tahit

Zde se mi líbila Libuše Šafránková v postavě Barunky, herečka Jarmila Kurandová byla skvělá, ale přeci jenom Terezie Brzková v předešlé verzi byla přesvědčivější. Nelze přehlédnout, jak si Božena Němcová uměla vytvořit ve své duši nádherně zidealizovaný obraz svého mládí, které prožila se svou babičkou. Podobně jako předešlá filmová verze i tato imponuje vyrovnaností děje. Předešlá filmová verze ve vztahu s literární předlohou Babičky má přeci jenom blíže. Protože je tam více zdůrazněné babiččino vlastenectví a křesťanské vyznání. Které se mi zdá, že se zde jaksi vytratilo, ale to přičítám době vzniku filmu. Jinak, má to hezkou poetiku a příjemný obsah obrazu té doby, ale co naplat skutečný život se s Barunkou nemazlil.

Pohádka, která nezestárla. Ne náhodou je i po tolika letech vzniku stále přepůvabná. Snad právě proto, že dovedla působivě upoutat okouzlující filmově malovanou řečí. Walt Disney zde dokonale dětskou optikou ztvárnil svého pohádkového ducha. V tomto ohledu byl opravdovým mistrem kresleného filmu a jeho ateliéry odvedly skvělou práci. Protože dá dětem to, po čem prahnou. Přestože romantika dětské fantazie je dnes asi jiná, je patrno, že tento hodně letitý pohádkový film má všechny předpoklady požitku jako dnešní produkce a dobře působí na dětskou duši. Nakonec občas i na dobrý kreslený film se podívám rád.

Asi málokdo z nás si dovede představit utrpení, které prožila křehká Chantal Sébiréová. Způsob umírání nemocných souvisí v neposlední řadě i s tím, zda a do jaké míry má možnost člověk ovlivnit svojí bolest. Bohužel je stále hodně hrůz, jež obklopují umírání. Na to, co s tím je možno udělat, aby lidé nemuseli páchat sebevraždy a odcházeli pokojněji, zatím člověk nepřišel. Síla příběhu je v jeho prostotě neodvratné smrti a hořké pravdy. Přesto se nemohu přestat ptát? Proč tak strašně musí někdo umřít? Má právo se člověk rozhodnout a za jakých podmínek jestli zvolí smrt, nebo život? Opravdu žádné jiné cesty není? Nebo je, ale za hranicemi tohoto světa?

Klasika tohoto žánru, prostoduchý děj, který oblaží nepřebernou snůškou akčních scén ve stylu Ninjů a změti úderů či kopanců. Prostě stokrát provařená hollywoodská rubačka. Zkuste uhodnout, kdo to komu spočítá? Koukněte se.

Na první pohled se na komerčním úspěchu filmu měli svorně podílet hvězdy populární francouzské generace fešák Alan Delon, charismatický Paul Meurisse a temperamentní Annie Girardot. Což by mělo stačit, aby se film těšil dobrému úspěchu. Nu, ale pojďme dál, zastavím se u slavného Alana Delona. Ostatně v kriminálních a dobrodružných žánrech se mu vždycky dařilo. Samozřejmě, že dovedl natočit i dobrou psychologickou polohu, kde jsem si cenil jeho nápaditost, profesionalitu a neodolatelný šarm, proto ho nechci srovnávat s jinými rolemi. Snad mu neukřivdím, když napíši, že mi zde chyběla jeho typická brilance nadsázky a lehkost. A právě tak i herecký výkon Paul Meurisse, jenž má na svém kontě dost zajímavých postav, které dokázaly zaujmout. Zde mi jeho postava k Cikánovi přišla jaksi vypreparovaná navíc a trochu mdlá. Annie Girardot není filmová kráska, ale má nádhernou ženskost a z jejího úsměvu či pohledu je cítit pokaždé velké herectví. Bohužel i její role je zde velmi chudá a větší prostor by nebyl na škodu. A ještě je tu pro film možná přitažlivý malý cikánský minisvět, kde se kamera snaží snímat onu přirozenou mentalitu jejich svobodného života s citem a to se myslím povedlo. Ačkoliv film jako celek působí rozporuplně, za zhlédnutí stojí.

Mohu klidně doporučit všem, když máte chuť na tajemný večer. Pokud tedy film seženete. Spisovatel Arthur Conan Doyle, by měl určitě radost a sotva mohl tušit, že dvojice Sherlock Holmes a dr. John H. Watson po svém literárním zrodu bude díky filmovým realizacím ještě za sto let slavná. V tomto případě jde o zdařilou verzi, která se přidržuje tajemné atmosféry podle knižní předlohy a chytře vymyšleného scénáře. Co dodat závěrem? PES BASKERVILSKÝ je brilantně vypointován. Určitě pro mne nejlepší zfilmovaný příběh od Doyla s prvky gotické příměsi.

V tomto případě slavného detektiva a jeho nerozlučného přítele Watsona vytvořila fantazie tvůrců zcela jinak, než kdy kdokoli předtím. Viktoriánská doba s nepochybným citem pro dobové reálie, tak to sedí. Dokonalé efekty, paráda. Sherlock Holmes vypadajíc skoro jako socka, hm, trochu zvláštní, proč ne, vypadá neobvykle. Slavný detektiv pro ránu nejde daleko, budiž u Doyla se také o tom v knihách psalo. Anglický humor, jsou tu nápady, které zabraly, zasmál jsem se. Hudba, tak ta byla nádherná, tak co tedy vytknout? Když v tom hrají hvězdy zvučných jmen. Každým coulem výsledný dojem z filmu bude pro ty, kdo jsou naladěni přijmout akční styl, nepochybně zábavný. Ostatně mám-li tedy něco vytknout. Vpravdě skryté nostalgie mi zde chybí patřičně klasická dávka mysteriózního prostředí, které je nerozlučně spjato s četbou Doylových povídek. Avšak zatím nejlepší filmový Sherlock Holmes je v této verzi http://www.csfd.cz/film/12430-pes-baskervilsky/, která splňuje vrchovatě všechny požadavky tohoto žánru, alespoň pro mne.

Nic nového pod sluncem, ale jistě potěší každého, kdo si potrpí na kvalitní herecké obsazení. Přesto jde jen o průměrný thriller. Nicméně, tak či onak, konec mírně překvapil.

Zdejší Juro Jánošíka bez obvyklé vtahující baladičnosti, či spíše snaha zobrazit ho bez piety v opravdovém světle. Mě osobně se neheroizovaná postava docela líbila, který určitě měla něco do sebe. I přes některé klady filmu tohle pojetí nesplnilo mé očekávání a dokonce si myslím, že zůstane ve stínu Bielikova filmu Jánošík I., II. obracejíc do historie v líbivější verzi, nicméně ta zase vyzněla nevěrohodně.

Režisér Miloslav Luther navodil dobře ponurou atmosféru příběhu podle baladické novely Vladimíra Körnera. Oplývající smutkem a zimní krajinou konče. Nesporně filmu dominuje skvělá herečka Ingrid Timková v psychologické kresbě hlavní postavy Anežky.