LoneGunman

Film, který je nesmírně zajímavý svým prostředím (bez mučení se přiznám, že o Japonsku 17. století vím velké kulové) a jeho celková atmosféra mě určitě oslovila. Problém je, že pro nevěřícího je prakticky nemožné ztotožnit se s hlavními hrdiny, ba co víc, velmi brzo ho začnou přímo štvát. Upřímně řečeno, názorově jsem nejvíc souzněl se slizkým japonským "inkvizitorem", resp. nejlépe jem chápal jeho motivaci a to, co dělá. To prostředí je ale natolik zajímavé, že film za shlédnutí určitě stojí.

Seriál, který si v ničem nezadá s legendárními Báječnými lety. 60tá léta tady sice vystřídala léta 80tá, ale atmosféru má podobnou. I přes to, že jsem nevyrůstal na americkém předměstí ale na sídlišti uprostřed reálného socialismu, v mnohém jsem se v tom seriálu poznal.

Absolutní srdcovka. Vzpomínám, jak k nám na začátku 90tek chodili pravidelně každou neděli prarodiče a u povídání vždy běželo Hledání ztraceného času následované "Filmem pro pamětníky", které často okomentovali, doplnili, případně poupravili. Není to ale jenom těmi příjemnými osobními vzpomínkami na dětství, proč mám tenhle cyklus hrozně rád. I dnes na něm oceňuji tu nepřekonatelně pohodovou atmosféru, za kterou panu Čáslavskému budiž nekonečný dík. Jeho komentář se krásně poslouchá. Záběry z dob dávno minulých jsou nesmírně zajímavé a přiznám se, že si na YouTube některý z dílů pouštím docela často např. při cestě vlakem. Nejde primárně o vzdělávací pořad, na to jsou ty filmové záběry moc útržkovité, ale ta atmosféra je prostě dokonalá.

Mohla by to být nenáročná komedie na páteční večer, která by ve své kategorii pošilhávala po čtyřech hvězdách kdyby... Film nemusí být realistický ale musí být logický, a to bohužel tenhle film není. Týpek má splín, zmíní se o tom bývalému spolužákovi, ten mu dá vizitku a Petr Nárožný řídící výzkumný ústav v garáži ho pošle jen tak mimochodem do minulosti? Jak dlouho to tvůrcům trvalo vymyslet? Půl hodiny o obědové pauze? V tomhle je ten scénář šíleně odfláknutý a působí to strašně rušivě. Jestli to tak dělají s každým, tak to dělá Nárožný z časoprostorového kontinua pěkný guláš.

Od seriálu jsem očekával docela dost. Nadšené recenze, atraktivní prostředí a příběh, label HBO - to všechno ve mě zbuzovalo naději, že půjde o něco mimořádného. Ať jsem se ale snažil sebevíc, žádný vztah jsem si k Mladému papeži prostě nevybudoval. Až příliš často totiž zachází do absurdity, která je navíc samoúčelná. Seriál je označovaný jako dramedie, ale já v tom žádnou porci komedie nevidím, maximálně tak nepovedenou parodii - ať již je jejím předmětem církev nebo seriály z politického prostředí. Za mě prostě ne.

Výborný herní podcast. Občas to ujede a ne každý díl je na 5 hvězd, ale v globálu jej mám fakt hodně rád. Především čtveřice Grygar, Dobrovský, Olejník a samozřejmě Karel Drda je pro mě vždycky zárukou top-kvality.

Recenze není v tomto případě věc snadná. Na jednu stranu se jedná o docela zábavnou podívanou, která bohaté minulosti značky "Pat a Mat" ostudu nedělá. Atmosféra v kině tomu odpovídala, děti se bavili a dva známí nešikové nejednou vykouzlili úsměv i na tváři dospělých. Zimní atmosféra do předvánočního času navíc dobře zapadá. Pata a Mata zná každý, nemá moc cenu dál děj rozebírat. Suma sumárum - epizody jsou vtipné a technicky patřičně na výši. Problém mám ale s něčím jiným - stojí těch několik krátkých příběhů, které se do (pouze) hodinové stopáže vešly za to, aby rodina utratila nějakých cca 700 korun za jejich shlédnutí? Za plnou cenu je nám tu nabízen produkt, který je v porovnání s jinými svým rozsahem upřímně řečeno poloviční.

