Kiisaki

Už několik dní přemýšlím nad slovy, kterými bych mohla film popsat, abych alespoň částečně zachytila pocity, které ve mě vyvolal. Portrét dívky v plamenech je snímek silně intimní, který zachycuje křehkost i nezničitelnost, prchavost i věčnost, poetiku i syrovost, klid i vášeň vztahu dvou mladých žen, jejichž osudy se střetly, ale kterým nebylo dopřáno kráčet životem spolu. Z komentářů některých lidí je patrné, že očekávali lesbický LGBT film v korzetech, který by z rukávu tahal esa v podobě erotických scén a "živočišnosti", aby se měli pánové na co koukat. O tom Portrét ale není a pro mě osobně bylo neuvěřitelně osvěžující vidět film, který byl natočený ženou, o ženách a pro ženy s naprostou absencí male gaze. Film, který je v jednotlivých tématech i ve způsobu jejich vyobrazení tak silně feministický, ale zároveň je přirozený a nenucený, takže z něj nesrší žádná (případně rušivá) agenda. Při sledování je znát, že za scénářem i režií stojí žena, pro kterou má tato tématika silný osobní význam, což Portrétu dodává duši i autenticitu. Nechci urážet schopné mužské tvůrce, ale nemyslím si, že by dokázali stejným způsobem zachytit pouto ústřední dvojice, nesexualizovanou ženskou nahotu, domácí harmonii a soudržnost zahrnující mladou služebnou nebo scénu domácího potratu. Ve filmu je hned několik scén, které jsem si musela pustit opakovaně a které považuji z technického i emocionálního hlediska za některé z nejlepších scén, které jsem kdy na obrazovce viděla. A ohromný podíl na tom samozřejmě mají obě ústřední herečky, které jediným pohledem nebo záchvěvem dokázaly říct více, než by to kdokoli dokázal slovy. Abych to zkrátka shrnula (jestli to nebylo už zjevné), jde pro mě osobně o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který se mi vryl hluboko pod kůži a ke kterému se budu znovu ráda vracet.

Přežít vypráví příběh o lidské houževnatosti a síle půdu sebezáchovy, který je tak intenzivní, že ho mohl napsat jenom život. Nedokážu si představit, že bych se dostala situace, ve které bych musela odolávat tak krutým podmínkám jako 34 lidí, kteří přežili prvotní letecké neštěstí. Krutá zima, zranění, umírající členové rodiny a přátelé, nevyzpytatelné počasí, beznaděj... a hlad tak silný, že nezbývá nic než kanibalismus. To vše dlouhých 72 dní, na jejichž konci se pouze 16 z nich dočká záchrany. Co si budeme povídat, technicky možná nejde o dokonalý film. Má ale všechno, co z mého pohledu dokonalý film mít má - silný příběh, sympatické herce, skvěle vykreslené mezilidské vztahy, napětí, drama i příležitostný humor... lidskost. Jsem ráda, že jsem se o tomto "Zázraku v Andách" dozvěděla. Film ve mně zanechal tak hluboký dojem, že si o událostech ráda ještě přečtu.

Přestože je druhá série natočená kvalitně a velice dobře se sleduje, neubráním se mírnému zklamání nad poklesem kvality ve srovnání se sérií předchozí. První problém je v tom, že je příběh z Bly Manor v porovnání s Hill House dosti rozdrobený a nedrží tolik pohromadě. Zkrátka mi tu chybělo nějaké větší pojivo a hlavní motiv - na tohle dáma od jezera opravdu nestačila.... Zatímco v předchozí sérii diváka u obrazovky držely záhady a otázky, které se táhly po celou dobu příběhu (smrt Olivie a nejasné události oné osudné noci, sebevražda Nell, záhadná bend neck lady), druhá série předkládá spíše dílčí změť méně zajímavých příběhů, do kterých jsem nemohla být tolik zainteresovaná. Bly Manor měl záhadnou ženu od jezera, která však ve většině dílů nehraje žádnou roli, dokud její příběh v předposledním díle nenaruší tempo vyprávění. Má záhadný přízrak muže, který pronásleduje Dani - jenže ten se brzy vysvětlí a pak už o něm nepadne zmínka. Je tu záležitost kolem Hannah, jenže ta je jasná už od první scény a "oficiálně" rozlousknutá v polovině série. Je tu smrtící románek dvou postav, které ale nejsou dost zajímavé nebo důležité. Druhým problémem je to, že tu není nic strašidelného. Duchové jsou absolutně nevyužití a nejde z nich strach. Jejich zjevování je sporadické a skoro jsem se rozesmála, když se v předposledním díle odhalila přítomnost dalších duchů, kteří se do té doby a od té doby v domě nemihnuly ani na vteřinu. V posledním díle sice zazní, že nejde o ghost story, kdežto o love story, ale série byla prezentovaná stylem, po kterém bych očekávala nějaké to strašení... Co se mi však líbilo jsou skvělé a sympatické postavy zaměstnanců Bly Manor i dramatické a dojímavé romance, které mezi nimi vzešly. Už kvůli tomu stálo za to druhou sérii sledovat a i když se u toho člověk moc bát nebude, alespoň si pobrečí.

