Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (479)

plakát

Chudáčci (2023) 

Lanthimos je pro mě jeden z nejlepších režisérů naší doby, on a jeho filmy jsou pro mě vždy fascinující a myslím, že nikdo netočí absolutně ujeté příběhy jako on. Ráda vidím věci bez toho, aniž bych věděla o čem vlastně jsou, dle mě je to pak o to silnější zážitek a u jeho filmů to platí dvojnásob. Proto jsem se opět ráda nechala unášet vlnou naprosté příběhové a vizuální originality, kdy jsem sice nevěděla kam to celé směřuje, ale nemohla jsem se dočkat každé další minuty. Herecky jako ostatně pokaždé u jeho filmů naprosto dokonalé. V tomto případě Emma Stone, která právem sklízí jak chválu, tak ocenění a i přesto, že je zde opravdu fantastická, sakra odvážná a je tahounem celého filmu, tak za mě trošku částečně kradl show Mark Ruffalo, který ze sebe vyždímal co to jen šlo a stvořil tak naprosto dokonalou, slizáckou a nejvtipnější postavu. Opravdu fantastická práce. A dále musím ještě vyzdvihnout dialogy. Lanthimos měl vždy filmy propletené úžasnými dialogy, kdy postavy mezi sebou mluvili nepřirozeně, hodně upřímně, občas až dětinsky a naivně. A vzhledem k postavě Emmy Stone a jejímu ''stavu'' se sem tento způsob dialogů hodil o to víc. Věřím, že tohle hodně lidem nesedne (Lanthimosovi filmy jsou hodně Art, hodně satiristické a alegorické), tak to je u všech jeho filmů. ale já jsem byla v sedmém nebi, jsem ráda, že zůstává stále svůj a těším se s čím příjde příště.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Myslím, že snad nešlo čekat ani nic jiného, než další dokonalost. Něco tak vizuálně nádherného se totiž jen tak nevidí. Obzvlášť v dnešní době CGI hnusu, který se na nás valí ze všech stran a kdy CGI snad nikdy nevypadalo hůř a kdy i filmy staré 20 let s polovičním rozpočtem vypadají líp, tak tady se teprve ukazuje pravá síla moderního CGI a jaké krásy se s tím dají vytvořit, když se to neplácá honem někde na koleni. Závěrečná bitva mě poslala do nebes a zpět. Stejně silně působí audio, kdy člověk cítí každou vibraci, každé zadunění a když se do toho ještě vloží mistr Zimmer a zahřmí jeho velkolepý soundtrack, tak je husina zaručena. Slyšet to ve velkém sálu a vidět na velkém plátně tomu všemu dodává ještě větší grády a já jen doufám, že to vydělá takový kotel, jak již dlouho nic, páč si to rozhodně zaslouží. Tohle je totiž snad od doby Oppenheimera konečně další poctivý, chytrý a s láskou dělaný blockbuster, hodný vidět v kině a hodný všechny chvály. Rozhodně nebylo v kině viděno naposledy. :)

plakát

Zjizvená tvář (1983) 

I přesto, že je Tony Montana parchant, tak není možné si ho neoblíbit a značný podíl na tom má samozřejmě dokonalý Al Pacino, u kterého po pár minutách zapomenete, že to je Al, protože se z něj prostě stává kubánský Tony skrz na skrz. :D Celá atmosféra tohoto filmu je úžasná, od fantastického 80tkového soundtracku, slunného Miami, po závěrečná krvavá jatka. Člověka až zamrzí, že se takovéhle filmy už netočí.

plakát

Četa (1986) 

Oproti Apokalypse Now mě tohle zobrazení války ve Vietnamu dostalo mnohem víc. K postavám si člověk vytvořil mnohem silnější pouto a celkově to bylo mnohem pevněji uchopeno. Apokalypse byl jak jeden velký kokainový trip, což když člověk pak viděl jak se to natáčelo, tak bych řekla, že největší podíl z rozpočtu padl právě na ten kokain :D. Kdežto tady bylo cítit, že Oliver Stone jakožto válečný veterán ví o čem mluví, bylo to pro něj velice emoční a přesně to se snažil přeložit do filmového formátu a ukázat jaké svinstvo to tam opravdu bylo. Některé postavy jsou i inspirované skutečnými vojáky, s kterými se tam potkal. Samotní herci komentovali, že u některých scén bylo v jeho očích vidět, že se tam jakoby duchem opět vrátil. Takže za mě rozhodně jedno z nejlepších vyzobrazení společně s fantastickými výkony, kde rozhodně vede jedna strana v podobě Willema Dafoe, jakožto vojáka, který se i přes svou psychickou únavu nenechal stáhnout na dno a zachoval si lidskost a druhá strana Tom Berenger, který je spíš už jen stroj než člověk a který s nepřítelem, ale i ostatními vojáky nesdílí ani kapku soucitu. Jeho výkon byl obzvlášť dechberoucí a rozhodně se pro mě řadí k jednomu z nej záporáků vůbec a možná i nej hereckých výkonů vůbec. Prý se jeho výkonem inspiroval Tom Hardy pro jeho roli v Revenant, což když jsem se dozvěděla, tak jsem přesně viděla ty podobnosti.  PS ta celá pasáž ve vesnici pro mě byla jedna z nejnechutnějších věcí co jsem viděla a představa, že se tyhle věci rozhodně skutečně děli (a dějí) je snad ještě horší.

