Šakal

Strachy jsem se (naštěstí) sice neposral, nicméně do trenek jsem si samou radostí cvrnknul, to přiznávám. Tenhle snímek má i po 38 letech od svého vzniku stále co nabídnout a dokážu si i představit, že v době uvedení do kin to musela být nebývalá událost a lidé při projekcích omdlévali. Líbí se mi pozvolný začátek a fakt, že k „ problému „ se nejprve přistupuje s racionálním (věděckým, lékařským) postojem a až poté se přistupuje k samotné myšlence posedlosti ďáblem a následnému vymítání. Tomuto snímku nelze takřka nic vytknout. V prvé řadě je to mistrným způsobem budovaná a následně gradovaná ATMOSFÉRA, o které si valná vetšina dnešních snímků podobného ražení může nechat zdát. Snímek se navíc opírá o silný scénář, což je u těchto typů snímků věc nevídaná. O hereckých výkonech myslím netřeba jakéhokoliv komentáře. Ať už se jedná o Ellen Burstyn coby Chris MacNeil (matku Regan), Maxe Von Sydowa (coby fathera Merrina), Jasona Millera(coby fathera Karrase), či mladičkou Lindu Blair (coby Regan), jejíž schopnost otáčet umně hlavou by jistojistě ocenil i pan Berousek., popř. amerického „Vicenta Del Bosche“. Že před trénováním Realu Madrid (resp. španělské repre) pracoval coby policajt (detektiv) jsem věděl, ale že je takovým fandou do klasických snímků, to jsem netušil :-) Ta podoba s hercem Lee J. Cobbem v určitých rysech je až zarážející. To vše umně kočírující W. Friedkin. Jako bonus, pro fajnšmekry, legendární scéna. Kdo viděl, jistě ví, o čem je řeč. Pro ty, co doposud neměli tu čest, „malá“ nápověda s pouliční lampou. Jako pověstná třešínka na dortu, je tu potom velmi povedený průvodní hudební doprovod (po hříchu trestuhodně nevyužitý). Tak jsem si ho dopřával alespoň u závěrečných titulků. Co říci závěrem? The exorcist je (vrámci žánru) dodnes nepřekonané dílo, otec od kterého se všichni učili, leč kvalit předchůdce nikdy nedosáhli. Spíše než horor bych tento snímek nazval psychologickým (hororem), díky bravurně rozkryté psychologii postav, což je v tomto žánru věc ojedinělá. Řekněte upřímně, zažili jste někdy u hororu pocit, že ikdyž jste se „ netřásli hrůzou „ , na zážitku po skončení snímku, vám to zhola nic neubralo? Mně se to stalo třikrát v životě. Shodou okolností pokaždé v případě tohoto snímku. EDIT 10.10.2012 k prodloužené (BLURAY) verzi. Je zajímavé, že (prodloužené) verzi z roku 2000 se říká režisérská (komu je bližší- director´s cut). Spíše by se slušelo napsat: verze Billa Blattyma. Ne pokaždé, totiž více, musí nutně znamenat lépe. Souhlas s W. Friedkinem resp. J. Calleym, střižna tentokráte odvedla poctivou práci a snímku to, včetně (z)kráceného konce, veskrze prospělo. Těch 12 min navíc je víceméně kontraproduktivních, kdy dochází k (lehkému) rozmělnění atmosféry. Pravda, vyjma „pavoučí“ scény na schodech, která ale byla v roce 1973 odstraněna z čistě nedostatečných trikových možností, tj; neschopnosti zakrýt (vyretušovat) lana. A tak paradoxně scény z původ. (pracovní) verze, které bych já osobně uvítal v delší verzi, zůstaly pouze v bonusech, v podobě vystřižených scén, neboť se k nim nepodařilo vytáhnout dostatečně kvalitní zvukovou stopu. To v případě snímku samotného (resp. jeho převodu na BLURAY) v podobě zvukového vyčištění je tomu přesně naopak. Snímek tím získává nový netušený rozměr. Vypiplaná záležitost od prvního do posledního záběru. MASTERPIECE!

