Tetsuo

Když do žánrově perfektně zvládnuté psychologické kriminálky pojmete dobově módní téma homosexuality a vylíčíte ji v apokalyptických barvách, nedivte se, že vás jako režiséra obviní z honu na čarodějnice. Friedkin si to u mě tímhle filmem pěkně posral. Nehledě na to, že do jindy statické struktury detektiv-případ vnesl dynamiku vzájemného ovlivňování a proměny. Undergroundovou homosexuální scénu prezentuje jako předpeklí a Al Pacinova postava do konce úplně vyprázdní a stane se z ní nikoli nádoba hříchu, ale prázdná nádoba pro hřích. V něčem je to úchvatné, ale pořád tu zůstává neprominutelně amorální exploatace. Jestli nějaký film může fungovat jako homofobní propaganda, pak toto je zářný exemplář. Ani ne tak hnus samotným obsahem, jako spíš záměrem vůbec točit takovéhle téma.

Frank Capra back in black. Opravdu pěkná pohodovka, na kterou mám příjemné vzpomínky z dětství.

Korine nepochopil, že Dogma 95 je recese, a bere to vážně. Hlavně bere vážně sám sebe jako experimentátora. K smíchu a zblití zároveň.

Pro milovníky Prousta vyložená nutnost. :-)

Dával bych si hodně velkého bacha na to, nechat se jenom okouzlovat Kusturicovou muzikálností, jíž na tři hodiny opulentně roztančí filmové obrazy; tohle dílo v sobě má ukrytou i poměrně nebezpečnou ideologii, či lépe řečeno mýtus o "horké srbské krvi", která ospravedlňuje vedení války a genocidy. Z filmařského hlediska takřka geniální, z politického hlediska velmi pochybné, ne-li přímo odsouzení hodné.

Svým způsobem neuvěřitelně manipulativní pakárna. Ale až příliš svůdná.

Tak tupé, namistrované a nechutně propagandistické, že už to ani není sranda. Ani neuvěřitelně homosexuální nádech filmu mě nedonutí hodnotit ho s nostalgickou slzou v oku jako odvanutě zábavnou vzpomínku na dětství a 80. léta.

Spojovací článek mezi Psychem a Pátkem Třináctého.

Smolař, který nebyl noir.

Odvar Skály, který si je vědom své přehnané spektakulárnosti, a tak na nás ironicky pomrkává.