plakát

Pán prstenů: Prsteny moci (2022) (seriál) 

Čekala jsem, že to po všech těch ''nadšených'' ohlasech bude nejspíš tragédie, ale že bude až taková, tak to zůstávám doteď lehce zaskočena. Tohle totiž fluše do obličeje nejen fanouškům LOTRa, ale hlavně samotnému Tolkienovi, který se musí v hrobě obracet. Něco tak umělého, bezduchého, tupého a arogantního jsem již dlouho neviděla. A přesně takhle se dají shrnout samotní scénáristé, kteří si zřejmě chudáčci naivně mysleli, že jsou lepší spisovatelé než samotný Tolkien a tak si s jeho materiálem vytřeli pozadí a splácali tento magnum opus plný woke výblitků, příšerného CGI, kostýmů a masek (ten mega rozpočet je až neskutečný na to, jak hnusně to celé vypadá) a nudných postav v čele s jebnutou Galadriel, kterou bych nakopala do pozadí už od začátku. Kam se tahle frnda hrabe na silnou a nadpozemskou Galadriel z filmové trilogie. Ono tedy celé obsazení je fakt šílené. Jen banda nesympatických prken, co blekotají nějaké nezajímavé nesmysly a snaží se působit hrozně chytře, asi jako celý tento seriál. A to, že mají vůbec odvahu pouštět se do druhé série je možná až obdivuhodné. Já si to každopádně ráda nechám ujít.

plakát

Kocour v botách: Poslední přání (2022) 

"Who is your favorite fearless hee-he-ro? Who is your favorite fearless he-he-rooo?"  Myslím, že tahle písnička mi bude v hlavě hrát ještě hodně dlouho. :D Opravdu bych nikdy nečekala, že zrovna Kocour v botách bude jedna z nej pohádek co jsem viděla za poslední roky a možná se bude řadit i mezi mé top animáky vůbec. Jede to od začátku do konce, žádná nudná vteřina a kdyby to bylo delší, tak bych se vůbec nezlobila. Není zde vůbec co vytknout. Animace nádherná, fantastický dabing hlavně od Banderase, Hayek, Mulaneyho až po mého oblíbeného "Narcos" Mouru. K tomu fantastický a kreativní příběh s opravdu chytře a vtipně napsaným dialogem, kdy jsem se nespočetkrát zasmála nahlas a skvěle napsanými postavami. Je až šokující, že se animovaný Vlk může stát jedním z nej záporáků vůbec. Opět je vidět, že se skutečně vyplácí dát do něčeho srdce a nedělat ze všeho jen lacinou sentimentální ždímačku peněz, jak je to bohužel teď tak běžné ehm ehm Disney.

plakát

I Trapped the Devil (2019) 

Slabší rozpočet je znát, navíc to prý bylo celé natočené za 9 dní, což je vůbec úlet na celovečerák. Takže na jednu stranu vůbec super, že to jako celek funguje jakžtakž dobře. Ovšem na druhou je tam právě také vidět, že je to co se děje týče hodně nedopečené. V některých věcech hodně urychlené a nevysvětlené a v jiných zbytečně natahované. Děj je prostý, ale to právě funguje velice dobře, protože nic pro mě není nepříjemnější než plíživý pocit neznáma. Takže pokaždé, když zde byl záběr na rudě osvětlené zamčené dveře ve sklepě, ze kterých se ozývá tlumený hlas, který chvílemi zní normálně a chvílemi zní trochu zvláštně anebo se neozývá vůbec nic, tak jsem měla větší husinu, než kdyby to dělalo ob scénu hlasité bububu a něco odněkud neustále vyskakovalo. Takže co se atmosféry týče tak za jedna, jenže pak příjde konec, který tomu láme vaz a kdybych právě byla radši kdyby to zůstalo jen u té atmosféry a nesnažilo se to o nic víc. Potencionál dobrý a třeba se příště s lepším rozpočtem zadaří lépe,

plakát

Všichni moji cizinci (2023) 

