HugoIX.

Všechny základní složky tady fungují výborně - příběh, chemie mezi hlavními postavami, spád, styl. A taky humor - skvělá je scéna návštěvy Laury u Joosepa doma, v prostředí, kde se adorovaný tramp z bažin a lesů mění v taťku pod pantoflem. Nelze než doporučit.

Film o správném chlapovi (konečně!). Skvělý scénář a vůbec film, kde se hodina a půl strávená s jednou jedinou postavou v kabině auta ukáže jako nečekaně silný zážitek.

Silný pocitový zážitek, který nevyřčeností motivace hlavních hrdinů nutí k přemýšlení a hledání paralel s vlastními zkušenostmi. A nemusí to být jen motivace hlavních hrdinů, ale i autorky samotné, která na besedě po promítání uvedla, že film je inspirován jejími vlastními prožitky. Je to tedy film o nemožnosti kontrolovat jednání druhého člověka, ke kterému jsme přitahováni? Film o tom, že chlapi nejednají jako chlapi tam, kde by jednat měli - tedy alespoň podle očekávání žen? O tom, že nakonec se v životě musíme do nějaké míry zařadit nebo smířít se status quo? O tom, že je těžké přijmout vrtochy osudu? A jsou to opravdu vrtochy osudu (boha, vyšší moci, vypravěče) nebo naše chybná rozhodnutí a omyly? Těžko říct... Ale nádherná estetická stylizace filmu otevírá duši pro přemýšlení, tedy pokud přijmeme pozvání Miny Djukic na tuto hru.