LEATHERFAC

Slaboučká televizní pohádka pro náctileté, která vznikem dva roky po prvním LOTR působí jako chudý příbuzný - respektive nejchudší z chudých.  A to i kdybychom srovnávali s o 50 let starší Vávrovou trilogií. Černobílé charaktery postav i jejich hloupoučké jednání a dialogy, působí tak nehorázně naivně, že jsem měl co dělat abych dokoukal. První obléhání hradiště sedláky, působí tak idiotsky až je totálně směšné, stejně jako pozdější pád věže. Je to celé tak amatérské, že se to nedá vůbec brát vážně. Asi podobně jako idiotská série o kanibalech - jen hozená do historických kulis předkřesťanského Polska. Překvapuje mě zdejší vysoké hodnocení. Víc než jednu hvězdu si tenhle upocený počin bohužel nezaslouží. Vikingský název je samozřejmě přeložen zcela mimo mísu, to musí vidět dle originálu i kdokoliv kdo nerozumí polsky ani zblo. A poněvadž je nemožné sehnat jinou verzi než se zpackaným nováckým dabingem, tak to bylo vskutku čiré utrpení.

Vzhledem k tomu, jaké filmy poslední roky dostávají Oscary, kdy tahle cena začíná znamenat spíš stigma, nebo polibek smrti, nežli poctu, mě Oscar pro tenhle film vůbec nepřekvapuje. Od první chvile jsem měl zlé tušení, které se po pár minutách začalo naplňovat. Takže přátelé - kdo čekáte další silné drama z Osvětimi (ano - bylo jich natočené ještě málo), budete asi zklamaní. Obzvlášť pokud nenávidíte filmařské experimenty z formou tak jako já. Film sledujeme nikoli očima hlavní postavy, ale kamera chodí celý film jakoby za ní. Takže Saulovi většinu filmu koukáte na záda a všechno kolem je rozmazané, ostřené hlavně na něj. Tahle forma filmového vyprávění mě začala prudit přesně po prvních pěti minutách. No pokud by Saula hrál alespoň trochu sympatický herec a děj si místo sledování té nejpitomější postavy z celé Osvětimi vybral kohokoliv kolem něj, možná by to bylo koukatelné alespoň do poloviny. Bohužel polodementní Saul, se namísto všech kolem, kteří všichni přemýšlí jak zachránit sebe, případně své rodiny, rozhodně hledat rabína a pohřbít mrtvolu cizího kluka (kterých jsou kolem tisíce) a to za okolností, kdy jsou lidi kolem stříleni bez ptaní byť jen za blbý pohyb, blbý pohled. Naneštěstí jemu a režisérovi tohle dává kupodivu nějaký smysl. Mimochodem, tohle je další film z Osvětimi, který si jako téma vybral debutující režisér. První byl režisér Šedé zóny. A já se znovu ptám: proč? O tom, z jakého důvodu dal někdo neznámému režisérovi bez zkušeností prachy, ani nemluvě. Nejvíc přeceněný film za posledních 20 let.

A pro změnu zase ta Osvětim. Si tak říkám, co tak asi vede člověka k tomu, zvolit si jako téma svého režijního skorodebutu zrovna tohle? Majstro Špílberk si dal se svým holokaustovým opusem celkem na čas až nazbíral "trochu" těch zkušeností. Co je ještě míň pochopitelné, že takovému režisérovi bez zkušeností na to někdo odsype prachy. No stalo se - výsledek je velmi překvapivě... SLABÝ. Divné že? Problematický je už způsob vtažení do děje a samotné vyprávění. Režisér nás prostě hodí do vody. Žádný úvod, seznámení s postavami, jejich příběhem, nic. Začátek mi přišel, jako když přijdete do kina o třetinu filmu pozdějc. Příběh už jede a vy se logicky nechytáte vůbec. Zhruba po půlce filmu už se trochu chytnete, ale odtažité postavy vám v tom moc nepomáhají. Buscemiho člověk vidí dycky rád, ale bohužel je to herec vedlejších rolí, sice slavný, ale jako hlavní hvězda vám film neutáhne. Keitela mám moc rád, ale na roli esesáka se vůbec nehodí. Navíc mi přijde, že jednání jeho postavy je dost nereálné, náckové se takhle s židama v lágru nebavili myslím. Blbeček z Vřískotu Arquette opravdu mile překvapil, ale stejně mi do takového filmu moc nepasuje. Doktor je podivín a nemluva a jeho postava je vám v podstatě lhostejná. Holky jsou statečný a je škoda, že se jim film nevěnuje trochu víc. O Mengelem se tu celou dobu kecá, ale ve filmu se kdoví proč ani neukáže - místo toho se díváme půlku filmu na nezajímavého doktora nemluvu. Hlavní příběh přeživší dívenky je silný, herečka to dává dost dobře. Finální monolog to ovšem celé pitomoučce shazuje, což je škoda. Celkově: silné téma, ale režisér si zjevně ukousnul mnohem větší sousto, než je velikost jeho úst (nebo režijní schopnosti a zkušenosti - chcete-li. Na druhou stranu oproti totálně nekoukatelnému Saulovi viděnému den poté, se tohle dá alespoň trochu považovat za film a dá se říct, že je to škoda, protože to mělo na víc.

