Chandra

Když jsem Misery viděla poprvé, mrzelo mě, že je oproti knižní předloze tak krotká. Ve filmu mi třeba chyběla scéna se sekerou nebo sekačkou na trávu. Teď, když jsem Misery po mnoha letech zkoukla podruhé, mi to rozhodně nevadilo - ba právě naopak. Starší žaludek přece jen míň snese. Kathy Bates je v roli Annie přesvědčivě vyšinutá, James Caan jako spisovatel odkázaný na její péči je přesvědčivě zoufalý. Velmi dobrá adaptace.

King mezi bizáry, u kterého jsem se velice dobře bavila, zvlášť v obskurním hotelu plném obskurních postav. V lese to bylo o něco slabší, na tom se asi shodne většina lidí, co film viděli, ale i tam se objevila celá řada momentů, které oblaží srdíčko milovníka absurdního humoru. Paralela s mezilidskými a obzvláště párovými vztahy z "našeho" světa trefná. Scénář plný perel, potěšila mě třeba ta, která zazní už v traileru: "Pokud se ve vašem vztahu objeví nějaké problémy, které se vám nepodaří vyřešit, přidělíme vám děti. To zpravidla pomáhá." No nenajdou se lidé, kteří opravdu řeší své partnerské problémy tím, že si udělají dítě?:-) Závěrem si dovolím vypůjčit a lehce pozměnit slova manažerky hotelu, která to shrnula za mě: The Lobster is an excellent choice. Pro mě určitě ano!

Sir David vyměnil bleděmodrou polokošili za tmavomodrou a parádní jízda pokračuje dál. První díl věnovaný hmyzu je prostě boží (jak jinak) a navíc inspirující k vlastnímu drobnému výzkumu much domácích (fakt mají ty haltery?). Druhý díl zavede zvídavého diváka mezi pterosaury, od kterých přejde k dnešní ptákům. Nádherná scéna s labutěmi (jako bych tam byla s nimi!). Třetí díl se supy plachtícími nad soutěskou, hejny špačků vytvářejících svým letem neustále se měnící obrazy, kolibříky vznášejícími se na místě, neslyšně letícími sovami a tisíci a tisíci netopýrů. Dokonalé záběry, animace, simulace a experimenty. A jako bonus poslední díl, při kterém si člověk naplno uvědomí, kolik práce, času (a v neposlední řadě vrtkavého štěstí) stojí za některými úchvatnými záběry.

Jestli ještě někdy vymetu nějakou pavučinu, ať na mě přijde obří pavouk a vycucne mě jako hobita! První dva díly mi utekly, takže jsem viděla až třetí, který byl věnován pavoukům, a ten mě naprosto očaroval. Dokonalé! Nabité informacemi a záběry, ze kterých padá čelist. Čtvrtý díl přibližující mazané parazitické strategie, jak zajistit svým potomkům obětavé pečovatele, udržel spadlou čelist i nadále spadlou. Na pátý díl o mravencích a včelách už odpočítávám minuty. Dávám už teď jednoznačných 5 hvězdiček a jsem si poměrně jistá, že své hodnocení nezměním - tedy pokud se do příštího dílu nezmění systém hodnocení na ČSFD tak, že bude možné dát těch hvězdiček šest.

Odpočinkový dokument, který mě naučil mhouřit oči na kočky a prozradil mi, co tak zaujatě sledují v trávě, když tam podle mě zrovna vůbec nic není (teda až na tu trávu). Zajímavá fakta jsou dokreslena příběhy několika konkrétních koček, které svolily k účasti na natáčení. Možná je toho dokreslujícího vyprávění až moc - ocenila bych spíš trochu víc faktografie, ale i tak jsem se dozvěděla mnoho zajímavostí a navíc si v dobré kočičí společnosti nádherně zarelaxovala. Pohodový dokument na páteční večer.

Co Leovi nedopřál Cameron v Titanicu, to mu vynahradil Iñárritu - a hned mírou víc než vrchovatou. Je to takové Revenant Resurrection Multiplex. Proč by měl Leo umřít na podchlazení, když už si tím jednou prošel? To by bylo opravdu nespravedlivé. A tak tu máme nemrznoucího, netuhnoucího, nepodchladitelného, nezdolného a nezničitelného Hugha Glasse s úžasnou schopností regenerace - asi nějaký povedený genetický experiment a síla mokrého hojení k tomu. Mám pro Lea slabost, a tak mu to všechno přeju, i když jinému bych to asi neodpustila a šla s hodnocením podstatně dolů. Navíc se mi opravdu líbí, jak je to celé natočené - kamera i hudba super, nádherně syrový obraz tvrdého život lovců, drsná příroda, která se s nikým nemazlí, a Tom Hardy, který tu je za padoucha, ale zároveň ho do jisté míry chápete. Plný počet nedávám jen proto, že té nezmarovštiny je i na mě trochu moc. Každopádně je to ale film, na který se ráda podívám znovu.

