Recenze (74)
Čtyřicítka na krku (2008) (TV film)
To je tak, když se člověk těší na odpočinek u Apatowa a neví, že existuje i tahle romantická slátanina se stejným názvem. A omylem si ji pustí.
Ten pravý, ta pravá? (2018)
Zpočátku docela příjemně kousavá konverzačka, která ovšem všechen svůj vtip vyčerpala v první třetině filmu a pak už jsem se přistihla, jak vypínám a už to ani neposlouchám, jelikož informace obsažené v dialozích byly stále se opakující nebo nulové. Pořád je to ale lepší než průměrná romantická komedie. Je to můj tisící ohodnocený film, tak jsem měla potřebu se k němu vyjádřit také slovně.
Kosmo (2016) (seriál)
Perfektní satira s problematickou stránkou ženského obsazení. Na jednu stranu skvělé ztvárnění PMS předsedkyní SRPŽ, na druhou stranu mi v hlavním obsazení ani postava Plodkové ani Josefíkové úplně nesedla.
Dítě Bridget Jonesové (2016)
Neobjeví-li se Hugh Grant, nebude ani vyšší hodnocení. Tečka. Tahle čajpijící a zdravěžijící náhrada se nepočítá.
Jestřábí žena (1985)
Co to bylo za hudbu? Co to bylo za hudbu? Co to bylo PROBOHA za hudbu?!
Polednice (2016)
Už když jsem o tom filmu četla - horor, který by se měl odehrávat v pravé poledne - říkala jsem si, že tady bude něco špatně. Ale očekávala jsem něco mnohem horšího a vlastně i to glosování pupkáče odvedle mělo svoje kouzlo. Jen je mi upřímně líto někoho, kdo se na to podívá a nemá rád Geislerovou, protože ona tam je. Asi tak 83 minut. Z 85.
Zootropolis: Město zvířat (2016)
Zootropolis tak nějak pohladí po náročném víkendu. Odpočinkový film, u kterého jsem se pobavila (na dopravním úřadě jsem se pobavila až královsky) a hrozně se mi líbilo vykreslování jednotlivých zvířecích charakterů. Jen by všechna ta zvířátka mohla mít o něco menší oči, abych neměla po shlédnutí neutuchající potřebu jít si koupit koťátko.
Žrouti (2010) (studentský film)
Celé tři minuty se mi honilo hlavou jen "ham, ham, ham". A to rozhodně není výtka ;)
Texaský masakr motorovou pilou 3D (2013)
Musím přiznat, že zjištění hlavní hrdinky - ruské kolo se točí dokola- mě královsky pobavilo.
Prozacový národ (2001)
Musím přiznat, že chování hlavní hrdinky ve mně vzbuzovalo rozpor. Nebyla jsem si jistá, zda ji považovat fakt za krávu, která z toho snad jednou vyroste, nebo ji litovat. Ale Christina Ricci zvládla svým hereckým podáním vyvažovat obě verze a kdyby mě pohladil po tváři Lou Reed, asi bych se z toho taky trochu zbláznila...