úplného vrcholu až do smutného konce. Al Pacino svou roli zahrál výtečně. Jako kubánský drogový magnát Montana je přesně takový,jak si ho přejeme vidět,nebo jaký by měl být člověk jeho profese. Nekompromisní,neústupný,co nejde pro ránu ani pro kulku daleko,pokud jde byznys nebo o své blízké. A který se často cítí osamělý,to málo svých blízkých osob si žárlivě až fanaticky hlídá,a nakonec se ve všem ukáže jako neúspěšný. Záverečný masakr v jeho haciendě vypovídá o tom,že za vší tou tvrdostí byl velmi citlivý a čato zlomený,jen to v sobě dobře skrýval. Celý film provází nádherná dojemná hudba a v režii režisérského inovátora thrillerů a dramat Briana De Palmy máme další nezapomenutelnou gangsterku o drsném a smutném životě mafie.

Opravdu dojemné drama,hodně vtipná komedie astylová road-movie-gangsterka. Že do sebe tyto všechny žánry tak dokonale zapadnou,je až neuvěřitelné. Stejně jako to,že něco takového natočí proklínaní Němci. V 90. letech se zkrátka dařilo. Sympatická ústřední dvojka,neschopní mafiánští poskoci ala Tarantino and Ritchie,ještě neschopnější policie a závěr na pláži. Takových snímků nabitých emocemi i vtipem zároveň je jako šafránu.

Prostě vypadající akční sci-fi o boji s mimozemskými vetřelci,které se svým tempem,černým humorem a jízlivou satirou liší od řadových hollywoodských snímků. Zaujme příběhem skupiny maturantů žijících v silně militantní budoucnosti,kdy stát se řadovým občanem znamená odsloužit v armádě,což ale není jen tak. Nejprve musí složit přísahu pod praporem s revidovanou svastikou,prokázat odvahu a brutalitu na výcviku a s fanatickým pokřikem "DO NICH,OBČANÉ!" vyrazit na vzdálenou pouštní planetu rozstřílet miliony obřích brouků. To vše doprovázeno skvělou "pochodovou" hudbou Basila Poledourise,naivizujícími vesmírnými scénami,bombastickými broučími efekty a naturalistickými masakry na bojišti se spoustou utrhaných končetin. Sice nevýrazní,ale pohlední herci v čele s vnadnou Denise Richards a namachrovaným Casperem Van Dienem. Skvělá směs Melrose place,Triumfu vůle a Vetřelců. Škoda,že je to poslední snímek typický pro režijní styl Paula Verhoevena.

"Krotitelé" mně pobaví i po letech,a není to jen nostalgie. Zkrátka zlatá 80.léta,kdy se točili zábavné a dnes už většinou bohužel zestárlé snímky než ty z dřívějších dekád. Na tenhle se nedá zapomenout,režisér Reitman dokázal skvěle skloubit do stejné roviny komedii,horor,sci-fi i fantasy. Příběh o čtveřici vědců s protonovými zbraněmi v čele se sympatickým vtipálkem Billem Marrayem,kteří nadělají stejně užitku jako škody v honbě za přízraky,baví pořád svou odvázaností a stylem. Sice už triky vypadají legračně,ale mají svůj vtip(slizoun),i děsivost(pekelný pes).Hezky film dopňuje další herecké obsazení (Sigourny Weaver byla tehdy kus). Legračně vymyšlený mytologický bůh s vizáží transsexuálního rockera a obří pěnový panák v závěrečné scéně. A ústřední píseň od Ray Parkera Jr. je chytlavá dodnes.