Lachtaan

Kdykoli slyším anglický výraz "melody", vzpomenu si na tuhle pohádku a dávná letní odpoledne u oběda u babičky, kdy sequel slavné Malé mořské víly běžel na DVD snad častěji než mnohem barvitější a kouzelnější origin.

Nikdy jsem nezastíral názor, že je tahle hudební filmová reklama na styl "acapella" spíše holčičí záležitostí, vždyť bych si ji bez ségry asi jen tak nikdy nepustil. Upřímně jsem ale rád, že jsem (vyjmo již divné trojky) všechny části viděl a užil si zejména vizáž hlavních protagonistek. Ale abych nechválil film jen kvůli castingu hezkých hereček, tak je nutno uznat, že množství zpívaných pasáží jsem si po zhlédnutí dohledával na YouTubku.

Někdejší variace na slavný příběh Luisy a Lotky se mi kdysi celkem zalíbila, přestože jsem jí viděl dlouho poté, co už jsem měl několikrát zažitou populární Past na rodiče. Když to ale vezmu z hlediska obou filmů, tak se mi výkon někdejších slavných dvojčat líbil mnohem více než Lindsay Lohanové v její oblíbené dvojroli. U ní mi její pozdější osud tolik nemrzí jako právě u holek Olsenových.

Sandlerovy komedie jsem skoro úplně odepsal, naštěstí tu ale už pěknou řadu let figuruje animovaná série, která kdysi s tímto prvním dílem přišla celkem znenadání a mě osobně až skoro uchvátila. Originalita je ve formátech pro děti snad potřebnější než kdekoli jinde a v Hotelu Transylvánie se o ní dá mluvit bez problému. Jedná se o jednu z mála natahovaných frančíz, kde se úplně nebojím i onoho připravovaného čtvrtého dílu.

Další rest z nejklasičtějších klasik zažehnán. Spolupráce Depp & Burton mě prozatím nikdy nezklamala, ale ruku na srdce - hlavně v těch devadesátkových fantasy filmech byl tím největším mágem Danny Elfman. Ty hudební podtexty té doby jsou totiž naprosto kouzelné. Stahuju hvězdu za další reklamu na prohnilost lidské duše. Kdo viděl, ví přesně, co tím míním.

Dříve jsme rozhodně měli v pohádkách krásnější princezny a pamětihodnější písničky, také jsme ale se ale napříč desetiletími dočkali množství tuctových témat, která se buďto zpracovala pořádně vtipně (S čerty nejsou žerty) nebo alespoň mile (Šíleně smutná princezna). Pak se ale objevila spousta pohádek, jež se staly kultovními zejména proto, že neměly ve své době téměř žádnou konkurenci. Nikoli díky tomu, jak si na nich dali tvůrci záležet. Česká variace na Šípkovou Růženku se bohužel ubrala právě tímto směrem.

Dalo se očekávat, že se již zcela nepodaří přinést do nového Jumanji svěží vítr a pojede se až dost v zajetých kolejích. Pro štěstí tvůrců se akční komedie dneska v kinech konzumují ve velkém, tudíž bych se nebál, že by návrat Rocka a jeho bandy nevydělal takovou sumu, aby nezaplatil ono již čtvrté videoherní dobrodružství, na které byl na konci zavěšen hodně silný cliffhanger. Ale i kdyby vám přišel tento sequel jako přes kopírák filmu předchozího, užijete si minimálně krásu Karen Gillan. Nějak jsem se nemohl za ty dvě hoďky vynadívat. [viděno v Cinestar Anděl 5.12.2019]

Letos k nám přiletěly hned čtyři remasterované Disneyho animáky a já je právě teď mám všechny skompletované. Lvího krále i Aladina jsem měl před předělávkou už nějaký ten pátek (či roky) zhlédnuté, ovšem u Dumba a Lady a Trampa jsem se musel nejdřív seznámit s originálem. Příběh létajícího slona mě obzvlášť neoslovil ani v oslavované klasice, ani v nové Burtonovce. O něco méně profláklejší romance o dvou psech je už ale jiné kafe. A to jak v té nádherné kreslené, tak i v letošní “hrané” podobě. Jedná se o povedené rodinné filmy, které bych se nebál pustit jednou svým dětem.

Předsevzetí věnovat se během adventu pohádkám snad letos dodržím ve větším měřítku než loni a začal jsem zrovna jedním z těch nejhezčích zástupců. Ta příjemná animace, která ani po více jak půlstoletí nestárne, mi připomněla obrovskou nostalgii z dob, kdy jsem se nechal unášet obdobně čarokrásnými Disneyovkami, jako je 101 dalmatinů nebo Lví král.

Tak jsem si kvůli nejočekávanějšímu projektu české televizní tvorby tohoto podzimu vyzkoušel 7denní HBO GO a sice se to zajisté vyplatilo, ale ne na sto procent. Zvěsti, že se dostavil nástupce Pustiny, nelze brát jako věrohodné, protože nový Zachariášův seriál vůbec nesahá po kotníky tři roky starému majstrštyku. Pokud se zmíníme o obsazení, nelze absolutně nic vytknout. Pokud se ovšem ponoříme hlouběji do celé pointy oněch 6 dílů, nelze nepřemýšlet nad faktem, že jsme v tuzemské tvorbě již viděli pozoruhodnější detektivky. Ten, kdo českou tvorbu nesleduje, bude asi potěšen. Já se jí ale věnuju ve velkém měřítku a nevyvaruju se onomu srovnání. Stále čekám, čím bude milovaná Pustina konečně pokořena. Jestli vůbec někdy bude... [viděno na HBO GO]