Snad jsem zas tak moc nečekala - "jenom" dobrou severskou kriminálku. Problém je v tom, že dobrou krimi si představuju poněkud logičtější. Tohle dílko mi chvílemi přišlo dělané až moc na efekt - mám na mysli hlavně tu akční nemocniční pasáž. Proč to všechno? Ztratil záporák víru ve své nůžky? Chtěl si posichrovat jisté? Chtěl zlomit zlomené? Chtěl překročit plán? Chtěl si to dovyřídit efektně, a ne efektivně? Poslal ho tam ďábel? Možná se jen nedovedu vcítit do myšlení psychopata, ale na to jsem měla příliš normální mamku. A otázek tohoto typu je bohužel víc. Efekt tady zadupal logiku natolik, že mi to líp jak na slabší tři hvězdičky nevychází. Původně jsem uvažovala o dvou, ale když pominu všechny ty nelogičnosti, náhody a popírání biologických a jiných zákonitostí, musím uznat, že to docela dobře odsýpá.

Kdo chce vědět, proč i po alternativních historických událostech nakonec Eiffelovka vypadá tak, jak ji známe, a kam se poděla její druhá půlka, měl by se určitě podívat na tenhle animák. Ta hodinka a půl v Paříži rozhodně nebude ztrátou času - z filmu vyzařuje taková vášeň pro vědu, techniku, objevy a vynálezy, že i mnozí z těch, které svět techniky nikdy neoslňoval, budou fascinovaně hltat obrazy neskutečně začouzené Paříže se všemi jejími komíny, stožáry a ocelovými konstrukcemi a při pohledu na dopravní prostředky od pozemních čmouďáků přes obří lanovky až po policejní vzducholodě se možná neubrání určitému pocitu zalíbení. Potěší i drobné vtípky a narážky na tu "naši" historii. Ale dost už slov, dávám 4* a spěchám do laboratoře namíchat si nějaký ten elixír.

Dobrodružství kriminalistiky to sice není, ale směr, který seriál nabral, se mi líbí. Herci skvělí, jednoznačně za 5*. Drobné výtky bych měla ke scénáři, který mi občas přijde lehce nedotažený a volající po vyladění. Ale beru to tak, že když se každý případ musí odehrát, vyšetřit a uzavřít na cirka hodinovém prostoru, tak se dá těžko vyhnout tomu, že sem tam něco vyzní až moc zkratkovitě nebo trochu odbytě. Není to prostě Most, který má na každý případ desetinásobek času, co kluci z Prahy. Takže se to ještě vejde do tolerance a navíc, když bych to srovnala třeba s takovým Místem zločinu Plzeň, mlčím a už nic neříkám. Snad jen: pardon, pánové. Baví mě to. I kvůli vykreslení vztahů na pracovišti a příjemnému humoru. Když mám v pondělí večer čas, ráda se kouknu.

Na první pohled zaujme výrazný kontrast mezi ponurou atmosférou příběhu a výtvarným pojetím postav, které se svými obřími kebulkami vypadají, jakoby vypadly z nějaké nevinné pohádky pro nejmenší. Tohle ale není žádný Domeček u tří koťátek, tohle je pořádně temná záležitost. O čem? Je toho víc - o přežití, o vnitřních démonech, o snaze uniknout z pasti, která je zde ztvárněna ostrovem, kde si lze zřejmě vybrat jen mezi naoko normálním životem za pomoci happy pills a živořením na divoké skládce, kde přežije jen ten dravější. A hlavně je to o drogách, o tom bílém prášku, který nabízí zrádnou iluzi úniku, ve skutečnosti ale přivádí další děsivé černé ptáky a pavouky. Jestli chtěli autoři navodit dojem bezvýchodnosti a zmaru, moc se jim to u mě nepovedlo. Nemám z toho filmu pocit bezvýchodnosti - spíš mám pocit, že se tady všichni zatraceně málo snaží. Hrdinové i autoři. Následky ekologické katastrofy nejsou cítit, brutální peklo na skládce by existovalo i bez ní (viz ghetta mnoha dnešních metropolí), rybář sice nemá co lovit, ale jinak se zdá, že všechno v podstatě funguje. Jen všichni jedou v drogách, nebo na to aspoň vypadají. Ocenila bych, kdyby autoři věnovali více pozornosti jednomu motivu, který by víc rozvinuli, a netěkali od jednoho k druhému a od něj zas k třetímu. Pak by i lidem jako já bylo jasnější, co vlastně chtěli říct.