Tenkrát v Hollywoodu

Tenkrát v Hollywoodu není Tarantinův divácky nejvtřícnější film. Je hodně osobní, rozvětvený, pro evropské (ale i americké) diváky neznalé kontextu 50s a 60s Hollywoodu nicneříkající. V každé ze 160 minut je vidět, jak je to pro Tarantina velice osobní. V době zavraždění Sharon Tateové mu bylo 6 let a žil v L.A. - a zbožňoval ty béčkové filmy a seriály, jimž dnes vzdává hold. A lze tvrdit, že ho ta událost, extrémně krvavá a dodnes nepochopitelná, trvale poznamenala. Tu éru nostalgicky spojuje se svým dětstvím a postava Tateové to v sobě všechno vystihuje. Nedivím se lakonickému setření novinářky, která ho na tiskovce obvinila, že je v tom filmu jen vizuální atrakce. Není, je to jedna z nejlepších Tarantinových postav, která ukazuje, o jak vyspělého a výjimečně nadaného autora se jedná - zatímco v minulosti všechny jeho postavy mluví a mluví, mnohdy až plácají, Tateová je silná v okamžicích, kdy nic neříká, usmívá se a prostě si užívá onu bezstarostnost Hollywoodu konce 60. let, která ji do jisté míry stála život. Počítání, kolik dialogů měli muži a ženy v tomto filmu, je pak vyloženou debilitou jisté části názorového spektra. Nedokážu odhadnout, zda je potřeba znát dopodrobna historii 50s a 60s Hollywoodu. Sám jsem po projekci spadl do wiki-králičí nory a dohledával si, kteří z těch lidí byli reální, co byly ty seriály/filmy zač a čím byli tak důležití, že je Tarantino ztvárnil. Povědomí o Mansonovi a Tateové má ovšem díky bulváru v podstatě každý, což je asi to nejdůležitější. Všechno ostatní jsou pomrkávání a odkazy pro znalé. Kromě naprosto krásného závěru (vyhýbejte se spoilerům!) mě nejvíce uchvátila sekvence na Mansonově farmě. Tarantino zde dotáhl do extrému svou úžasnou schopnost budování nevědomého napětí, jako to předvedl už u hospody plné nácků nebo to převáděl po celou dobu v Hrozné osmičce. Ta skoro čtvrthodinová scéna je svou gradací a hlavně zneužíváním diváckých očekávání naprostý top a těším se, až ji uvidím znovu. Podobně jako u Hanebných panchartů to bude vyžadovat druhé nebo i třetí zhlédnutí. Nejen, aby si člověk všiml všech nuancí a nápověd, ale aby byl už také připravený na to, co ho čeká. A mohl se tomu plně poddat. (Kolují zvěsti, že by mohl Tarantino na Netflix časem uvolnit o několik desítek minut rozšířenou verzi - sem s ňou, do toho světa se chce člověk prostě znovu vrátit, protože to je krásný svět šestiletého milovníka filmu). PS: Brad Pitt si to dává jako nikdy. (15.08.2019)

Asi jako kdybyste pustili Avengers: Endgame někomu, kdo nečetl žádné komiksy a neviděl předchozí marvelovky, a čekali, že ty tři hodiny bude slintat blahem. Tarantino mnohokrát avizoval, že je Tenkrát v Hollywoodu poctou padesátým a šedesátým letům, jíž si víceméně točí pro sám pro sebe. Výsledek ale na tyhle propriety spoléhá do takové míry, že nezbývá moc času na klasickou „tarantinovskou zábavu“, jíž je v těch 162 minutách maximálně půl hodiny. Nechci tím říct, že by to celé nebylo parádně zahrané i natočené, a že jsem si to většinu času neužíval – na to je Quentin až moc zručný a Pitt s DiCapriem si to dávají od začátku do konce. Dvouhodinové čekání na finále ale klidně mohlo být poloviční a nic by se nestalo, což z Tenkrát v Hollywoodu dělá minoritní fan service na jedno podívání. Jako proč ne, starší generace si taky zaslouží svůj nostalgický epos. Trochu sobecky jsem ale od Tarantina čekal mnohem víc! (7/10) (10.08.2019)

