Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Pohádka

Recenze (9)

plakát

Důvěrný nepřítel (2018) 

No teda! Mám husí kůži, když pomyslím, že i ten mobil, co ho držím v ruce, má svou vlastní kameru. Hustý. Poslední dobou jsem ohledně československé koprodukce velice skeptická, takže za mě moc milé překvapení. Po vizuální stránce: paráda! Po hudební stránce: no prostě skvělý! Herecké výkony: nejsem žádnej velkej Pan kritik, tudíž dle mého názoru super! Příběh: cokoliv nelogického svádím na uměleckou licenci, takže myslím originální sci-fi. Celkové vyznění: nevím proč, ale těch pět hvězdiček tomu prostě dát nemůžu. Možná přeci jenom pokulhává ta originalita (od dob Terminátora už vzpoura robotů není, co bývala;)). Možná se to až moc okatě snaží být děsivé. Možná to trochu přehrává. Jak říkám, strukturované umělecké kritiky se u mě nedočkáte. Každopádně já bych řekla moc dobrý kousek, takže mě mrzí, že se se zbytkem ČSFD neshodnu. Snad jindy.

plakát

Zaklínač - Série 2 (2021) (série) 

Bohužel po 1. sérii zklamání, a ačkoli jsem realisticky nepředpokládala, že první sérii překoná, ne že ta by byla zas tak hvězdná, hysterická holka, co vidí nenávist a pomstu jako ideální hnací pohon pro život, dostala na můj vkus až moc prostoru pro vyjadřování. To v prvé řadě. V řadě druhé byly charaktery některých postav v čele s Yennefer překrouceny nehorázným způsobem a když už si jednou zvyknete na Yennefer s velkýma kukadlama a sebevědomím, že by se dalo krájet, je vám tahle roztomilá troska trochu nesympatická, a to od pohledu. Když už jsem ale u těch postav, Marigold opět zazářil a zachránil celé sérii jednu hvězdičku. Kromě Marigolda však, musím poznamenat, všichni zkouší být neustále a v úžasné míře epičtí. Bohužel většina oněch rádoby osudových průpovídek nějak ztrácí tu osudovost. Jenom proto, že v pozadí zazní povedený soundtrack hned nepadnu do kolen, když se blondýna po vzoru fotra pokouší pronášet věty, co změní běh dějin, protože ho nezmění. Poslední díl se, jakožto třešnička na dortu, ukázal poněkud červivým, mohu-li použít tohle neohrabané přirovnání. Co mělo být vyvrcholením, bylo spíš hlubinnou propastí a koncem všech nadějí na dobrou sérii. Co se závěru týče, a nyní mluvím o poslední větě, dovolte abych smíchem vypustila duši. Vsadím koncertní křídlo, že tohle nebyl nápad Sapkowského. PS: zpětně se omlouvám všem právem rozhořčeným Čsfďákům, ale bohužel nejsem majitelem koncertního křídla. Kdybychom se však někdy potkali, zvu vás na limonádu.

plakát

Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň (2005) 

Na rozdíl od zbytku místních recenzí bych se chtěla dívat na věc poněkud jinak, protože pro mě je tohle spíš než fantasy film, nebo pohádka především zpracování knihy. Nebudu hodnotit tu knihu, je to klasika, která je populární hlavně kvůli poselství, a ne ani tak kvůli literární kvalitě, která musím přiznat, není tak převratná. Chci hodnotit, jak se autoři svého předsevzetí zhostili a v tomto ohledu myslím, že se jedná o jedno z nejlepších zpracování knihy, jaká znám. Většinou má člověk (hlavně u těch hlubokomyslných dojáků, jako je Narnie) spoustu námitek na výběr herců, celkovou náladu a špatně předané poselství. Ani jedno vytknout nemůžu, co by čtenář jsem se cítila jako doma. Většina scén, které autoři přidali, se mi do celkového rámce hodila a doplnění mezer, které kniha skýtala, nemělo výraznějších vad. Jen si nemůžu odpustit. Dramatizujte bitvy, dramatizujte výplňové dialogy, dramatizujte si, co chcete, ale prosím, nedramatizujte mi vztah mezi sourozenci tam, kde to dramatické není a být nemá. V honbě za dramatem se z Petra, který má být frajer bez vady a kazu, stává labilní puberťák, stejně jako ze Zuzany, nafoukaná nedůtklivá pesimistka, a to zamrzí, když je oba znáte.

plakát

Raya a drak (2021) 

