Tetsuo

Žánr české filmové pohádky je mrtvější než Michael Jackson. Tomu filmu chybí děj, napětí, logika, humoru je tam velmi málo.

U Moora je potřeba rozlišovat a vlastně i odděleně několik věcí: a) samotnou filmařinu, b) kontext, do jakého svou výpověd vsazuje, c) důsledky, které by z jeho filmů měly vyplývat pro reálnou politiku. ____ Pokud Capitalism: A Love Story beru jako pamflet, který se snaží působit proti propagandě amerických mainstreamových médií, a dělat to tak, aby jeho poselství přijaly hlavně obyčejní lidé křesťanského vyznání, kteří obvykle nejsou schopni prohlédnout určitou ideologickou manipulaci, pak je Moorův film obhajitelný a vlastně velmi přínosný. __________ Humornou formou otvírá oči těm, kteří uvěřili, že dnešní podoba vládnutí v Americe je demokracie a že demokracie je slučitelná s kapitalismem, resp. současnou korporátní formou kapitalismu a plutokracie. (Chápu, že ta slova někomu znějí nepříjemně...) Moore vlastně jen říká: americká ústava nestojí na kapitalismu, stejně jako na něm nestojí křesťanské hodnoty, a kapitalismus, jak jsme ho znali a měli rádi v 50. letech, zmutoval v něco úplně jiného. Měli bychom tedy přestat žít v romantické iluzi a zbavit se naší nešťastné a neustále nenaplňované lásky k ideálu, který už dlouho neexistuje. ____________Kromě happeningových provokací s označením Wall Streetu za "crime scene" pak Moore ukazuje i příklady toho, jak je možné zpět navrátit význam odborovým organizacím, případně, jak budovat spravedlivě fungující a plně tržní firmy. Nejde tu tedy o žádnou verzi východních levicových režimů ani utopie, ale ukázky toho, co už zjevně funguje. _______________________ Vzhledem k tomu, že Moore ale nejen analyzuje, ale i provokuje, agituje a sám pochopitelně manipuluje s informacemi, případně používá slova v trochu jiném než obvyklém významu, nedělal bych z něj hlavního mluvčího "západních levicových intelektuálů". Pokud máte zájem o serióznější díla na podobná témata, doporučuju buď Doktrínu strachu od Michaela Winterbottoma zachycující přednášku Naomi Kleinové, nebo starší film Adama Curtise (např. Power of Nightmares).

"Fízl na speedu" a "prázdnej bastard uhnětenej z kurevskýho těsta" Antonín Rusnák patří do stejné skupiny postav jako Bad Lieutenant Harveyho Keitela nebo Daniel Plainview z Až na krev. Ten film jako celek je ale tak zvláštně nevyrovnaný, že se mi názor na něj mění každým zhlédnutím.

Mám s tím jediný problém. Odteď mě nebudou bavit filmy, které nejsou tak dokonalé. Tohle prostě posunuje samotný princip sledování filmů na úplně novou úroveň. __________ Na Cameronovi je úžasné, že nejenže neustále posunuje hranice trikových možností, ale hlavně, že jeho filmy nezastarávají, protože on umí technologie používat tak, aby nečněly, ale sloužily vyprávění. Je úplná slast vidět film, který používá dlouhé záběry, maximálně využívá široké plátno, a přitom klade důraz na detaily (kterých tam jsou stovky), akci nikdy nevyvolává proto, aby byla akce, ale akce je jenom nevyhnutelným vyvrcholením všech událostí. Avatar je film, který stvořil svůj vlastní nový svět, ve kterém je opojné DLOUHO pobývat, což je dáno i tím, že je všechno perfektně přehledné (nejen vizuálně) a motivované. _______ Všechny odkazy na vybíjení indiánů, Vietnam, Írák, 11. září, koncept avatarů v duchovním i počítačovém smyslu, teorii Gaia (tady jako Ewya) jsou funkční a neoddělitelné od celku. Někdo je může považovat za naivní, ale bez nich by příběh Avatara nedával smysl. _________ Cameron je génius, v němž se spojuje to nejlepší z vědce, vizionáře a umělce. ______ P. S.: Je neustále nutné zdůrazňovat lidem, kteří to neviděli, že na plátně v 3D film vypadá úplně jinak než na obrázcích a dokonce podstatně jinak než v trailerech přehrávaných na obrazovce počítače.