Zločin a trest tentokráte trochu jinak, v polském ( Kieslowskiho ) provedení. I bez zbytečných „ rozmáchlých gest „ se dá dosáhnout působivého výsledku. Krátký (možná ), o to více sugestivní zážitek. Přiznávám, že u Kieslowskiho děl se mi vždy těžce píše komentář. V 95% ostatních případů s tím nemám absolutně žádný problém, slova plynou sama. U něj ( včetně tohoto případu ) je jen těžko hledám, v kontextu netradičního zážitku, který člověk ( divák ) při sledování jeho snímků zažívá. Kieslowski vypráví obyčejné příběhy (osudy) lidí, vskutku neobyčejným stylem. ( Nebo je tomu naopak? ). Je to i případ tohoto snímku. V ten samý den, kdy mladý Piotr úspěšně skládá právnickou obhajobu a „ slaví „ s přítelkyní v kavárně, ve stejnou chvíli ( jen o pár stolů vedle ) se připravuje mladý Jacek k vraždě taxikáře. Následně se Piotr ujímá svého prvního případu a to sice obhajoby Jaceka, který je následně odsouzen k trestu smrti oběšením. Kieslowski tentokrát se silnou podporou kameramana S. Idziaka a minimalistickým hudebním doprovodem jeho dvorního skladatele Z. Preisnera dosahuje vskutku působivého výsledku. Přičemž nejpůsobivějšími momenty bezesporu jsou samotná vražda taxikáře a konečná poprava. K umocnění zážitku tentokráte Kieslowski vynechává veškerou hudbu a člověku téměř tuhne krev v žilách. Režisér vždy dával před přemírou dialogů přednost obrazovému vyprávění a vždy „ pouze „ předložil příběh, nikdy nesoudil a nechal na samotném divákovi ať si udělá úsudek ( rozsudek ) nad hlavním „ hrdinou „ sám. Za to mu náleží můj velký obdiv a dík. Jak už to totiž v životě chodí, nic není tak ČERNOBÍLÉ jak by se na první pohled mohlo zdát. 91%

Host do domu, bůh do domu. Znám to přísloví také jinak :o) Elsa je lvice Saturnine. ….Nikdo není dokonalý :o) Stejně jako v případě knižní předlohy Zdeňka Jirotky, toto je přesně můj šálek kávy. p.s. Oldřich Vízner ( coby Saturnin ) byla trefa do černého. Naprosto odzbrojující. 85%

Začnu poněkud netradičně ( cca od 1/3 snímku ). Chvíli jsem měl pocit, že tu láhev si budou Humphrey s Lauren předávat z pokoje do pokoje po celý zbytek snímku :o) A mně by to snad i nevadilo. Dialogy byly napsané brilantně a na tu jiskřivost mezi ústřední dvojicí Bogart – Bacall ( zejména na Lauren ) bych se vydržel dívat hoodně dlouho. Přiznávám, že Hemingwayovu předlohu jsem nečetl, takže nemám s čím srovnávat, tím pádem mít nějaké výtky, což je v tomto případě ( pro mě ) pouze dobře. Velká většina z vás tu vzpomíná ( upozorňuje ) na značnou podobu s mnohem slavnější Casablancou. Určité spojitosti, pokud je divák chce hledat (ok, přiznávám, nemusí je zase tak složitě hledat ) tu jsou, nicméně o stejné snímky se rozhodně nejedná. A musím konstatovat jediné ( souhlas s uživ. DaViD’82 ), I mně je bližší tento snímek Howarda Hawkse a hlavním důvodem budiž uvěřitelnější "chemie" ústřední herecké dvojice. Druhým důvodem budiž výborný “ už tě někdy štípla mrtvá včela “ Walter Brennan. V neposlední řadě je to potom samotný fakt, že Casablanca je pro mě osobně “ příliš učesaná a zromantizovaná. “ Dalo by se říci, že Casablanca je pro romantičtější povahy, To Have and Have Not je pro ty, kterým je vlastní i nějaká ta špetka ironie. Být či nebýt, Mít či nemít, podívat či nepodívat ? JÁ říkám rozhodně podívat, tento snímek za to rozhodně stojí. Ať už pro uvěřitelnou ústřední hereckou dvojici, Inteligentní scénář Williama Faulknera a Julese Furthmana či prezicní Hawksovu režii. p.s. závěrem musím říct: Osobně dávám vždy přednost Havaně před kpt. Morganem ( je na mě příliš sladký ). V případě kpt. Harryho Morgana ( coby Humphreyho Bogarta ) udělám vždy a rád vyjímku. 88,8%

