Nach

Alan Rickman se ve svém deníkovém záznamu vyjádřil svůj názor k tomuto filmu: „24. února 1996. Viděl jsem Vykoupení z věznice Shawshank. Odborně provedené – tak by zněla má recenze. Ani noha špatně. Prvotřídní. Jen škoda, že to postihlo i dokonalé účesy všech vězňů. Kdy už konečně nějaký režisér řekne kadeřníkovi, aby přestal všechny stále upravovat, je to takový jejich otravný reflex.“

Alan Rickman (Colonel Brandon) si ve svém deníkovém záznamu k premiéře Rozumu a citu zapsal: „21. února 1995: 18:45 jsme na cestě do kina Curzor Mayfair na premiéru Rozumu a citu, což je dobré rozptýlení od narozenin... Staří přátelé v nových šatech, fronta na prince Charlese (řeknu mu, že mou roli měl hrát on) a jdeme do sálu. Příšerný zvuk, ale kromě střihů je to nádherné dílo.“

Alan Rickman (Rasputin) se ve svém deníku několikrát vyjadřuje ke svému zranění během natáčení filmu. 13. listopadu 1995: „Od zastřelení Rasputina nemám v pořádku sluch. Dnes jsem požádal o lékaře a byl jsem odvezen ke specialistovi – nemám prasklý bubínek, ale akutní ztrátu sluchu v horním tónovém rozsahu. Čtyřhodinová léčba denně (to nemůžu) nebo vitamínové pilulky atd. na regeneraci poškozených buněk – celé je to velmi alarmující... Všiml jsem si tiché paniky v očích producentů...“ 22. listopadu 1995: „Kolem 13 hodiny do nemocnice na druhou kontrolu sluchu. Mírné zlepšení, ale chtějí dělat infuze. Hodina denně v nemocnici – přeju hodně štěstí s plánováním.“ 15. prosince 1995: „...žádné zlepšení. Nyní mi diagnostikovali trvalé poškození. Ta slova jsou najednou tak depresivní.“ 21. prosince 1995: „Za Garfieldem Deviesem (specialista na ORL). Stejná diagnóza. Trvalé poškození – nedá se nic dělat. Prášky by na tom nic nezměnily. Je to jako zírat na prázdný list papíru. Nedokážu to pochopit.“

Podle deníkových záznamů Alana Rickmana (Rasputin) bylo natáčení tohoto filmu doslova peklem. Režisér, co se bere (podle Alana) za vizionáře a génia, je naopak hrubián, který je často nepřipraven a bez smyslu pro humor a špetky empatie. Producenti bědující nad tím, jaký dobrý scénář to byl. Do toho vážné zranění a viróza, která Alana schvátila 24.–28. listopadu 1995.

Alan Rickman se vyjádřil k tomuto filmu ve svém deníkovém zápisu z 9. října 1995: „19 hod. Il Postino. Stejná škola jako Cinema Paradiso. V rozhodující chvíli zmizely titulky a málem zničily film. Nadchlo mě to tak, jak jsem očekával.“

Alan Rickman odmítl hrát v tomto filmu.

Alan Rickman se k filmu vyjádřil ve svém deníkovém záznamu z 29. října 1994: „21:45 Pulp Fiction – skvělé a prázdné. Originální a opakující se. Jako když čtete velmi, velmi nóbl komiks – hlavně pokud se tedy chystáte být gangsterem...“

Alan Rickman se vyjádřil k tomuto filmu ve svém deníkovém záznamu ze 17. října 1994: „20:20 Forrest Gump. Přísahal jsem, že tam nepůjdu. Šel jsem a bylo to tak hrozné, jak jsem očekával, ale z úplně jiného důvodu. Byla patrná snaha rozmělnit sentimentalitu, ale ve filmu se splácalo všechno od Vietnamu po nejmenovaný vir atd.“

Alan Rickman se k filmu vyjádřil ve svém deníkovém záznamu z 14. října 1994: „Film Ladybird, ladybird v Lumiére. Asi po pěti minutách jsem si založil ruce a začal zvedat obočí. O čem je ten film? Je příliš snadné útočit na sociální služby a myslím, že jsme nedostali všechna fakta. Crissy Rock (Maggie) vyvolá sympatie a fakt je nikdy neztratí. Ale samozřejmě díky tomu téměř vše ostatní nakonec vypadá hloupě.“

Alan Rickman se ve svém deníkovém záznamu ze dne 6. října 1994 k filmu vyjádřil následovně: „Dívali jsme se na film Imagine a všichni jsme na konci trochu plakali. Jak říkala jedna slečna: ‚Vyrostli jsme s nimi.' A Lennon byl velmi pohotový. Žádné líné odpovědi. Obdivuhodně dospělý člověk.“

Alan Rickman se k filmu vyjádřil ve svém deníkovém zápisu z 4. července 1994: „Viděl jsem film Záskok. Měl by to být hold filmům bratrů Coenových jako Život je krásný (1946), Jeho dívka Pátek (1940) a tak. Nakonec je to pomalý a bezcílný paskvil – uprostřed vřelý a přátelský Tim Robbins, na okrajích skvělá a chladná Jennifer Jason Leigh.“

Alan Rickman odmítl spolupráci na tomto filmu.

Alan Rickman si k filmu 29. ledna 1994 poznamenal: „Pak se díváme na Soumrak dne – nádherně udělaný film s báječným Anthony Hopkinsem. Poučení. Emma Thompson potřebuje pracovat s někým, kdo ji přinutí jít do hloubky, nezůstat jen na povrchu.“

Alan Rickman se k filmu vyjádřil ve svém deníkovém zápise ze dne 30. prosince 1993: „V letadle jsme se dívali na S nasazením života Ş neuvěřitelnou vykrádačku Smrtonosné pasti. Protivníci si telefonují, padají z mrakodrapu atd.“

Alan Rickman se ke kvalitám filmu vyjádřil ve svém deníkovém zápisu následovně: „10. října 1993 20:15 hodin: Poslední akční hrdina. Šel jsem na to bez předsudků, ale je to velmi špatný film...“

Alan Rickman ve svém deníku k filmu napsal: „O čem to sakra je? Krásní dinosauři.“

Jakub Prachař (Štěpán) je vnukem Iljy Prachaře, který si v Krkonošských pohádkách (od r. 1974) zahrál roli Trautenberka.

Jde o třetí a speciální sérii Ondřeje Adlera Po stopách minulosti. První se týkala Aleny Popperové (tři díly, 2016), druhá profesora PhDr. Milana Nakonečného (tři díly, 2020) a třetí se jako první nesoustředí na konkrétní lidi, ale na místo Novobystřicka (dva díly, 2022).

Z pamětníků se premiéry dožila pouze paní Švecová. Ostatní zemřeli v průběhu let 2019–2021.

Podle zdrojů z rakouské strany by na polích v okolí Novobystřicka mělo být pochováno přes sto civilistů – národních hostů. Najít se do roku 2022 podařilo pouze dvanáct žen a jeden hrob patřící zřejmě malému dítěti.