Kaluž

Nejlepší je tam ten gangster z Tater, co žere chleby s řízkem od svý ženy a nechává mizet lidi jak David Copperfield. Ten by si zasloužil vlastní TV minisérii. Rytmus v pohodě, trošku karikatura, ale papula mu furt jede v tom jeho bengoro štýle, což do těch devadesátek tak nějak sedí. No a pak ta Žaneta od výčepu, co nenalejvá na sekeru... to je ženská, panečku!

Já se nějak nedokázal přinutit, abych dokoukal druhou epizodu. Takový to ryze průměrný, mazlavý,  seriálově natahovaný hovno. A prej to mělo být dobrý, říkali v kuloárech. Přeci jen si asi raději počkám na toho Bosche.

Jean-Jacques Sempé a René Goscinny v úžasné animované biografii. Nádherná pocta oběma velikánům, srdíčko se mi z toho třese ještě teď. A Marie-Hedvika je úplně nejvíc!

Tak poprvé až teď. Ale je to už starý. A směšný. Surfování mě nebere, ovšem kdyby ti borci drandili na skateboardech, to by byla jiná. A mohli by na nich rovnou zdrhat i z těch bankovních přepadovek. Nicméně své řemeslné kvality to má, o tom žádná. Nejsem barbar, takže za tři.

Skvělý promo k naprosto dokonalý desce. Vyrůstal jsem na Blink-182, takže Tickets to My Downfall mi teď v uších rotuje furt dokola. Nádhernej flashback.

Sociální sonda do maloměsta kdesi v Sedmihradsku. Civilní, mrazivá, frustrující. Nesestříhaná scéna z kulturáku, kde se místní xenofobové a dezoláti předhánějí v tom, kdo je větší píčus, tomu s přehledem vládne. Podobnost s aktuální roadshow Víta Rakušana po sociálně odloučených krajských lokalitách je čistě náhodná.

Tohle se skoro nedalo dokoukat. A vzhledem k tomu, jaký mám k téhle sérii vztah, bolelo to o to víc než u nějaké bezejmenné rychlokvašky. Co se to jenom, probůh, při tom smolení scénáře stalo? MrHlad to zde charakterizoval naprosto trefně „...příběh jako by vypadl z filmů, které se točily před dvaceti lety.“ PŘED DVACETI LETY! TO JE PRAVĚK!

Nepokrytá vykrádačka všeho okolo, což v tomto případě neberu jako mínus, ovšem v audiovizuálním podání jak z prdele, což už negativní kritikou zavánět může. Ale taky furt mohlo být mnohem, mnohem hůř. Ty vole, já mám dneska nějakou shovívavou náladu, či co.

🎼 Boring as fuck… 🎶

Ta individua, co herním vývojářům nadávají, vyhrožují nebo je jinak za jejich práci dehonestují, to nejsou fanoušci. V dokumentu je tak sice označují, ale ne. To jsou prostě čuráci. Nic víc. Na platformě PlayStation (nyní již v páté instanci) hraju téměř nepřetržitě od roku 1996. Byl jsem u zrodu značky Crash Bandicoot, užíval si nezapomenutelná dobrodružství s Jakem a Daxterem, prožíval radost z objevování v sérii Uncharted a celou tu úchvatnou krasojízdu završil survival horor jak z partesu. První část Last of Us jsem nejprve odehrál na PS3 (totální euforie), později znova v remasteru na PS4 (furt nejlepší hra všech dob) a chystám se i na remake v revizi pro PS5. Part II je videoherní klenot. Vkusné a promyšlené pokračování s novým vhledem do předchozího dění a nápaditým rozvíjením charakterů známých i úplně nových postav. Neil Druckmann a Halley Grossová na tom scénáři odvedli výbornou práci. Stejně tak celý studio Naughty Dog na tomhle videoherním ekvivalentu druhýho Kmotra či Terminátora. A tenhle dokument je taky naprosto výbornej. Já bych se za toho fanouška klidně označil. ❤️