špaček421

Konec šedesátek, takže film má dost odlišnou atmosféru než filmy vzniklé po Argentově zásadním zářezu, který spustil giallo lavinu trvající až do půlky 70. let. Už tu máme scény vražd a vraha v černých rukavicích, tentokrát se ale hlavně škrtí či topí. Škoda jen, že kdo je vrah, jsem poznal, sotva se ta postava objevila. Ne, že bych byl tak geniální, ale Margheriti nám k tomu dá tak jasný návod... No a zhruba v půlce mi došlo, proč vraždí. Doufal jsem, že od téhle poměrně jasné stopy režisér odvede pozornost a překvapí... ne. Stejně mi ale víc vadila rádoby vtipná postava jedné studentky. Jinak je to fajn, trochu humorné, trochu gotické, ale celkově příjemné giallo se sice většinově neznámým obsazením, ale to nevadí. A fajn mezičlánek mezi Bavou a Argentem.

V první půlce spíše klasická detektivka a soudní drama, ve druhé se ale vše zamíchá. O vraždy tu moc nejde, škoda jen, že půlku všech postav jsem si i přes originální představovačku na začátku celý film nedokázal zapamatovat. Třicetiletá Ida Galli hraje matku sedmnáctileté dcery, trochu bizarní casting...

První půlhodina docela slabá, ale pak přijde zvrat a najednou se film promění v herecký koncert Michaela Yorka. Edwige Fenech mluvící svým vlastním hlasem je celkem fajn a i ve čtyřiceti sexy, Donald Pleasence ale působí opravdu příliš staře a nepřesvědčivě.

Steffen tu hraje geniálního lékaře, který objevil zázračný lék, který od něj řada chemických společností chce koupit. On si však uvědomuje rizika, jaká jeho objev má, a prodat nechce, radši by zůstal na Haiti a léčil malé černoušky. Jinak docela zábava, i když jasné béčko a silně rasistické (ač ne tolik jako některé zdejší komentáře), nejlepším prvkem je dostatečně velká role Anity Strindberg, která je tu pro jednou za překrásnou hrdinku procházející opravdu celým filmem.

Spousta detailů nedává smysl, včetně samotné zápletky, scéna vraždy učitelky je na jednu stranu napínavá, na druhou totálně nesmyslná, ale asi je to nejblíž k Argentovi, jak se jaké giallo dostalo. Závěr ala Hercule Poirot je docela dobrá odchylka od klasického schématu. George Hilton je i s knírkem v roli vyšetřovatele fajn, zklame ale Ennio Morricone, jeho soundtrack je tu naprosto nevýrazný.

Jack Taylor chlastá, Sybil Danning čumí do dalekohledu a její skvadra se koupe v bazénu. Neuvěřitelně špatný film, kde nefunguje nic, a snad jen ta Sybil to nějak zachraňuje.

Už jenom nápad natočit film odehrávající se na Borneu v Itálii, s ryze evropsky vypadajícími herečkami představujícími domorodé dívky, je na hlavu. Ale ještě to proložit archivními záběry totálně odlišné kvality, to už je vrchol. Nebýt Edwige, asi bych to ani nedokoukal.

Vidět Rogera Moorea a Stacyho Keache v italském mafiánském filmu je sice dobrá kuriozita, ale ani jeden se do své role moc nehodí.

Návod, kam schovat bodné zbraně, když si chce člověk pobodat či pořezat pár poldů. Mám pocit, že víc mrtvých nebo zraněných policajtů nebylo ani v Rambovi.

Bruce Le věčně do někoho kope, Richard Harrison hraje tenis s harémem nahoře bez, Nadiuska buď špulí rty, nebo se svléká, Bolo Yeung srandovně poskakuje, Tito Garcia hajluje, Brad Harris se mračí, býkům praskají lebky, Morgan Fairchild, Jane Seymour a Jack Klugman netuší, že jsou v tomto filmu a Josef Laufer tu nehraje. Škoda.