Douglas

Tak moc obdivuhodného filmařského talentu vloženého do tak moc banálního filmu-argumentu.

Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. Více v mé analýze zde, pokud by to někoho zajímalo.

Od koncepce geniálního útěku k deus-ex-machine-gun... aneb co se zpočátku jeví jako hravé, je na konci v křečovité simulaci téže hravosti už jenom blbé. Více viz Douglasovy poznámky.

Gravitace je bezesporu okouzlujícím způsobem filmařsky ozvláštňující, nicméně děje se tak jen v mantinelech hollywoodských tradic. Za prvé se styl s ubíhajícími minutami čím dál výrazněji podřizuje vyprávění, za druhé změna standardního užití určitých prostředků (potlačení střihu) znamená nakonec vždy jen posílení a/nebo rozšíření funkcí prostředků jiných (mizanscéna, zvuk), aby stabilita hollywoodského klasicismu zůstala zachována. To však nic nemění na tom, že je to vynikající film. Více a detailněji viz Douglasovy poznámky.

"Děti do jednoho roku ukazujte návštěvám pouze zdálky."

Pilot.

Za jakých podmínek se kritizované vlastnosti Elisia mohou jevit naopak jako inspirativní ozvláštnění? Podle mého lze film chápat jako určitý průnik dvou tradic: klasické hollywoodské a sovětské montážní školy. Více viz Douglasovy poznámky.

Logan sám o sobě je pořád sympaťák, který se jen ocitl v poněkud nepatřičném světě a poněkud nepatřičném příběhu. Díky němu se sice vyrovnal s psychickým traumatem, ale toto trauma se jakožto trauma objevilo až v tomto příběhu, a tak nebylo žádnou nezbytnou překážkou, aby se prostě vrátil v dalších X-Men coby stejně sarkastický cynik jako dřív. Kéž by byl Wolverine aspoň za mák inspirativní film, ale není - a přečtení nedávno česky vydaného komiksu Wolverine vám přinese mnohem větší požitek než celý tenhle podivně slátaný parazit na komiksovém boomu. O něco více tady..

Nevědomí navazuje na tradice science fiction motivů či motivických trsů, na tradice fikčních světů s jedním hrdinou i na tradice postapokalyptických příběhů. Tato trojice zdrojů poměrně racionálně vysvětluje různé třecí plochy v jeho uspořádání, a dává jim současně logický rámec. Detailněji tady.

Pro mě jedno z nejméně očekávaných překvapení letošního roku, parádní hra se starými i novými postupy - rozbor, ve kterém objasňuji, proč je podle mě White House Down vynikající film, najdete tradičně na Douglasových poznámkách.