Fuckt bacha na geje – není to Tarantýno! Je zřejmé, že s tímhle xichtem Kventýnovi nikdy nezbývalo nic jiného, než prcat archivní celuloidové kotouče a přebaly splatterových videokazet. A tak si k tomu teď zvizualizoval popkulturní fetiš, a nejenom fút, úchyl jeden! Fetiš dokonale precizní a do nejmenších detailů až patologicky vytuněný, snad i ty prochcané matrace na Spahnově ranči vytáhli z pod nějakých narkáčů ještě v 70. letech, nacpaný k prasknutí historickými referencemi, olupení panicové z filmové teorie se budou hromadně tahat za šulínky a předhánět se, kdo objeví více odkazů na tu či onu degenerativní dobovou sračku, a na tu u Kventýna obvyklou hemoroidocidní visualomanskou délku i fetiš vcelku zajímavý, poměrně odsejpající a kladoucí si alternativním závěrem nevyřčenou otázku, zdali by se ten krpatý ofižiovaný „polský kokot“ stal pedofilem, i kdyby Karlíkův mastňácký klubík omylem zaútočil jinde. Nasraně druhé ovšem, pokud jdete na Tarantýna a těšíte se na něco jako jeho poslední tři dokonalé filmy, tak vězte, že ze 160 minut je ho tam tak pětatřicet a zbytek tvoří jen egomaniakální honění fanatického fanouška nad určitou epochou dějin odpadkové komerce. Čili pro ty, kdo vědí o dané době úplné hovno nebo skoro hovno, kdo kompulzivně netouží ocumlat Margotce špinavá chodidla, protože by z toho měli akorát plnou hubu aft, kdo oprávněně nepovažují Rocca Sifrediho za herce, ale jen za přeceňovaného, urputně přehrávajícího prkenného neumětela, nebo kdož jsou největší hororoví experti s klinicky diagnostikovaným panickým kokotismem, to bezesporu byla či bude naprostá ztráta peněz, času a soudnosti. Já osobně, velkohubě se samosebou považujíc za nejvkusnější střed vah mezi miskami tupých kokotů na straně jedné a přechytřelých rozumbradáčů na druhé, musím jen nutkavě konstatovat, že celé to jednoznačně vytrhnul skvělý, úžasný, vynikající a i v požehnaném věku stále přesličný nejlepší herec své generace, božský Hřebík! Opravdu s úžasem a striktně heterosexuálním odstupem jsem se doslova kochal tím, jak ten frajer dokáže pouhým nepatrným nakrčením obočí, malým gestem, postojem, pohledem či pohybem dokonale vyjádřit přesně to, co se po něm chce, a minimálně byla neskonalá zábava v přímém kontrastu sledovat násilně a urputně se pitvořícího a herectví předstírajícího Leoše di Obrnu. Každopádně tohle Kventýn zaparkoval někam přesně mezi půlky. Ponižování zpychlého opičáka a rozkokošné finále byly moc fajn a ani celkově to rozhodně není obludně prudivý retrozvratek jako Hnědá Džeky či trapně přepálená nesnesitelná ufonská pičovina Zabíjení deBilla, nicméně podruhé jako do Panchartů nebo Djanga bych do toho šel snad jen, kdyby mi někdo zaplatil. Nebo možná za felaci. Samozřejmě genderově vyváženou. Takže 3,499999289824, ať nežeru. (26.08.2019)

Důmyslná hra s diváckým očekáváním, která bohužel není zábavná po celou dobu. DiCaprio a Pitt jsou perfektní. Měl jsem tam oba fakt rád. Jenže na to koukáte a stále čekáte až se něco stane. A ono se nic neděje a pak čekáte, že támhle bude mrtvola a není, a pak čekáte, že bude bitka a není. A pak čekáte že bude....a není. Po skončení to dává smysl a řeknete si, že to vlastně bylo fajn. Bohužel scény, kdy DiCaprio točí kovbojskej film jsou prostě neúměrně dlouhý a nudný, to ať se na mě nikdo nezlobí. Takže jo, palec nahoru, ale znova už bych si to nepustil. (18.08.2019)