sportovec

Není náhodou, že dodneška existuje i římská Evropa; patří do ní etnicky Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Rumunsko a poměrně značné části východního Švýcarska (Rétorománi). Kulturně celá - i ruská - Evropa včetně vazeb na dědictví Východořímské (Byzantské) říše. Mimořádná organizovanost římské veřejné správy a stavebnictví postihuje ještě podstatně větší území i v mimoevropské části světa. Včetně obou Amerik. Dokument s náležitou důkladností dokazuje proč. A dokumentuje přechody v pomyslných stupních i historicky se vyvíjející civilizovanosti.

Mimořádně zajímavý historický ruský dokument, sestříhaný ze záběrů ruských a českých kameramanů je sice poplatný dobové slavisticky zabarvené propagandy, přesto však přináší řadu unikátních záběrů např. z buzuluckého výcviku Čechoslováků nebo Benešových příjezdů do Moskvy či Košic. Neobvyklá je i pozitivní úvodní pozitivní reprodukce První republiky. Dokument je nesen nespornou ruskou láskou k Československu a jeho slovanským obyvatelům. To se zdá být nepopiratelným faktem, který ho odlišuje až pronikavě od pozdější propagandy a je to také fakt, který z něj poměrně záhy na dlouhá desetiletí patrně udělal trezorovou záležitost.

Je zajímavé sledovat proměny pohádek jako odrazu současnosti, z níž vznikají. A ta slitina CÍSAŘOVA PEKAŘE a přejemnělé "progresivity" nepostrádá známky půvabné rozvernosti. Vetchý tu našel svou další pohádkovou příležitost a divák další endemitu v podobě vcelku, jak se dnes říká, "koukatelné" pohádky. Veronika Kubařová už není princeznou, ale dívčím zmatkem stíhanou královnou, která konečně zakotví v manželském přístavu se stále důvodnou nadějí na vlastní rodinu. Hostina ducha to opravdu není, ale hladovkou také nejsme postiženi. A svěží Tomáš Holý v sukních - to není pejorativum, ale uctivý kompliment v podobě Valentiny Bečkové - opravdu potěší a zahřeje u srdce.

Představa, že pohádky jsou určeny převážně dětem, je naivní a poněkud nedospělá. Zejména to platí v případech, kdy pohádka přerůstá do mýtu a navíc se šatí do rozvinutých psychologických zázemí svých vůdčích postav. Původní poslání této vyprávěnky pak vícerozměrově ožívá a blýská ligotá ve více rozměrech. Připočte-li se k tomu kvalitní hudba, pozoruhodný scénář, mistrná Rážova režie, zdařilá koprodukce hned čtyřdomá, předjímá se tak trochu Rada Evropy ve své nejpozitivnější reprodukci. Skvěle - magickorealisticky - jsou dotaženy i postavy obou zlodějíčků. Důslednost v i v detailu zdobí skutečného mistra. A tady je těch mistrů hned přehršel.

Tento díl dosvědčuje krach kupónové privatizace devadesátých let i oprávněnost Zemanovy charakteristiky tohoto kroku jako "loupeže století"; potvrzuje i nákladovost tohoto kroku do propasti v Mládkově odhadu 700 mld Kč (dnes kolem 2,5 bil Kč). Tato tzv. radikální varianta privatizace nakonec ani časově celý proces neurychlila; vývojová - dobově "gradualistická" varianta, vyvíjená týmem českého místopředsedy Vlasáka by vedla ke srovnatelným pozitivním výsledkům za cenu minimilizace ztrát oněch 700 mld.

Jako evokace dobové atmosféry velmi dobré, bohužel je opomenuto v úplnosti osvobození. Odbývání Beneše je na hranici dobrého vkusu.

Poctivé převedení osobitých thrillerů Fredericka Forsytha zrcadlí poctivou vůli autora scénáře i režiséra co nejlépe dostát postižení atmosféry pozdního komunismu v SSSR i zemích Varšavské smlouvy. Československé reálie přitom ovšem stůňou a umírají na úbytě. Film sám má potřebné technické i herecké kvality a nelze ho zahrnout v žádném případě do tzv. béčkové kategorie. Historický byl už vlastně v době svého uvedení do kin. Etický bonbónek na závěr jednak zachycuje osobité vztahy napříč zpravodajskou komunitou, jednak postihuje její nečetnou menšinu, která neztrácí kontakt se slušností a lidstvím.

Jinak dobře odvedenou práci kazí absence zmínky o globálním rázu velké hospodářské krize třicátých let. Vůbec nebyl zmíněn agrosektor prvorepublikové ekonomiky, Agrobanka a hospodářská zázemí socialistických stran a všeobecně i prvorepublikové družstevnictví. Samostatné díly by zasloužilo Slovensko a Podkarpatská Rus. I to bylo Československo.

Spíš než detektivka je to thriller, který nese řadu romantických znaků dobrodružného lehce rodokapsového románu první čtvrtiny minulého století. Prvorepublikové prvky v poetice filmu stupňují napětí a vzrušení způsobem, který dnes budí spíše soucitný úsměv. Přesto bych tento film nezatracoval a spíše ho posuzoval v kontextu naší filmové tvorby třicátých let minulého století.

Vynechávání politické složky, absence popisu Masarykových hospodářských názorů a postupů, úsilí o etablování západopodnikatelských subjektů k oslabení jednostranné závislosti na Německu, vlivy deflační politiky atd. jsou samy o sobě závažné. Vrcholem je ovšem představování Klementa Gottwalda jako zakladatele KSČ (namísto Bohumíra Šmerala. To už je šmíra!