Další Disney pohádka o další emancipované slečně, která se rozhodla zachránit svět. Tentokrát vsadíme na japonskou kulturu, přidáme čínskou tradici draků, na okraj mrskneme rádoby egyptskou civilizaci, k tomu přihodíme mongolské hadry, špetku nepříliš trefných žertíků, a nakonec podivnou roztomilou bytůstku, co vypadá napůl jako pásovec, a máme výborný recept na něco hodně drahého a hodně výdělečného. Musím přiznat, že jsem čekala na začátku trochu víc, v polovině pak o hodně míň a na konci jsem se blaženě usmívala, ale to nespraví ten unylý a mně nepřirozený začátek. Chvílemi mám dojem, že se na trailer dívalo výrazně líp než na film, ale účel to splnilo – pobavilo, trochu zvedlo náladu. Jen nemohu opomenout dva fakty, které mě mrzí a nechci, aby zůstali nevyřčeny. Zaprvé je to dražší a nehistorická Legenda o Mulan – to mi nikdo nevymluví. Je jen málo povedených motivů, které byste v Legendě o Mulan nenašli a tady jsou (jen na okraj – Tuktuk-cvrček, draci, holka, co zachraňuje svět, otec, pro kterého to dělá atd.). A zadruhé, nechápu proč, ale pořád mám dojem, že se někdo pokouší vtlouct lidem do hlavy, že ženy se musí emancipovat, musí být bojovnice za svět a jeho práva a mají se vymanit z jim určených společenských rolí… A tak vznikají filmy o nezávislých ženách, které zachrání svět bez ohledu na to, co jim říká okolí. Někdy si říkám, jestli lepší než Wonder Woman, nebo Captain Marvel, není třeba matka Tereza.

plakát

Tři kroky od sebe (2019) 

Docela příjemná silně sentimentální věc, co si říká drama, ale je to hlavně kostka cukru namočená v sladkém sirupu. Nejde vlastně o nic jiného než o hromadu sympatií a slz, kterých se to u mě bohužel nedočkalo. Scénář někdo vymyslel s pytlíkem bonbónů a v pohnuté náladě, ale žádný polibek múzy to bohužel nebyl. Herci jsou sympatičtí, nápad (jakkoliv je opsaný) je vlastně taky sympatický, ale kdyby k sentimentu přidali ještě něco navíc (cokoliv), bylo by to vážně o mnoho lepší.

plakát

Spectre (2015) 

Bohužel obavy při sledování Skyfallu se naplnili. Rozhodli se potopit loď, a to se vší parádou - Bond je starý, porazitelný a unavený. Ale teď jakoby se tvůrci pokoušeli rychle zachránit, co se dá, a přitom zničili i to co zbylo. Rozuzlení celé té motanice, bylo bohužel nejen klišé, ale hlavně zoufale nedostatečné. Možná je to smysl celého tohoto snažení, ale minimálně já se bohužel nedokážu smířit s přesunutím příčiny všech neštěstí na světě na našeho milého protagonistu. Víte ono se to vlastně celého točilo kolem něho. A pak organizace na způsob iluminátů, co usiluje o zkázu světa. Celé se to snaží být hrozně neutěšené a temné, ale neutěšené jsou ve skutečnosti jen moje představy o tom, jaký měl film potenciál a jak ho tvůrci zahodili. Nakonec je to vlastně film po většině stránkách zdařilý. Scénář není vycucaný z prstu, vtipy jsou tam kde mají být a bojové scény nezklamou, hlavní ženská postava je sice protivná, ale filmu neškodí, jenže to, co mělo dělat film filmem, to vyvrcholení, ta pointa nás prostě nemilosrdně zklamala a já tak nemůžu než odsoudit film jako podprůměrnou bondovku s hodně dobrou úvodní písní.

plakát

Skyfall (2012) 

Po slabém Quantum of Solace přichází znovu něco úplně jiného. Tak v prvé řadě naprosto bezchybná úvodní píseň od Adele, a pak zcela jiný způsob náhledu na agenta Bonda. Bezchybný mladík s šarmem a bez zkušeností a jakékoliv slabiny se najednou stává starým bručounem téměř bez přátel. Přirozeně jsem se obávala (bohužel právem), že udělat z Bonda teď odbytou existenci bude znamenat rozpačité nápady dalších dílů. Přesto nešlo než si dalšího Bonda užít - bojové scény na výbornou, vhodný ženský element, skvělý záporák, báječná M a Q, a nakonec takový ten bondovský vtip. Velice zdařilé dílo.

plakát

Quantum of Solace (2008) 

Něco jako Casino Royale, jenže zde chybí ta skvělost, novost a originalita. Jakoby Craig už ani neměl, co nabídnout. Laciná zápletka se zákeřným ekologem a nanicovatá hlavní ženská hrdinka. Na rozdíl od Casino Royale prostě výrazný pokles. Na druhou stranu je styl a nálada celého filmu vlastně příjemná a celé dílko se dá dokoukat až do konce bez výraznějšího znechucení. Možná, že to hlavní co filmu ubírá, je možnost srovnání s dokonalým Casino Royale. Každopádně snesitelný mírně nadprůměrný Bond.

plakát

Atlantida: Tajemná říše (2001) 

Ať si kdo chce co chce říká, je prostě animák a animák, tohle je ten druhý. Můžete jít na animák a dostanete vykradenou špatně animovanou hloupost, která se snaží vypadat jako pro děti, ale ve skutečnosti je tak pro psa. A můžete jít na animák a dostanete scénáristicky vymazlenou dokonalost, kde se snoubí vtip za vtipem, tak nadupaně, že se nestíháte smát, a skvělý příběh, který by zasloužil možná malinko dodělanější závěr, ale i tak pecka. A jako třešnička na dortu nápaditý český dabing se vším, co takový pojem obnáší (vtipy, které Američany nenapadly nevyjímaje).