Hm...plejáda hereckých es (nikoliv z SS) a německý zajatecký tábor pro spojence, který připomíná spíš pionýrský tábor o prázdninách - já nevěděl, že je to válečná komedie. První půlka filmu je lehce otravná - spojenci jsou třeskutě vtipní, hláškují o 106, spiklenecky pomrkávají jeden na druhého i na nás do kamer, chodí si hrdě na samotku jako v hokeji na střídačku a němci jsou tu tradičně naivní, trochu pitomí, trochu neschopní a dokonce i trochu hodní... Do toho valí pitomoučká vojenská hudba (tedy hlavně motivy v první půlce, pak se to zlepší) , která téma odlehčuje ještě víc, než hláškující spojenečtí vojáci. Po úmorné a zdlouhavé první půlce se to naštěstí konečně trochu rozjede, začne se kopat a taktizovat. Sice moc nechápu, jak je možné v zajateckém táboře sehnat tolik věcí, ale tady se moc na logiku nehraje - byť se jede "podle skutečných událostí". (Pozor spoiler) konec je překvapivě nedobrý (tedy pro spojence). Stýf McKrálovna mi nikdy moc k srdci nepřirostl a tady je tak namachřenej, že je totálně na ranu. Oproti tomu Coburn toho moc nenakecá ale sympatie stříká na všecky strany. Budoucí majitel Jurského parku, tady ještě mladý a bez fousů je taky celkem sympaťák a lehce mi připomíná mladého Hopkinse. Jinak celkově rozvleklý a předlouhý průměr. Rozhodně žádný kult.

Cha! Tenhle film, že vznikl v roce 1990?!? Neuvěřitelné! Mě to přišlo jako natočené někdy v padesátých letech, nebo rovnou přímo v době ve které se odehrává. Co tohle proboha mělo být? Němý Křižník Potěmkin z roku 1925 působí mnohem svižněji a blíž současné kinematografii než tenhle těžkopádný sovětský Stalingrad. Postavy tu chodí kolem stolů s válečnými strategiemi, Stalin řekne to a ono, příběh v podstatě neexistuje, stejně jako hlavní postavy. Nejsem si jistý, jestli soudruh Ozerov pochopil rozdíl mezi hraným a dokumentárním filmem. Tohle je nějaký pokus natočit hraný týdeník o dění na frontě. Navíc natočený stylem, jak se točily filmy o 40 let před dobou vzniku... Je vcelku vtipně paradoxní, že asi nejlepší zpracování bitvy o Stalingrad vzniklo v samotném Německu o pouhé tři roky po tomhle Ozerovově veledíle. Tenhle Stalingrad  naopak působí tak současně, že mohl být natočen klidně o 10 nebo 20 let později.

"Vidíš kamaráde, ženská vidí vojáka a hned si řekne že je namol...Víš proč? Protože je to pravda."  :-))

Ondra Vetchý totálně na zabití...