Německá komedie Andrease Dresena zapadá do žánru filmu o filmu. Vzhledem k tomu, že si docela dobře pamatuju Americkou noc, tak mám v hlavě přece jenom moc klasické dílo ke srovnávání. Dresen se jistě vůči Americké noci od Truffauta nevymezuje záměrně, ani se ji nesnaží napodobovat. ____________ Spíše se náhodně ukazuje jeden ze základních rozdílů v přístupu doznívající francouzské nové vlny 60. let a dnešních festivalových filmů. Zatímco nová vlna, kde velká část tvůrců vzešla z okruhu časopiseckých kritiků, pokoušela hranice filmového média a snažila se reflektovat formu vyprávění až do stavu jejího rozbití, či alespoň dekonstrukce, dnešní filmaři tíhnou spíše k realismu, který hledají v samotných postavách a hercích. _______________ U natáčení přestává být důležitá technika - kamera a střih, případně snímání zvuku a vůbec vytváření „umělé reality", ale důležité je přímo to, co se děje na place mezi aktéry před kamerou, kteří obtížně odlišují své filmové role a soukromý život. _______ A právě o herectví a nikoli režisérství je Whisky s vodkou. Zestárlá, velmi alkoholicky vyžilá a vypelichaná hvězda Otto se musí vyrovnat s tím, že za něj režisér sežene náhradníka a natáčí s nimi všechny scény dvakrát, kdyby Otto náhodou odpadl. Dresenův film není ničím zvlášť překvapivý ani výbojný, jen je prostě velice dobře natočený a zahraný, plynulý, svižný, vtipný a trochu smutný. _________________ V divácích pak utvrzuje přesvědčení, že při natáčení filmů spí (skoro) všichni se všemi a nikdo kvůli tomu nedělá zbytečné scény, protože „umělci mají jinou morálku, jsou přelétaví jako včelky…" ____________ Stejně jako u Americké noci nás ale může hlodat otázka, jaký typ filmu to vlastně dotyčný štáb natáčí - a zda už to není nějaká úplně přežilá forma a žánr, na kterou by ve skutečnosti dnes nikdo nechodil.______________ Možná má být naznačeno, že odchází nejen jistý druh herců, ale že vycházejí z módy i určité náměty - zde jakési retromelodrama, kde je starší muž vrcholem milostného trojúhelníku a spí jak s matkou, tak s dcerou. Představa členů štábu, že buď trhnou kasu na Ottově jménu, nebo pojedou na umělecký festival a tam dostanou cenu, působí v obou ohledech naivně. ________________ Mimochodem, z Ottova výroku „Dovzdělával jsem se na záchodě, tam jsem si četl nejvíc. Ale bohužel jsem prosral příliš málo času, než kolik bych měl přečíst knih", si nechám druhou půlku vytesat na náhrobek.

Takové hezoučké reklamní uměníčko. Bondymu trčí ruka z hrobu s velkým zdviženým prostředníkem.

Unikátní film, jehož koncepce je tak originální, že dovede královsky bavit asi čtvrt hodiny a pak už začíná uondávat. Vezměte staré plastové, případně cíněné hračky, jako jsou kovboj, indián, kůň, traktor a podobně a hrajte si s nimi, jako byste byli malí, přestože už dávno máte pár křížků na krku._________Představuju si ten původní večerníček pro dospělé, ovíněné či zkouřené, a moc bych si přál, aby se někdy vysílal i u nás, třeba na ČT2 v pozdních nočních hodinách, v původním francouzském znění. Krátká stopáž dovede všechny ty surrealistické výstřelky, dané často nikoli neomezenými ale spíše omezenými možnostmi, využít naplno. Jakmile ale legrace trvá přes hodinu, člověku je jasné, že pokračovat se dá v podobném duchu donekonečna a pomalu ztrácí zájem.______________ Každopádně, na téměř žádném filmu jsem nezažil tak hurónské výbuchy smíchu v celém sále, jako u této bezskrupulózní koniny, kde se kůň sprchuje, čte si noviny, surfuje na internetu a chce chodit do hudebky učit se hrát na piáno, ale bohužel mu to nevychází, protože mu pořád někdo krade zdi domu a on se při pátrání po zlodějích propadne přes zemské jádro až do Antarktidy a..a.. to to to není vše přátelé, tádydádydá. _____________ Mírně překvapující je, že se tvůrci vyvarovali zbytečně lascivních vtípků, což bývá první krok, kudy se obvykle vydává naše fantazie. Panika v městečku opravdu je návratem do dětství, kdy zapomeneme na všechny dospělácké problémy a typická dospělácká témata, nicméně dětská hravost je podpořena určitými zkušenostmi a nadhledem, kterého děti ještě nejsou schopny.

Bohužel Kusturica by Maradona. Neskutečné selhání filmaře, který se nechá vláčet svým objektem zájmu. Na své primitivní politické názory mají sice Kusturica s Maradonou nárok, ale některé momenty v tomto velice ošklivě a neatraktivně natočeném dokumentu mají až vesmírně a nelidsky trapný rozměr, ať jako diváci stojíte na libovolné straně politického spektra. Stačí mít trochu vkusu a soudnosti... Což bohužel oběma těmhle patetickým šmudlům chybí.

Takže český film už má za chcípáky nejen muže, ale i ženy. Tomu se říká pokrok! :) Ale natočené je to ohromně dobře, zvlášť asynchronní střih a zvuk jsou velmi invenční.

Napoprvé jsem to nedokoukal, nebylo na co se koukat. Napodruhé jsem jen nevěřícně zíral. "Nevinně o víně"? Spíš "zbytečně o hovně". To opravdu tolika divákům stačí tak málo?