Věřit " v něco " rozhodně není na škodu. Stejně jako není špatné, samotné ( podstata ) náboženství. Problémem je, že se dá ( podle potřeby ) vykládat ( překrucovat ) různými způsoby a upravovat si je ku prospěchu svému. A jestli nám lidem jde něco dobře, potom je to určitě tato skutečnost. Nic na tom nemění ani pokročilejší doba a tudíž fakt, že člověk by měl být ( ve světle událostí minulých ) minimálně poučen. V rukou fanatiků zůstává náboženství ( víra ) smrtící zbraní. Že je samotné náboženství ( jeho historie ) protknuta spoustou krveprolití, to je holý FAKT. Na druhou stranu, shazovat veškerou vinu na náboženství, rozhodně není fér. Člověk ( lidé ) si nějakou tu záminku pro válčení vždy najdou. Že vám neříkám žádné noviny? Já vím, o to se ani nesnažím, stejně jako celý tento Amenábarův " historický " snímek s nesmírným filozofickým přesahem. Zjednodušené až na kost? Určitě, nicméně pořád je to to nejlepší za hoodně dlouhou dobu, o co se kdo pokusil a za to náleží A. Amenábarovi můj velký dík a obdiv. Co se snímku samotného týče, tak herecké výkony ( v čele s Rachel Weisz ), kamera, výprava, hudba, režie bez nejmenších námitek. Tady ( alespoň pro mě ) panuje naprostá spokojenost. Větu, která hodně vystihuje tento snímek ( téma ) pronáší Hypatia a zní: " Synesie, ty nepochybuješ o tom, v co věříš. Nesmíš.... JÁ musím. Náboženství versus filozofie ( věda ) jako taková. Pro mě ( jako zapřísáhlého ateistu) je volba jasná. p.s. závěrem si neodpustím jednu poznámku. Žít s takovou ženou, jakou byla Hypatia bych nechtěl. Představa, že by mi uprostřed milostného aktu bez řečí odběhla řešit teorii sluneční soustavy, by mě " lehce " znejistěla a nasadila brouka do hlavy, co dělám špatně :o) , nicméně DÍKY za každou takovouto ženu ( muže ), kteří " žijí svým způsobem a svůj život zasvětili vědě" , neboť nebýt toho, místo kliknutí vypínačem a sledováním např. tohoto snímku, bych s trochou nadsázky možná právě rozdělával oheň v jeskyni a šel si něco ulovit k jídlu. Já nejsem od přírody línej člověk, ale v tomto případě dávám přednost kouzlu lednice :o) 85%