S tímhle filmem mám jeden drobný problém. A to to ten - že je to totální stupidní megakokotina. Transformující se roboti se vydali na naši planetu bojovat mezi sebou? No ty vole! Zní to přesně tak debilně, jak to potom ve filmu i vypadá. Rozpočet hádám několikanásobný oproti třeba Terminátorovi 1 a co z toho? Respektive, co se za ty prachy a s těmihle možnostmi efektů mohlo natočit? Mít rozumnější námět a příběh? No co už. Jo vlastně mám problémy dva: ten druhý je, že hlavní roli dostal nejslizštější nafoukaný nesympatický pitomec, jaký v posledních letech dostává role v obřích velkofilmech. Naštěstí už božského Shiu dnes prý nikdo moc nechce obsazovat, protože mu sláva trochu vlezla do hlavinky a začal se chovat jako idiotská primadona. Doufám, že už o něm nikdy neuslyšíme (a hlavně neuvidíme)...

Hm...Stalingrad z pohledu Němců? No mám z toho hodně smíšené pocity. Člověk má potřebu se s hlavními postavami ztotožňovat - aspoň trochu. Co ale dělat, když je to banda nácků? Člověk si říká: "je to do nich našijte rusové - ti hajzlové si nic jinýho nezaslouží! Ale tak jednoduchý to zas není. Dobře to ilustruje scéna sbírání raněných, kdy vojáci vylezou ze svých úkrytů a pro jednou se kouknou navzájem do tváře - po kom to vlastně celý den střílejí. A oba zjistí, že ti druzí jsou taky  jen stejní kluci, který z tepla jejich domovů vyhnalo pár bláznivých chlapů, kteří jim nakukali, že je správný toho druhýho nenávidět. Že ti druzí jsou taky mladí kluci, hladoví, zmrzlí a unavení, daleko od domova a stejně tak nevědí, co tu vlastně dělají... Někdy není špatné se nepříteli podívat dlouze a dobře zblízka přímo do tváře. Anonymní nenávist je z těch nejhorších. Režisér Vilsmaier nám tu předkládá válečnou realitu zachycenou sice z německé strany, leč s dostatečným odstupem další generace. Bez patosu, bez falešného hrdinství, se vší tou špínou, bolestí a krvavostí a umíráním na obou stranách, ale taky bez nadbytečného sebemrskačství. Nesoudí nikoho, nenadržuje nikomu. Jen konstatuje holou pravdu, že válka je hnusné zkurvené svinstvo pro všechny strany, nemá nikdy vítězů, jen spousty a spousty poražených, ať těch co to přežili, nebo nikoliv. Slabší rozpočet až tolik nevadí, film se soustřeďuje víc na psychologii a příběh hlavních postav, než na obří útočné formace - což je dobře, takhle nám toho totiž řekne o válce mnohem víc. Naopak spíš potěšila absence dnešního největšího nešvaru, kdy v každém velkofilmu nesmí chybět tuna digibordelu. Tady je všechno reálné (rozuměj nedigitální), sice malé, ale reálné a tudíž uvěřitelné. Pěkně po klasicku - kvalitní masky, výbuchy, reálné stavby. Poslední třetina filmu, kdy si většina přítomných začíná uvědomovat, že se nechali nahnat někam, odkud se většina z nich už nikdy nevrátí, protože prostě není úniku, je hodně tíživá a bezvýchodná. Někdo tu zmínil atmosféru potápějícího se Titaniku. Hm - no asi tak nějak přesně. Pár českých herců nás tu potěší - hlavně Karel a Leontýnka z Ať žijí duchové. Z německých herců především Dieter Okras, jehož škodolibý smích nepřejícího kapitána byl okrasou tohoto filmu. Ovšem ze všeho nejvíc nutno pochválit skladatele Schneidera, jehož famózní soundtrack okamžitě řadím ke svým nejoblíbenějším. A bez něhož by tento film ztratil polovinu emocí a hloubky sdělení. 4,5 *

Velmi silná epizoda - z těch pozdějších, kde veselé taškaření občas ustupuje vážnějším polohám a tématům... z těch pro které tento seriál miluju zřejmě víc, než pro jeho skvělou a velikou fůru dobrého humoru a srandy. Ironií osudu je, že Patrickovi Schwaizemu tato epizoda nevědomky předpověděla jeho skutečný konec reálného života - kdy o 30 let později na rakovinu opravdu sám umřel. Jen místo na leukemii, na stejnou rakovinu co moje máma - rakovinu slinivky...