Kiisaki

Tak bohužel. Přestože první dvě série zbožňuji a třetí ještě uznávám, dlouho očekávaný speciál byl ohromným zklamáním. Až na pár skvělých momentů to byla téměř ztráta času. Gatiss s Moffatem se snažili o něco mindfuckového a velkolepého, ale těch devadesát minut zkrátka nedrží pohromadě. Prolínání nedávalo smysl, rozuzlení neposkytovalo ten velký "AHA!!" moment, je to plné much a pokud zde byla snaha o něco hlubokého, tak mě to nechalo úplně chladnou.

Vzhledem k neznalosti původní trilogie jsem neměla žádná zvláštní očekávání, což je možná důvod, proč jsem se opravdu zběsilým tempem filmu nechala okamžitě strhnout. Není to dokonalé. Svým způsobem je vlastně celý snímek s arcizáporákem opírajícím se o fanatické automobilové gangy, který pronásleduje svůj harém uprchlých ženušek nehostinnou pouští, strašná pitomost, ale divákovi je vše naservírováno s takovým umem, v takových barvách, v takovém pohybu... Fanouškovi akčních filmů, který má smysl pro jistou nadsázku, se to zkrátka nemůže nelíbit.

Z nového disneyovského zpracování Popelky mám opravdu smíšené pocity. Na jednu stranu šlo o skutečně velkolepý film s nádhernými efekty a kostýmy, který se odehrává ve vizuálně podmanivém prostředí, jenže kromě toho šlo o bídný průměr. Elka (bylo opravdu tak důležité použít tento patvar namísto jména Ella?) pro mě byla zcela nesympatickou hrdinkou, jejíž představitelka se do role absolutně nehodila. Opravdu jsem se snažila, ale zkrátka jsem jí nedokázala přijít na chuť. Její vzrušené vzdychání při obouvání skleněného střevíčku na zahradní houpačce bylo tak trochu směšné. Hraní bylo tak chabé jako u celého zbytku Elčiny rodiny. Ještě štěstí, že bylo brzy po nich, protože zlá macecha v podání Cate Blanchett byla jediným opravdu dobrým hereckým výkonem. Tvář Cate mám spojený s laskavostí a čistotou duše, proto bylo fascinující sledovat jí v takové démonické a zkažené roli, které se zhostila více než zdařile. Možná, že při druhém zhlédnutí v původním jazyce se mé hodnocení zlepší, ale teď to skutečně nevidím na víc než tři hvězdy.

Pro animované pohádky mám opravdu velkou slabost a už v prvních minutách mi bylo jasné, že Píseň moře překoná vše, co jsem dosud viděla. Překrásná a nevinná pohádka o dobrodružství roztomilé selkie a jejího staršího bratra představuje divákům irské pověsti v opravdu milém provedení a s kouzelným hudebním doprovodem. Při sledování jsem měla nádherný pocit, bylo to jako pomalu rozbalovat vánoční dárek. Nejspíš nikdy nepochopím, proč si zlatou sošku (znovu) odnesl komerční hit studia Disney. Píseň moře má duši.

Tuto absolutní filmovou katastrofu jsem byla nucena zhlédnout na palubě autobusu student agency a musím říci, že šlo o jedno z největších filmových utrpení mého života. Takovou primitivní pitomost bych nedokázala natočit, ani kdybych o to opravdu usilovala. Nesympatické postavy pitvořící se 85 minut před kamerou v doprovodu hloupých vtipů, kterým bych se mohla smát snad jenom po lobotomii - nic jiného Čtvery vánoce opravdu nejsou. Právě kvůli takovým filmům mají Američané pověst nejstupidnějšího národu planety.

Možná to bylo kombinací příliš vysokého očekávání a českého dabingu (který se mi zkrátka nelíbí), ale kraťas s motivem mé oblíbené Disneyovky mě příliš nenadchnul. Animace byla perfektní, ale děj nemastný-neslaný a ústřední písnička nebyla hodná zapamatování, skoro jako kdyby ani neměla žádnou melodii. Třeba názor přehodnotím později, až si vše vyslechnu v angličtině - v což opravdu doufám, protože jsem se do kina na Popelku vydala především kvůli Frozen Fever.