Příjemná oddechovka na So večer. Nic víc, nic míň.... Nenadchne, ale neurazí a celkem pobaví. Hlavním problémem ( zároveň však paradoxně určitým kladem) Fleischerova snímku je fakt, že si frčí volně svým tempem ( odnikud-nikam ) a na nic si nehraje. Co mně ale scházelo nejvíce, byla absence nějakých scén, které by vám natrvalo utkvěly v paměti. Snímek vám uběhne před očima, aniž byste se sice nějak výrazně nudili, avšak 20 minut po jeho shlédnutí vám zcela vyšumí z hlavy. Což je škoda, POTENCIÁL tam rozhodně byl. Vlastně tak úplně pravda to zase není....chuť na buchtičky stále přetrvává :o) 1* za COOL Woodyho Harrelsona, 1* za novou pouťovou atrakci: sejmi si svého zombie a 1* za " big star " Billa Murrayho a oživení kultu Ghost busters a zjištění, že umřít se dá i stylově!..... Charašó :o) edit: 31.12. 2010 po včerejší večerní ( druhé ) projekci musím * přihodit. Do jaké míry to bylo způsobené faktem, že jsme snímek sledovali v 6 lidech a budu muset doplnit svůj osobní bar ( chvílemi ( po ránu ) jsem měl pocit, že silvestr musel nutně proběhnout již včera ), pro tentokráte ponechám bez komentáře.....

Jmenuji se Victor Maynard. Je mi 54 let a pracuji jako nájemný vrah. Kombinace suchého britského humoru řádně šmrncnutá vůní Francie let 70-tých. Bez přehánění, nejlepší je již samotný úvod. Chytlavá melodie, jistě nakráčející Bill Nighy a suše utrousící: lítám, lítáš, lítá. Kdyby snímek vydržel v invencích řekněme prvních 10-ti minut, tetelil bych se blahem a šel jistojistě do plných. Vzhledem k již zmíněnému kdyby, je zcela zřejmé, že u toho bohužel nevydrží. S každou další ubíhající minutou má snímek sestupnou tendenci, aby se vždy na pár okamžiků nadechnul ke kvalitám z úvodu. Největší slabinou celého snímku je samotný SCÉNÁŘ, s kterým ani vynikající Bill Nighy neudělá zázraky. Nicméně jedno se musí nechat (souhlas s uživ. Oskar ). Ač je mezi ústřední hereckou dvojicí rozdíl téměř 35 let,funguje ten mix anglického gentlemana, perfekcionisty a tak trochu suchara, zabijáka Billa Nighyho a střeštěné " kolik vážíš " podvodnice Emily Blunt překvapivě dobře. Na jedno shlédnutí snímek rozhodně neurazí,nicméně důvod k opakované projekci jsem nenašel a s dovětkem, že tu(mírnou)pachuť promarněné šance v ústech na daleko lepší podívanou budu muset spláchnout něčím ostřejším.

Jako malý kluk jsem mluvil s měsícem.....a odpověděl Ti někdy? NE, tohle rozhodně melodie mého srdce není! Much sweet, much unreal. Hodnocení se pro tentokráte pozdržím, protože dokážu i pochopit, že tohle může i někoho vzít za srdce. Např. takové ( pls neberte to jako rouhání, myslím to zcela upřímně! ) mamince Aničky, to může vehnat slzi do očí a dát NADĚJI. Otázkou je, zda-li je to dobře. Je lepší vědět, ikdyž to může bolet, nebo žít v nejistotě,doufat a trápit se.... Pouze pro fakt, že JÁ jsem jiná "krevní skupina" a zřejmě i věková ( neboť slovy " velkého šoumena " Jiřího Zmožka - Už mi lásko není 20let, už mi není ani 25....., tento snímek shazovat nebudu. Přesto si neodpustím jednu poznámku. Jak snímek dopadne, musí být každému jasné již v 22.min, kdy si hl. hrdinka ( v podání Keri Russell ) pohladí bříško. Vím, jsou vánoce a jak zpívá Janek Ledecký - "slipy se maj měnit o vánocích", ale tohle je na mě příliš! Já se jednou za čas nechám rád dojmout, ale né za každou cenu! A hlavně, já dávám přednost trenkám, takže to bude možná ten problém... p.s. ještě jedna věc ( reakce na jednu větu uživ. Sofia - naprostý souhlas). JÁ mám obrovské charisma, dokážu zaujmout a utkvět holce dlouho v paměti. Ale.. 11 let? To se i mně samotnému zdá příliš, tolik si ani já nefandím :o)) p.p.s uživ. Phobia si po shlédnutí snímku musela dokonale vydrhnout zuby a dát sprchu, aby ze sebe vyplavila ten " cukr ", který ji prostupoval všemi póry. To JÁ dostal pořádnou chuť na ferneta. A to nikoliv citruse, ale samozřejmě " drsoně" . To pouze, abych nekončil tento komentář tak negativně... :o)

