Jinny

Film nevybočuje z průměru DC animáků, což je ale vzhledem k zajímavé předloze škoda. Ano, animace je laciná a komiksová předloha má grafiku mnohem lepší. To by se ještě dalo prominout, ale neodpustitelné jak, jak snad i schválně tvůrci původní příběh otupili, zato si neodpustili zdůraznit moderní politická témata - zatímco předloha se k ideologii a společnosti vyjadřuje hlavně obecně. Rozhodně nevyznívá jako oslava amerických hodnot a americké demokracie, což si v tomhle filmu tvůrci neodpustili. Suma sumárum se jedná o špatnou adaptaci, ale docela slušný film.

Sympatický film o jedné svatbě, kterou nakonec vidíme jenom optikou party hrozně necool lidí, kteří k sobě objeví vzájemné sympatie. Drama je tu takové všední a postavy vám snadno připomenou někoho, koho znáte - a možná i sebe samotné. Zkrátka komedie bez přehnaných ambicí, u které skutečně platí, že pohladí.

Musím se přiznat, že tuhle hru, tedy tudorovskou propagandu, nemám vlastně nijak zvlášť ráda. Jednak kvůli tendenčnosti a jednak kvůli tomu, že rozhodnutí postav nejsou moc pochopitelná. Benedict je skvělý a over the top, kdokoliv další je proti němu vlastně průměrný. Málem bych mu přála, aby všechna ta moralistická hovádka převálcoval :D Jako zákončení nevyvážené trilogie je toto vlastně odpovídající.

Krvavá semínka zasetá v prvním díle tady naplno rozkvetou. Stejně tak postavy jsou tady tentokrát ukázané v celé své parádě a "parádě" - slabost svatouškovského krále Jindřicha, který je neschopný ukočírovat šlechtu, sebestřednost a krutost královny Markéty, která přeceňuje svoje schopnosti, ambice vévody z Yorku a jeho synů. Dějově je to docela nabyté, ačkoliv o hladkém plynutí děje nemůže být řeč - co jiného taky čekat od filmu, kde postavy stále mění strany a je v něm časový skok o deset let. Epizoda ostatně obsahuje většinu bojových sekvencí z celé trilogie. Nejsilnějšími scénami jsou drsná smrt vévody z Yorku a samozřejmě celý závěr, který už patří Richardovi.

Počátek shakespearovského vyprávění o Válce růží je rozjetý celkem fascinujícím způsobem. Uvidíme hlavně intriky, zákulisní rozhovory a asi nemusím zdůrazňovat, že na rozdíl od historie je tu spousta motivací vysvětlená osobními antipatiemi a zájmy. Ticho před bouří, kde nejemotivnější scénou je nejspíš upálení Johanky z Arku. Nebudu tvrdit, že Sophie Okonedo je průšvih, ale bohužel je pouze průměrná, což nevynahradí fakt, že je tam jak pěst na oko.

Čistě za technické hodnoty bych filmu dala plné hodnocení. Člověk nestačí žasnout, kolik práce a načasování za každým záběrem stálo, stejně jako kolik kameramanské invence bylo vynaložené, aby určitě scény působily přesně tímhle způsobem. Bohužel přijde jedno ale. Film se omezí na konstatování, že válka je řezničina a přestože je působivý a emočně vypjatý (občas až fyzicky nepřijemný), děj nikdy nedovolí postavám, aby se na chvíli zastavily a divák si k nim vytvořil vazbu. Chápu, že by to bylo na úkor poklusového děje. Ale je to ten důvod, proč je Zachraňte vojína Ryana klasika a proč z 1917 klasika nikdy nebude.

Klasika rozumně updatovaná pro 21. století. Jo a Amy jsou zahrané parádně, stejně jako Laurie, který je obě miluje. Bohužel film sám sobě podráží nohy tím, že chronologicky skáče tak, že člověku neznalému látky odjinut přivodí epileptický záchvat. Divácky vstřícnější tak pořád je verze z roku 1994.

Příjemné, trochu bizardní, ale také dost předvidatelné válečné drama. Nebudu tvrdit, že se jedná o komedii, protože humoru - vyjma úvadu - ve filmu není tolik, aby to opravňovalo použití toho termínu. Sam Rockwell i Scarlett Johansson si vystřihli vděčné postavy, ale skutečnou hvězdou je dvanáctiletý Davis v titulní roli. Jeho výkon v komediálních i dramatických scénách si přinejmenším zaslaužil nějakou tu nominaci.

Milá variace na klasické detektivky s Danielem Craigem v roli amerického Hercula Poirota. Zápletka není šokující a vývoj nejde nuceně proti diváckým očekáváním. Co nezmizelo, tak to je typické Johnsonovo pomrkávání na diváka. Jak to bylo s úmrtím slavného autora detektivek se dozvíme dost brzy. Okolnosti kolem jsou ale neméně zajímavé. Riah Johnson je výjimečný režisér a jeho stále stoupající zkušenosti coby scénáristy a režiséra jsou znát. Krásně vyvážil dramatickou i komediální složku filmu a i když má Na nože přes dvě hodiny dlouhou stopáž, divák se nenudí. Jsem ráda, že v záplavě remaků, adaptací a sequelů dokázala originální filmová látka vydělat přes dvě stě milionů dolarů.

Inu, musím říct, že Moffat opět za nablýskanou slupkou a rádoby chytrými twisty a dialogy neskrývá zrovna oslnivý obsah. Za cynickým přístupem k postavám se nedá schovat fakt, že minisérie nemá nosné téma. První díl má alespon sevřený děj a odpovídající atmosféru. Nakonec ale zjistíte, že každý díl minisérie je natolik odlišný, že vyžaduje vlastní expozici. Není to rozhodně jeden příběh ve třech částech. Nakonec zjistíte, že jediné, co vám tvůrci chtěli říct, je to, že Drákula se bojí smrti. Má to být objevné, když to je do určité míry pravda snad pro jakouliv upírskou postavu, co hned nespáchá sebevraždu?