Můj zdaleka nejoblíbenější seriál, který mě donutil postavit se poprvé a pravděpodobně naposled v životě do fronty na autogram, můj výtisk "Velké knihy o seriálu M*A*S*H" tak dnes zdobí podpis Loretty Swit. Jedině M*A*S*H ve mně totiž dokázal vzbudit kompletní škálu emocí. Epizody jako "Někdy slyšíš kulku", "Abyssinia, Henry" nebo "Čas života" mě dokázaly opravdu zasáhnout. Nikdy mu ani neuškodila výměny postav, BJ nebyl o nic horší než Trapper, Potter dokázal nahradit Henryho a s Charlesem byla stejná legrace jako s Frankem... Vzpomínám si, jak v době, kdy běžel M*A*S*H poprvé jsem vlastně nesnášel víkendy protože další epizoda byla až v pondělí. Moc dobře vím, že Richard Hooker, autor knižní předlohy, neměl seriál rád, pro mě je ale M*A*S*H ultra klasikou, která bude mít navždycky místo v mém srdci. "Frank: Budeš mít sedm let neštěstí. B.J.: Nebo dva týdny v Koreji, co je horší?"

Pro mě osobně jedna z nejlepších "Funésovek" vůbec. I když to označení ale není úplně fér, film je totiž stejně tak "Bourvilovkou". Oba dva předvádí skvělé výkony a některé scény jsou doslova nezapomenutelné. De Funés s velkou německou helmou je potom pro mě ikonou dobré francouzské komedie. "Tea for two, two for tea...."

----SPOILERS---- Vysvětlete mi někdo, proč je naprostá většina duchů a démonů úplně dementních. Takže: démon chce ovládnout dospívající dceru, vybít si svůj pekelný stres na slušné rodině (zív) a zvolí k tomu běžný postup z příručky pro středně pokročilá strašidla: zpočátku tu a tam divný zvuk, ovladač, který není tam kde má být, v noci najednou zapnutá hračka (zív). Následně přidáme občasné a s časem se prodlužující zjevování (zív), skákající postel + pohybující se další kusy nábytku (zív, zív, zív....) a další přísady, které lze sehnat v každém supermarketu. Rodina začíná být zoufalá a divák pomalu taky, protože tohle už viděl alespoň 326x. Zatímco divák v tom zůstane sám, na pomoc rodině vyrazí zkušení bijci démonů, v tomto případě naši staří známí Ed a Lorraine. Ovšem ještě předtím - v době, kdy Lorraine nemá o patáliích neúplné anglické rodinky ani ponětí - jí nablblý démon pro jistotu navštíví a z nějakého nepochopitelného důvodu jí prozradí své jméno, což je úplnou náhodou vlastně jediná zbraň, se kterou lze proti němu bez kněžského svěcení bojovat. Lorraine ovšem asi taky není z nejbystřejších, protože i přes slušnou porci indícií chvíli trvá, než jí dojde, že v Anglii jde o stejné strašidlo jako je to, o kterém se jí doma zdálo. Pak už má vlastně vyhráno a je jen otázkou několika desítek vteřin než se démon vrátí do své domovské astrální sféry. Toť vše, znám tvoje jméno tak padej. Ale abych jenom ironicky nekritizoval - technicky je film zpracovaný dobře, kamera, zvuk... to vše dělali lidé na svém místě. A pokud se na horor podíváte jednou za rok, tak proč ne. Žánrová klišé vám asi vadit nebudou a řemeslně je film udělaný dobře. Pro mě ale pořád zůstává hororovým vrcholem mrazivě osobní souboj kněze s démonem v původním Vymítači ďábla.