Pozapomenutelný skvost světové kinematografie, přičemž jsem nesmírně rád, že jsem ho (pro sebe) objevil. Tady je přesně tolik ingrediencí, kolik má být. Ani o "kostku" více, ani o "kostku" méně. Neboť když kávu, tak jedině s dvěma cukry a samozřejmě bez mléka. Až uvidíte, pochopíte.The Spy Who Came In from the Cold je lahůdkový špionážní příběh natočen na motivy literární předlohy nesoucí stejné jméno od autora Johna Le Carrého, následně přetaven ve velmi kvalitní scénář dvojicí Paul Dehn - Guy Trosper. Tvůrcům se podařila vystavět a následně pomalounku vygradovat vskutku působivá atmosféra a to především díky brilantní černobílé kameře Oswalda Morrise a hereckých výkonů všech představitelů, jímž ale vévodí (jako maják uprostřed moře) ve vrcholné formě hrající Richard Burton. Zde se stírají rozdíly mezi herectvím a realitou. Ten chlap hraje pouze výrazem, žádná rozmáchlá gesta. Stačí jeden detailní pohled kamery do jeho tváře a člověk "to tam vše vidí a věří ". Není moc herců, kteří by se tímto mohli pyšnit. Myslím, že by bohatě postačily prsty na jedné ruce. Napadá mě Jean Gabin, Anthony Quinn. Klidně mi napište další tipy. Již tak kvalitní zážitek navíc umocňuje citlivý hudební doprovod Sola Kaplana, to vše umně kočírující citlivá a volně plynoucí (tak jak to mám rád) režie Martina Ritta. To vše mi nedává jinou možnost než - 100%. Teď mě prosím omluvte, neboť se jdu zabořit do knižní předlohy......

Když se člověku sejdou v jednom snímku dva herci, patřící mezi jeho NEJoblíbenější, navíc podpořeno faktem, že se jedná o opačné pohlaví, je o zážitek postaráno. Člověk potom i snáze odpustí absenci silnějšího příběhu a pouze se kochá tímto volně plynoucím snímkem. Pro ještě příjemnější zážitek doporučuji otevřít lahvinku kvalitního ( bílého ) vína, k tomu zauzenou panenskou svíčkovou, bagetu (nenutím, každý může sáhnout po svojí oblíbené kombinaci :o) ), mozkové závity tu nemusí příliš namáhat a jentak se nechat lehce unášet volně plynoucí režií Normana Jewisona. Člověk se sice chvílemi neubrání dojmu, že tento snímek si dal Steve za odměnu, aby se mohl proletět větroněm, ukojit své závodnické choutky a prohnat čtyřkolku po písečné pláži, či se procházet uličkami s krásnou Faye Dunaway, ale budiž mu to přáno. Zvlášť, když to diváka ani na chvíli nenudí. Přiznávám ( bez mučení ) pro tyto starší ( volně plynoucí snímky ) s " pravými chlapi, nikoliv práškama vyhoněnými, nagelovanými slečinkami " jsem měl vždy slabost. Tento patří rozhodně k těm povedenějším - 80% p.s. jestliže nejpůsobivější výklad šachů jsem slyšel zde http://www.csfd.cz/film/70594-the-wire-spina-baltimoru/ , potom v tomto snímku jsme svědky bezesporu té nejjiskřivější šachové partie, která se kdy na filmovém plátně objevila. Že byl Steve předurčen k porážce již od samotného začátku, zvlášť když Faye nehrála tak úplně fér, to je každému jasné již po prvních tazích. Ještěže existujou i jiné hry, že Steve :o)