Už při sledování epizody jsem nemohla přehlédnout její jednostranné zaměření - slyšíme výpovědi rodiny, jednoho vyšetřovatele a jedné reportérky, z nichž mají všichni jasno o tom, že Rey sebevraždu nespáchal. Dokument nekalou hru skutečně podsouvá a o míře neobjektivity jsem se přesvědčila především během čtení dodatečných informací. Reyova smrt by byla mnohem méně záhadná, kdyby se dokument zmínil například o tom, že je ve 13. patře hotelu Belvedere populární klub 13th Floor, odkud má personál přístup na střechu. Že Rey dle policejní zprávy navštěvoval v hotelu přinejmenším podnik The Owl Bar. Že se Rey přestěhoval do Baltimoru první a Allison jej následovala až později - dost času poznat lidi a místa, o kterých ten druhý neví. Že je skok ze střechy do osudného místa naprosto proveditelný, přinejmenším proveditelnější než hodit dospělého člověka jeho váhy a výšky tak daleko od římsy - a že by hozený/strčený člověk asi sotva dopadl nohama napřed... I když nepochybuji, že měl Rey nepřátelé a mohl být pod tlakem, tohle je dle mého soudu jenom další z případů, kdy se rodina nechce smířit s tím, že přehlédla známky zhoršující se psychiky a deprese, takže vymýšlí konspirace se zednáři.

Třem epizodám Draculy se povedlo to, co trvalo Hře o trůny celých osm sérií - pád z fantastického začátku do pochybných nížin. První epizoda je dobrý gotický horor, který kombinuje literární klasiku se svěžím moderním pojetím. Bavila jsem se. Druhý díl už je taková upíří vražda v Orient Expresu, která už není natolik skvělá, ale furt má co nabídnout. Také jsem se bavila. Jenže třetí díl už je takové absurdní, nepovedené a nenaplněné cosi plné zbytečných postav a postrádající vše, co dělalo první dva díly dobrými. Bavila jsem se taky, ale už ne v dobrém... Líbilo se mi vcelku humorné pojetí Draculy, který je zde takovou kombinací Bély Lugosiho a Sherlocka (což asi není vzhledem k tvůrcům překvapivé).

Witcher je Xena nové generace. Change my mind... Překvapivě slabé zpracování více než dobrého původního materiálu si získalo nečekaně dobrý ohlas, což mě docela zaráží. Nevím, jestli je za tím nekritická fanboy mentalita, nebo jsme obecně diváci vcelku nenároční. Witcher je prostě slabý snad ze všech aspektů, které mě mohou napadnout. Od cheap CGI a nekvalitních nepřesvědčivých kulis po plejádu nedobrých a nesympatických herců (ok, kromě Cavilla). A ten scénář - ten scénář! Trvalo mi třicet let, než mi docvaklo, že se jedná o tři různé časové linie, to by ale nebyl takový problém, kdyby se alespoň dělo něco zajímavého. Tři dějové linky se dají shrnout takto: 1) Ciri utíká a je zima. 2) Hrbatá Yennefer → nejhorší studentka Bradavic → ??? → profit. 3) Geralt mluví jako Batman a Jaskier je otravný... Pro mě šlo o naprosto vyprázdněnou podívanou, která nedokázala naplnit svůj potenciál a držela mě u obrazovky jenom proto, že jsem si ten potenciál musela představovat. Celé to působí příliš rozpačitě a nízkorozpočtově. Některé scény byly vyloženě trapné - když se například zkrášlená Yennefer dostaví na ples, je to tak na úrovni young adult dívčího románu z roku 2012. Spousta dialogů byla na úrovni ohrané fanfikce. Co mohu pochválit? Cavilla, který se alespoň snažil, hudbu a choreografii soubojů.

Výčet všech nelogických pitomostí by byl delší než scénář tohoto paskvilu.

První díl ve mně příliš dobrý dojem tedy nevzbudil. Překvapivě sterilní podívaná plná corny dialogů.

Na film jsem se s velkým očekáváním pustila hned po zhlédnutí skvělého dokumentu The Ted Bundy Tapes, kde stejný tvůrce bravůrně podává podrobné líčení hrůzných činů i ohavného charakteru Teda Bundyho. Zde jsem očekávala dramatizaci toho kvanta informací, dočkala jsem se ale jenom mdlého a nezajímavého paskvilu, který Berlinger uchopil opravdu nešťastně. Všechny ty hrůzné a morbidně zajímavé činy Bundyho film přechází se zarážejícím nezájmem. Kdybych neměla předchozí znalosti Bundyho života, z filmu bych nepochopila téměř nic - kdy a jak začal vraždit, kolik měl obětí, kde byly jeho rajóny a proč mu to všechno tak procházelo. Netuším, komu byl film určený - člověk, který jeho vražednou "kariéru" nezná, se absolutně nic nedozví, a pro člověka, který si o Bundym něco málo přečetl, jsou informace z filmu až příliš povrchové a chaotické. Zac Efron, přestože se snažil a v roli nebyl vůbec špatný, to opravdu nemohl utáhnout.

Přemýšlím, jestli jsem viděla verzi z alternativního vesmíru, ale toto byl neskutečně nevtipný a místy až trapný film, jehož kouzlo mi uniká. Nevím, jestli jsem se měla chechtat kradené tlačence, vilným dědkům slintajícím nad holčinou v plavkách, nebo snad trapné matince, které se nechtělo z místnosti? Vtipné nebo přinejmenším úsměvné mi tam nepřišlo nic. Jenom takový nudný obraz našeho zlodějského, primitivního a ošklivého národa.