J*A*S*M

Je to takové mírně nedotažené. Králičí ztroskotanci jsou sice vtipní, filmu však chybí něco k tomu, abych mu zcela uvěřil, že není jen prvoplánovým úletem, ale chytrou kousavou kritikou. Čímž neříkám, že prvoplánový úlet je něčím špatným. 6/10

Typický teenagerský horor. Celé je to takové unylé a bez nápadu, a to jak po řemeslné stránce, tak i co se děje týče. Film obsahuje dva zvraty, respektive překvapení - první je tak průhledný, že jej každý zběhlejší divák rozpozná hned, jak se na něj začne připravovat půda, a ten druhý je špatný vtip. Kravina na druhou. The Shortcut zkrátka doporučit nelze, ačkoli nemůžu říct, že bych se u toho zas až tak úplně nudil. 5/10

Původně jsem měl odpadové hodnocení podepřené pouze vtipnou hláškou o tom, jak mi nervové buňky při sledování Smash Cut páchaly sebevraždu, ale když teď vidím od několika lidí poměrně vlídné přijetí, nedá mi to napsat něco víc. Častokrát si všímám, že když se v nějaké nové (odpusťte mi ten výraz) sračce objeví některý ze známějších herců ze starých kultovních/zapadlých hororů, skákají jejich zatvrzelí fanoušci nadšením do stropu, protože je to "vynikající pocta", "béčko jako z osmdesátek", "maximální guilty pleasure" apod. Ačkoli je to většinou kravina prostě proto, že je to kravina a její účastníci nemají a nikdy neměli ani zbla talentu, popřípadě už o všechen přišli. Tvořit tyto retrosračky pro mě jednoduše postrádá smyslu - v minulosti jich vzniklo až dost. Nehledě na to, že "vzdát poctu" přece nemusí znamenat (a neznamená!) kopírovat své předobrazy se vším všudy, i s jejich laciností, brakovostí a hloupostí.

Moc příjemnej film. A má jednu neuvěřitelně pravdivou a vtipnou hlášku: Víš, jak je vyčerpávající mít pořád pravdu, když ti nikdo nevěří? 7/10

Nutno rozlišovat mezi slovy "zábava" a "vtipnost". Very Bad Things jsou bezesporu zábavné, no bohužel skutečný humor jaksi postrádají, takže se člověk při sledování moc nezasměje. Poslední scéna perfektní.

Forgive me, Terry, že jsem tenhle Tvůj vynikající snímek tak dlouho přehlížel. Pochválit si zaslouží všichni herci (v hlavních i vedlejších rolích), režie a typická gilliamovsky fantaskní stylizace (není to sice takovej úlet jako třeba Brazil, ale pár scén, kde se v tomhle směru vyblbli, se zde najde). Jeden vážnej problém ale s Králem rybářem mám. A to poslední půlhodinu, která ten film v mých očích prostě degraduje. Telefonátem, v němž se Jack dozvídá, co se stalo po té nezapomenutelné večeři, to klidně mohlo skončit. Sice by se tím úplně změnilo vyznění celého snímku, ale já osobně bych byl mnohem spokojenější. Respektuju, že se tvůrci uchýlili raději k takovému závěru, k jakému se uchýlili, ale určitá pachuť zklamání z něj tím ze mne nezmizí.

Upřímně řečeno, netuším, co to do mne vjelo, že jsem vůbec pomyslel na to si takovýhle film pustit. Naděje na úspěch byly mizivé, jak se ostatně posléze (ani ne tak posléze, jako spíš hned) potvrdilo. Zůstávám tak nadále věrný názoru, že točení dobových romantických dramat je plýtvání celuloidem, kterému by se talentovaní tvůrci měli obloukem vyhýbat.

Někdo bude šťastný, že na chvilku zahlédne živého Dlouhána Anguse Scrimma, jiní(é) se pomějí pohledem na živého Charlieho Dominica Monaghana, no já jsem zklamaný, protože jsem viděl podprůměrnou hororovou komedii, která, i přes docela působivou atmosféru, nedokázala pobavit ani zabavit. Jako hrdého vlastence mě potěšila pouze jedna věc - obrys Pražského hradu v pozadí někdy po třicáté minutě. Potom už mě nezaujalo nic, snad jen s podivuhodnou pravidelností se objevující chuť ten film vypnout.

Jedna z nejsilnějších filmových depresí. Bohužel jsou Threads mnohem více dokumentárnější (popisnější) než filmová (vyprávěcí), já bych raději viděl tu samou situaci normálně odvyprávěnou. To by pak mohlo být geniální dílo. Takhle je to jenom geniální výpověď, kterou by měl vidět každý. Upřímně doufám, že nikdy nebudu mít příležitost srovnat tuhle filmovou vizi se skutečností.

Ne, tohle bych déle poslouchat nemohl. Pop je zlo.