no2

10/10 - Začnu starou ´anekdotou´: "Tak tohle se vám, mistře, povedlo!", říká paní malíři poté, co poprvé uvidí svůj portrét. "Houby se mi povedlo!", rozčílí se mistr. "Já to UMÍM!" (konec ´anekdoty´). Přijde mi, že totéž se dá říct i o Noci na Zemi. Ta se Jarmuschovi nepovedla, on to umí! Klasika povídkových filmů vzbudila můj zájem nejen o tvorbu tohoto režiséra, ale i o nezávislý film vůbec. Ano, některé povídky mě zaujaly trošku víc (a možná je to i tak, že některé jsou opravdu lepší), např. New York, Helsinki nebo i ten ´prasácký´ Řím (na popis vývoje sexuálního života zvrhlého taxikáře do smrti nezapomenu...), ale atmosféra všech měst i mentalita jejich obyvatel je nádherně zobrazena u všech povídek. Film, který mě přesvědčil, že americká kinematografie není jen Hollywood, ale že nabízí mnohem víc, jen je potřeba trošku víc hledat (a občas se dívat na filmy v Nočním filmovém klubu na ČT2)...

10/10 - Krása nesmírná! Mám rád filmy Davida Lynche a dva z nich až tak, že se dostaly do mé desítky nejoblíbenějších filmů - Blue Velvet a The Straight Story. Každý film je jiný, ale oba jsou nezapomenutelné /tedy co se týče filmů tohoto režiséra, je jich nezapomenutelných samozřejmě víc ;-) / - jak o třináct let mladší psycho krimithriller, tak i toto "Babí léto po americku" (tento příměr je třeba brát s rezervou, vždyť Příběh Alvina Straighta je o dva roky starší než zmíněný český film). Kdybych se měl ale nakonec přece jen (s nožem pod krkem) rozhodnout, který z nich je mi bližší, tak bych si asi vybral ten, který končí koncem z nejnádhernějších - SPOILER - smířením dvou starých, na sebe pohněvaných bratrů. "... A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." /Zj 21,4/

10/10 - Velký film o "Vietnamu", spolu s Lovcem jelenů jej mám nejraději. Četa není jen protiválečným filmem o vietnamské válce a o rozporech uvnitř americké jednotky, které přerostou v občanskou válku uvnitř této čety, kdy nenávist jednoho ze seržantů k druhému vyvrcholí (i ve válečném prostředí plném zabíjení, znásilňování, poprav vesničanů apod.) zvlášť zavrženíhodnou vraždou... Četa je skvostné umělecké dílo, nezapomenutelná ´filmová symfonie´ - a zde bych i díky závěrečnému ztotožnění s hlavním hrdinou mluvil i o přesahu, ačkoliv toto slovo v souvislosti s filmovým uměním tak nerad používám. Jen bych chtěl ještě upřesnit, že správné jméno autora úchvatné Adagio for Strings (použité i v jiných filmech; myslím však, že nikam jinam se nehodilo dosud lépe než sem) není Samuel Barbar, nýbrž Barber.