Motýl s křídly od krve

Rok 1971 byl jedním z nejplodnějších roků, co se týče giallo filmů. Je tomu samozřejmě, protože jen rok před ním měl premiéru fenomenální, kritiky ověnčený a divácky velmi úspěšný "Pták s křištálovým peřím". Duccio Tessari se na nové vlně snažil také svézt a příspívá svojí troškou do mlýna v podobě "Zakrváceného motýlka". Na giallo poměry přichází s velice zajímavým a originálním konceptem. Ten je postaven na tom, že vrah mladého děvčete je brzy po svém činu nejenže chycen, usvědčen ale také odsouzen do vězení. Jenže vražedné řádění pokračuje a policie tudíž nemá správného pachatele. Tvůrci filmu tak díky velice zajímavě vystavěnému příběhu hrají s diváky hru na kočku a myš. Nejenže jasný pachatel najednou není vrahem, ale také k dvěma dalším postavám ve filmu vedou určité indicie, které jsou divákovi postupně odhalovány a ukazují, že i ony by mohly být vrahem.....Režisér se tak jasně inspiruje od Argenta nejen zašmodrchanou pointou, ale i audio-vizuální stránkou. V té sází na hudební doprovod Gianniho Ferrioa (s podporou Čajkovského) a k tomu i na velice profesionální kameře, která si vybírá opravdu velice zajímavé záběry. Bohužel, Argento je jediný a nedostižný, mě se Tessariho vizuální stránka moc nelíbila. Působila na mě velice studeně a neosobně. Ale to ať posoudí každý sám. V celkovém hodnocení jsem na vážkách. Na konci filmu jsem měl chuť dát hodnocení 4* a to z důvodu perfektní pointy, která podtrhla už tak velice dobře postavený příběh. Po delším přemýšlení nad filmem a k přihlédnutí k tomu ostatnímu, co jsem už v rámci žánru viděl, ale musím dát jen 3*. V současné době nedokážu napsat co mě k tomu vede, ale je to tak. Snad možná takový stejný feeling, jenž jsem měl u slabších žánrových kousků (The Fifth Cord a Calling All Police Cars). (12.06.2011)

První oběť je nalezena za jasného dne a vyšetřování začne ihned. V jednom z dalších záběrů vidíme v nějakém bytě dívat se matku na televizi. Přijde dcera, přepne na jiný kanál a v něm zrovna komentátorka ohlásí, že se stala vražda. A my přímo v televizi vidíme zavražděnou, jak tam ještě nepřikrytá uprostřed noci leží (ano už se setmělo) a okolo ní postává policejní inspektor se svým týmem a něco dumají. Celé to komentuje pro televizi reportér. A dcera pozná v mrtvé svou kamarádku. No to byl panečku začátek, že jsem měl chuť to vzdát asi po deseti minutách. Vcelku jednoduchý a čitelný příběh, žádných napínavých momentů jsem se nedočkal. (30.03.2008)

V první půlce spíše klasická detektivka a soudní drama, ve druhé se ale vše zamíchá. O vraždy tu moc nejde, škoda jen, že půlku všech postav jsem si i přes originální představovačku na začátku celý film nedokázal zapamatovat. Třicetiletá Ida Galli hraje matku sedmnáctileté dcery, trochu bizarní casting... (20.07.2022)

Krásný název, ale upřímně jde o giallo které mě osobně moc nechytlo, a to i přes velmi realistické vykreslené policejního vyšetření (forensní patologie+soudní proces, muž držen v kleci v soudní síni-nevídané!, velkých a důvtipných záběrů do minulosti, pro důležitost a objasnění celého případu). Dwi řekl první větou vše, a já jen dodám že kdyby tu bylo více akce, méně dialogu, více vražd a explicitího násilí a obrazně velkých scén, případně větší nahoty, hodnotil bych nejspíš jinak, ale jinak neuvěřiteně bohatý a rozmanitý hudební doprovod, včetně Tschajkovského klavirní klasiky B Minor, byl parádní a krásně splynul s příběhem a originální Ferrio hudbou, tady sem nakonec musel dát přeci jenom o hvězdičku víc. Herecké výkony a jednotlivé charaktery mě tentokrát ale vůbec nezaujaly. Titulní postava byla docela prkenná. Neříkám však že film po technické a umělecké stránce nebyl parádní, ale za velký a zásadní film v žánru jej rozhodně nepovažuji, náhlý konec byl docela zklamáním. Přednost dám spíše Tessariho poliziesco kouskům (celkem 6 záležitostí). (11.05.2011)

Musím říct, že film mě už od začátku dostal použitím Čajkovského hudby, která je prostě nádherná. Jedná se o jeho první klavírní koncert a myslím, že většina z vás zná už tu úvodní, dramatickou melodii. Italové, podobně jako Japonci, dokáží propojit nádhernou vážnou hudbu s děsivými scénami. Tohle je něco, co se rozhodně nedaří každému. Zde je to podpořeno i dobrým příběhem. (01.03.2014)