Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní

Recenze (64)

plakát

Tenkrát v Hollywoodu (2019) 

Film, který začne půl hodiny před závěrečnými titulky. Do kina jsem na něj šla s manželem z mojí iniciativy, výsledek: manžel byl nadšený, já zklamaná. Přirozeně jsem předpokládala, že se bude film věnovat Sharon Tate, když měl být o vraždě spáchané Mansonovou sektou. Místo toho se 2 hodiny díváme na „krásy Hollywoodu“ nebo na rádoby umělecké záběry, třeba jak Brad Pitt dává psovi konzervu do misky. Nebo hraní toho, jak někdo hraje. Druhá polovina filmu je o něco lepší, občas padne vtipná hláška, no stále je to jen série vzájemně nesouvisejících scén. Návštěva ranče byla asi jen proto, aby pak na konci mohl říct „tebe znám!“. Konec potěšil, ten byl dobrý a vtipný, opravdu se povedl. Bohužel to celkový dojem z filmu nezachránilo.

plakát

Základní instinkt 2 (2006) 

Největší smůlou tohoto filmu je to, že existuje jednička. Protože jinak je to fakt dobrý film. Když to srovnám s jedničkou, scénář a děj mi přijde lepší v jedničce, ovšem erotické napětí mezi hlavními protagonisty je určitě lepší ve dvojce. Zjistit si o někom interní informace a pak před ním „machrovat“, co všechno o něm vím, není umění, stejně tak jako ukázat rozkrok slizkým policajtům. U mě asi hraje roli fakt, že David Morrissey mi přišel atraktivnější a ne tolik předvídatelný jako Michael Douglas. Oceňuji i to, že se film nesnažil prvoplánově šokovat krvavými scénami. Bohužel plno lidí dá dvojce nízké hodnocení už jen z principu, že si někdo dovolil sáhnout na Základní instinkt 1. Rozhodně ne proto, že by se jim dvojka nelíbila.

plakát

Padesát odstínů šedi (2015) 

Tento film dost přesně vystihuje tajný sen určité skupiny žen. Ne tedy BDSM praktiky, nýbrž fakt, že se zamilují do arogantního a/nebo agresivního „nadsamce“, který je děsí a zároveň je určitým způsobem přitahuje. Sice je to třeba tak trochu hajzl, ale začnou věřit „já budu zrovna ta pravá, vyvolená, která ho dokáže změnit!“. Tak jako se to podařilo Aně. Nebylo by to tak špatné, kdyby mi dvě hlavní postavy filmu nelezly na nervy. Postava Christiana mi byla nesympatická už od začátku, namyšlený macho, který umí nabídnout pouze drahé dárky. Maniak, co sleduje Anu na každém kroku, že si ani nemůže od něj na pár dní odpočinout a letět navštívit mamku. Být s někým takovým, bála bych se dojít si i na záchod se strachem, že se tam z ničeho nic objeví a bude mě chtít svázat. Ona zase trubka, která se na všechno ptá „proč?“ a před prvním rozhovorem s ním se ani nepřipraví a nezjistí si o něm základní informace. Jako vzrušující soft porno pro ženy to taky moc nefunguje, to by ty erotické scény musely být líp natočené, ani dobrá hudba to moc nezachraňuje. Paradoxně erotické scény jsou na celém filmu to nejslabší. Je tam dále celá řada logických nesmyslů. určitě by miliardář vyprávěl, že jeho charitativní činnost je chytrý byznys, studentce, kterou poznal asi 2 minuty předtím. :D Nebo jak zjistil, ve kterém železářství Ana pracuje? To chtěl jít do železářství a čistou náhodou se zrovna trefil do toho, kde Ana pracuje? Vím, že to v knize je, ale podle mě by film měl fungovat i sám o sobě, nepředpokládat, že každý předtím četl knihu. Pozitivní na filmu je hezké oblečení a decentní make-up Dakoty Johnson, ten styl se mi líbí. Taky je sympatické, že se Christian jasně snaží ujasnit si, co Ana chce a co ne, hned od začátku jí dává jasná pravidla a ona to buď akceptuje nebo ne, netahá ji za nos. To je mi sympatičtější než mamlasové, co naslibují holce věčnou lásku a pak ji odkopnou. Celkově lepší než kniha, ovšem to zrovna tady není zrovna lichotka, protože i tak byl film dost podprůměrný. Aspoň že postava kamarádky Any, Kate, tu nebyla tak otravná jako v knize. Na filmu nic zajímavého není, klasický příběh o chudé „popelce“, která se zamilovala do bohatého „prince“, dialogy plytké, postavy nesympatické, příběh předvídatelný… no nic moc. Divím se, že tyhle příběhy jak přes kopírák lidi ještě baví.

plakát

Crossroads (2002) 

Když jsem se na film dívala asi v 17, působil na mě jako oddychovka, docela příjemný film. V hlavě mi utkvělo, že Britney do té role mohla dát víc emocí, ona se ve většině scén tváří furt stejně. Účel filmu byl nejspíš vytřískat z obchodní značky Britney Spears co nejvíc peněz (fanouškovskou základnu už měla tehdy dost velkou), což je pochopitelné. Shrneme si to, 3 bývalé kamarádky si během maturitního večírku najednou vzpomenou, že před osmi lety zahrabaly krabici s přáními do budoucna.  Nevadí, že už se dávno spolu nejen nebaví, dokonce se posmívají jedna druhé, přesto hned druhý den vyrazí na výlet. Ještě k tomu je jedna z nich těhotná – no určitě bych v pokročilém stupni těhotenství cestovala někam s bývalými kamarádkami, a to všechno jen proto, abychom si splnily naše stará přání z dětství. :D Nejhorší na tom je, že ani jako oddychový film to moc nefunguje, protože v jisté chvíli se snaží hrát si na drama. Pak už to ale asi tvůrcům filmu začalo připadat až moc dramatické, tak opět přepli do módu „komedie“ a příběh dál pokračuje, jako by nic. :D Dialogy jsou neskutečně stupidní a zápletky a hlavně jejich rozzuzlení tak hloupé, že snad i já při obědové pauze v práci bych vymyslela něco lepšího. Ačkoliv je film relativně krátký, já jsem celých 93 minut protrpěla.