Noc na Zemi

Jim Jarmusch to asi na po třetí dokázal. Dokázal mě zaujmout. I když, jak se to vezme. Noc na Zemi je totiž opět směsí povidkových příběhů, co se odehrávají v různých taxících po celém světě. Nic výrazného, ale dialogy zaujmou. Problém je spíš v tom, že film dokáže nádherně ukolébat, až uspat. O to víc, když ho dávají v deset večer a Vy se válíte schoulenej pod peřinou. Každopádně mě za to stálo si ten film pak vytipovat v televizi ještě jednou a pořádně na něj mrknout. Konečně mě totiž ty povídky bavili. A nevím čím to je, možná především tím, že všichni ti řidiči těch taxíků byli tak neobvykle zvláštní, až jsem si je dokázal během té chvíle oblíbit. Od teď už tak Jarmuschovi filmy pomlouvat nebudu. Mají svoje kouzlo. (04.12.2010)

Souhrn pěti povídek, odehrávajicí se převážně v taxíku: Los Angeles: 60%, New York: 70%, Paříž: 65% (zajímavý kontrast mezi vidomým a nevidomým), Řím: 65%, Helsinki: 60% (předvídatelná historka taxikáře, která mě emocionálně minula). Povídkových filmů moc neznám, kromě tohoto asi jen Čtyři pokoje a Coffee and Cigarettes, ty jsou ale znatelně horší. Celkový dojem: 65% (01.04.2010)

Skvělá povídková jarmuschovka s opravdu silnými ději. Něco jako Kafe a Cigára v taxíkách ale přece jen trochu jiné. Nejlepší mi přišla povídka z New Yorku o klaunovi co neumí řídit, ale dělá taxikáře. V los anglesské povídce zaujme Winona Ryderová s image drsňačky (a sekne jí to). Povídka z Paříže je v pohodě a Isaach De Bankolé je hyper herec. Římská povídka je asi nejvíc crazy a Benigni si to dává, ale možná je moc dlouhá nebo co. Líbila se mi, ale tak trochu mi nesedla, možná po dalším shlédnutí. No a povídka z Helsinek je uplně na jiné koleji než ty předcházející a taktéž výborná. Jarmusch nám naservíroval velice zajímavý a koukatelný mix, který navíc provází stejná hudba od Toma Waitse. Fanouškům Jima Jarmusche a Winony Ryderové doporučuju. (19.09.2005)

Tak tu mame pet povidek, kazda se odehrava v taxiku, kazda v jinym meste a s jinejma lidma a vlastne se tu jen mluvi. Prvni v Los Angeles neni spatna, ale ani nijak extrovni a cela stoji na perfektni Winone Ryder, ktera vypada jak patnactileta holka vytazena z popelnice a i se tak chova a mluvi. Plus tu je fajnovej, i kdyz predvidatelnej konec. Druha povidka z New Yorku je vrchol celyho filmu, nehoraznej komedialni naklad o chlapkovi a zensky, co se furt hadaj a "veze" je Armin Mueller-Stahl, coby nemeckej taxikar, kterej moc nerozumi anglicky, neumi ridit a nevyzna se ve meste. Treti povidka z Parize je nejslabsi. Zacatek s dvojkou taxikare urazejicich kravataku je sice docela vtipnej, ale ty za chvily vypadnou a nahradi je slepa zenska, jejiz oci by obstali i na nejaky potvore z pekla a od ty chvile to je opruz. Nastesti je to taky nejkratsi povidka. Dalsi z Rima je ze zacatku priserna, Benigni jede sam v taxiku a mele naprosto neskutecny sracky, ale nastesti nekdy po peti minutach nalozi kneze v podani Bonacelliho, kterej vypada, jak kdyz mu nekdo poradne nalozil a zacne se mu zpovidat, co vsechno v zivote osukal (a zensky to vzdycky nebyly). No a nakonec je z toho druha nejlepsi povidka. Posledni povidka pusobi, jak kdyby sem vubec nepatrila. Odehrava se v Helsinkach a ctyri chlapci v aute si povi dva dojemny pribehy, jak ten zivot neni fer a spolecne si poplacou. Nic extra, ale da se. Takze celkove dve perfektni, dve slusny a jedna debilni, celkove 4*. (04.04.2009)

"Začal jsem být citový, zbožný muž. Tomu už nestačí zelenina, chce k lásce něco živého." Nerozumím nejednomu výtvoru obdivovaného Jima Jarmusche, ale tentokrát se nezávislý umělec vychytrale pokusil vytvořit povídkový film, který by neurazil jeho oddané fanoušky a zároveň by nadchl nějaké to nekulturní hovado, za něž se hrdě považuji. Proto poměrně často trávím příjemné dvě hodiny s drsnou budoucí automechaničkou Corky, ztracencem v Brooklandu Helmutem, s černochem modrým jako mrkev, s tykvovým zasouvačem Ginem či alkoholem obklopeným Mikou. Čas sdílený s těmito (ne)obyčejnými taxikáři považuji za skvěle využitý. (12.02.2012)