nash.

Bezpochyby nejlepší fragment světa Star Wars. Temné, pocitově silné dílo, kterému se až nečekaně podařilo prohloubit plytkou pohádkovost prvního filmu. Přestože tu nechybí humor, servírovaný především postavou Hana Sola, dominuje příběhu temná osudovost vrcholící dechberoucím závěrečným soubojem Luka s Darth Vaderem, patřícím mezi nejpůsobivější filmové momenty v žánru SF.

Bollywoodská komedie (kde dva svalnatí indičtí hezouni předstírají, že jsou gayové, aby získali vyhlédnutý podnájem a později úřední povolení k pobytu), na které je nejzábavnější její absolutně předimenzovaná "vystajlovanost". Ženy jsou krásné, vlnivé a zářivě usměvavé, chlapi jsou krásní, usměvaví a svalnatí, a všichni společně se v dokonale nablýskaných kulisách pohybují výhradně modelingově fotogenicky. Dvě scény opravdu pobavily, jinak je humor značně zředěn délkou filmu, ve kterém se toho zase tolik nestane a zkušený filmař by se jistě v klidu vešel do klasických 90 minut. I se všemi nezbytnými písničkami.

"Pojďte, natočíme Sněhurku jako teenagerskou školní komedii".. a jak řekli, tak udělali. Výsledek není nic převratného, ale určitě není horší než většina podobných ptákovin ze středních či vysokých škol a navíc jsem z nějakého blížně neurčitého důvodu schopen se jím dobře bavit stále znovu. Sledovat jak si tvůrci poradili s kouzelným zrcadlem, otráveným jablkem, skleněnou rakví, Kejchalem, Prófou, Stydlínem, Šmudlou, Rejpalem či Dřímalem, je zábavné, Amanda Bynes je sympatická holka, všichni ostatní jsou správně ujetí, občas se blýskne nějaký ten vtípek a všechno to v svižně odsýpá. Prostě nenáročná pohoda, která si stíhá utahovat i s klasických klišé podobných filmů. . "ehm.. proč skáčeme?"

Naprostá klasika žánru. Plná legendárních scén, legendárních vět a legendárních hudebních motivů. Pohádkové dobrodružství zabalené do originálních sci-fi kulis, svižné a zábavné. Jsem rád, že tu je, i když už mě po letech nijak neláká pustit si ji znovu.

Asi to měl být akční válečný příběh pojatý jako western (záhadný jezdec z neznáma, skupina outsiderů, které se tento postaví do čela, závěrečný souboj atd.). Jenže... ač jsou některé momenty zajímavě kontroverzní (jako je hlavní klaďas, který bez váhání zatáhne do lesa svého zrádného kolegu a tam ho popraví), výsledek je značně rozpačitý, a to zejména vinou místy úsměvně ochotnických hereckých výkonů a velmi často tragicky amatérské režie, která selhává nejen při inscenaci bojových scén, ale jako by si vůbec nedokázala poradit s velkým plátnem a uvízla někde na úrovni levných televizních seriálů. Svým způsobem mi to připomnělo Nepolapitelné mstitele.

Netradiční western, u kterého by člověk jako charakteristický rys očekával především rychlost. Ve skutečnosti je spíš poklidný, občas poněkud natahovaný, takže člověk má nutkání trochu ty jezdce popohnat rychloposuvem. A naopak, závěrečnou a podle všeho nejnamáhavější etapu, vzali tvůrci zase nějak moc hopem, totiž několikavteřinovým záběrem na zasněžené hory. Gene Hackman sice hraje neskutečného, občas až úsměvného, správňáka, sem tam nechybí nějaké to westernové klišé, ale přes všešchny výtky to nakonec není tak špatný film. Nenudí, občas překvapí, občas pobaví a přes značnou stopáž vás dopraví k cíli bez pocitu ztraceného času.

Po výborné dvojce zklamání. Vytratila se razance, syrovost, všechno je to sice větší a nákladnější, ale přitom takové podlézavé, filmově umělé a navíc poněkud rozklížené vinou dvou ne tak úplně do sebe zapadajích linií, přičemž ta dětská je hodně nepovedná. Ani křečovitá Tina Turner výsledku příliš nepřidala, stejně jako snaha o humor, který do madmaxovského světa příliš nepasuje. Filozické úvahy nad postapokalyptickým světem jsou sice místy zajímavé, ale působí jako roub, který se příliš neujal. Naštěstí je tu razantní nástup a pár zajímavých momentů, které částečně umáznou z pocitu zklamání.

Tohle už bylo jiné kafe. Velkolepá akce bez hluchého místa, Max aspirující na drsoně dekády, banda vskutku šílených padouchů v neméně šílených kostýmech a kulisách to vše dokonale zasazené do výborně vybraných a působivě nasnímaných exteriérů a současně okázale ignorující logiku.

Nostalická vzpomínka na první VHSky, u níž člověk s přimhouřeným okem přehlédne nezvládnutou stavbu, mezery v logice i často komické herecké výkony a raději si užije tu lacinou syrovost a občas výtečnou honičku po nekonečných australských silnicích.

Přestože se občas nějaký ten úsměvný moment našel, těžko mluvit o komedii. Je to spíš taková pieta, kde pozůstalí v dobrém vzpomínají co všechno zábavného s nebožkou Policejní akademií prožili.