Tenhle film jsem poprvé viděla asi cca před týdnem (poté zkouknuto znovu a znovu) a teprve teď mám dost sil o něm napsat. Doteď ho nemůžu pustit z hlavy. Když řeknu, že jsem u posledních 15ti minut brečela, jakože ne jedna dvě slzy, ale skutečně vzlykala, tak to myslím bez přehánění upřímně a v životě se mi tohle u jiného filmu nestalo. Je to již od začátku neskutečně silné, emocemi naplněné a není možné to neprožívat. Ovšem ten závěr je tak devastující, že se mi doteď svírá hrdlo jen si na to vzpomenu. Na druhé zhlednutí je to možná ještě horší, protože člověk ví a tak je to o to víc již od začátku zdrcující. Andrew Scott a Paul Mescal naprosto dokonalí, oba předvádějí nádherné výkony. Věříte jim každý pohled, každou slzu, každý dotek a jejich okamžité pouto zrozené hlavně z osamělosti. Myslím, že lepší herecká dvojice snad nikdy nebyla. To vše doprovázené krásným soundtrackem a záběry. Není zde absolutně co vytknout, včetně příběhu, který je hlavně o již zmíněné osamělosti, neschopnosti se pohnout dál a konečně se odpoutat od minulosti/vzpomínek a strachu. A jelikož všechny anebo část těchto problémů doprovází občas většinu z nás, tak o to silnější to celé je a svým způsobem to člověku nastavuje zrcadlo. Takže až z příštím projektem bude mít Andrew Haigh opět potřebu zasadit mi další kudlu do srdce, tak nevím zda se najde ještě místo po téhle první. :¨)

plakát

Kmotr III (1990) 

Tak jsem si to po tolika dlouhém odkládání konečně pustila. Jelikož vím, že je třetí Godfather považován za velice slabé zakončení celé trilogie, tak jsem do toho šla s jistými obavami. A ty se bohužel částečně naplnili. Nebylo to tak hrozné, jak jsem myslela, ale také to nemá nic společného s fantastickými předchozími dvěma díly. Michael je zde úplně jiný, než jsem si představovala, že bude. Je krotší a více připomíná Vita. Také jsem nečekala, že potom všem co se stalo a poté co dvojka končila mnohem ponurnějším obrazem na něj, takže bude mít najednou tak dobré vztahy se svými dětmi a hlavně Kay. Celkově to prostě už nemá tu atmosféru a děj mě upřímně moc nebavil. Největším trnem je samozřejmě Sofia Coppola, kvůli které se několik původních herců ani nechtělo třetího dílu účastnit a její herecký výkon je opravdu příjemný asi tak jako poslouchat kočičí vřískání během mrouskání. Bohužel ani fantastický Al Pacino a stejně tak fantastický mladý Andy Garcia to nezachrání. Jsem ráda, že jsem to viděla a mám to tím pádem uzavřené, ale na jednu stranu mě mrzí, že se něčemu tak skvělému nedostalo lepšího zakončení.

plakát

Vymítač ďábla: Znamení víry (2023) 

Absolutně nechápu, o co se s tímhle vlastně snažili. Jediná originální věc oproti předchozím Exorcistům je to, že tentokrát není posednuté jedno dítě, ale dvě a to samozřejmě museli okamžitě vyspoilerovat v trailerech. Takže jakékoliv překvapení v tomto směru letí z okna. Chybí tomu totálně atmosféra, napětí a celkové sblížení s jakoukoliv postavou, protože jsou všichni klišé až to hezké není. Jediné co asi můžu hodnotit kladně je, že obě herečky to zahrály dobře, ale to je asi jediné. Samozřejmě se nevyhneme nějakým woke propagacím, jak je to teď tak in v Hollywoodu, takže máme černého otce, který nevěří, ale je to dobrák a pak druhé rodiče, co jsou tfuj křesťani, kteří se chovají jako sobecká a nepřátelská hovada. Klasika. A nejlepší byl návrat Chris z jedničky, která na otázku proč nebyla přítomná u vymítání Regan odpoví, že vlastně neví a že to bude protože nepatří do jejich klubu. A v tu chvíli se mi v hlavě promítnul otec Karras letící z okna a obětující svůj život, aby zachránil její dceru a říkám si, že to snad Green nemyslí vážně. :D A takovýchto nechtěně vtipných situací je tam bohužel více. SPOILER kněz, který se drží stranou, protože lidé umřeli během vymítání, se velkolepě vrací na scénu, aby ho během několika minut zabili, u toho jsem se opravdu musela zasmát. Stejně tak jako Chris, která po 10ti minutách návratu příjde o oči a pak stráví zbytek filmu na lůžku s hadrem kolem hlavy.  KONEC SPOILERU Prostě je to velice zábavné, ale asi ne tak jak tvůrci zamýšleli. :D