dudunecek

Devět let starý Fury Road je nejlepší akční film století. Ty to víš, já to vím. A George Miller to ví taky. "Tak proč jít tedy na Furiosu?" ptá se můj oblíbený imaginární čtenář, pokládající vždy přesné a správné řečnické otázky.Protože Furiosa: Sága Šíleného Maxe je skvělým doplněním Zběsilé Cesty. Nový film, který se odehrává před tím, než Max potkal Furiosu, vše vylepšuje. Funguje jako nádherné uvedení do situace, ve které jsme byli tehdy s Maxem hozeni. Motivace Furiosy, její přerod, odhodlání a zoufalství nejen nádherně fungují v rámci klasického příběhu o pomstě, ale odhalují ve výsledku pravdu o tom, že v tomhle světě si nikdo, ani ona, nemusí hrát na dobráka. Protože v téhle reklamě na benzínem prosmrádlou Austrálii jsou prostě všichni šílení.Miller natočil o dost jiný film, který se snaží věci dělat jinak, víc rozmáchle a vypravěčsky. Je to stále dost přímočarý příběh o pomstě, několika lokalitách a frakcích, ale je daleko větší drama, daleko pomalejší film, který jen postupně zrychluje a zrychluje, jako když ve své káře postupně řadíte na další rychlostní stupeň v autě. První velká akční scéna přijde v polovině a trvá asi patnáct minut. Dlouho se to rozjíždí, ale pak to jede až do konce. A když si po finální scéně na Netflixu hned pustíte Fury Road, mačkáte turbo a akce se znásobuje.Hodně lidí kritizuje CGI a green screen, které se ve Furiose používají mnohem více a viditelněji. Nevím, jestli to je prostě věkem a pohodlností Millera, ale na ten "snyderovský" vizuál jsem si hodně rychle zvyknul a alibisticky to beru jako záměrnou stylizaci. Scény jsou pořád neuvěřitelně promyšlené do detailu, pořád mají ty akční pasáže asi nejlépe promyšlenou geografii a přehlednost, pořád je to nejnápaditější věc, co letos asi uvidíme. Ve výsledku mi tohle přijde mnohem důležitější než počet polygonů na plátně. Ale jasně, pochopím, když to někomu přijde hnusné.A běžte na to do kina, ale to asi ani psát nemusím. Reálně to vzhledem k tak mizerným tržbám vypadá, že se dalšího Mad Maxe kvůli tomu nedočkáme. Ale i tak. Je zázrak, že 79letý dědek je schopný natočit něco takového a po páté doručit o dost jiný film, který má ten rukopis, styl a nápady ve velkém. Jsem rád, že jsem se dočkal pokračování. Potřetí už ani doufat nebudu.

Už strašně dlouho chci o tomhle seriálu něco napsat. Konečně se k tomu mám, tak jdeme na to:Když se dívám na jakýkoliv dobrý seriál, tak pochopitelně sleduji nějaké postavy, které dělají rozhodnutí. Ať už tam jsou draci, zombíci, teenageři, feťáci, vrazi, policajti. Vždycky se snažím situaci vnímat skrze ně. Fandím jim, nenávidim je, doufám, že se změní. Pokud jde o kvalitní seriál, tak se opravdu zajímám o to, jaké jsou. Kdo je Dexter Morgan, Walter White nebo Daenerys Targaryen? Přemýšlím nad jejich činy, myšlenkami a slovy. Některé mám radši než ostatní. O to ale nejde.U Rodiny Sopránů jsem zažil něco jiného. Neptal jsem se jen otázkami směrované k postavám, příběhu, motivům a zvratům. Ten seriál zpovídal mě.Já vim, zní to divně a tak dále že. Ale čtěte dál a já se to pokusím nějak vysvětlit.Premisa je více než jednoduchá: Mafián, který trpí psychickými problém začne navštěvovat terapii. Snaží se ve svém životě najít rovnováhu mezi svou rodinou; Snobskou manželkou, pubertální a přidrzlou dcerou, cynickou a nihilistickou matkou, hloupějším synem a svým panovačným mafianským strýcem, a tou druhou "rodinou. No, a o tom to je. To je vlastně všechno.Seriál se začal vysílat v roce 1999, takže docela středověk co se týče moderních seriálů. A jde to znát hlavně na formátu jednotlivých epizod. Jde spíše o uzavřené příběhy, které vzájemně souvisí spíše na takové té "telonevelové" úrovni. A vlastně jo, je to taková HBO telenovela.A právě díky tomu, že si příběh vlastně tak nějak plyne, neplyne, si vlastně uvědomujete že ty postavy nejsou ničím vyjímečný.Žádnej Daredevil, Matka draků nebo sériovej vrah. Prostě lidi s obyčejnými a nudnými problémy. Kup mlíko, zajdi do školy, oprav auto.V čem jsou ale Sopráni nejopravdovější jsou činy a skutky postav. Všichni to známe: Postava A dělá věc B. Všem je jasný, že maximálně ke konci série se o tom dozví postava C a věci se dají do pohybu. Tady postava A dělá věc B. Taková prostě je, a bude. Rodina Sopránů nemá žádný konec a začátek. Nesměruje to k nějakému velkému finále či okamžiku. Jen detailně prozkoumává každou část lidské duše skrze interakce mafiánských a nemafiánských postav. To mě přivádí k další věci:Herci, postavy a dialogy. Všechno je na 100%. Je to uvěřitelné, reálně a hlavně strhující. Nemůžu se nezmínit o hlavní tváři seriálu Jamesi Gandolfinimu, který zde podal svůj nejlepší výkon. Bez něj by Sopráni byli poloviční. Bohužel, James Gandolfini zemřel na náhlou srdeční příhodu v roce 2013. Tenhle člověk znamenal pro seriálový průmysl tolik, jako Marlon Brando pro ten filmový. Nejen, že hrál skvěle, ale hlavně ustanovil nový žánr a způsob jak zpracovat protagonistu. Pojem antihrdina je dneska poměrně známý, ale James Gandoflini v roli Tonyho Soprana byl první. Bez něj, by žádnej Dexter, Breaking Bad, Peaky Blinders nebyly.Tenhle seriál jsem sledoval přes 4 roky. Ne že by se se mi nelíbil, ale proto, že jsem si ho opatrně dávkoval. Silně doporočuji sledovat jednou max dvakrát týdně jednu epizodu. Není to klasickej "binge watch" seriál. Každej díl je úplně jinej. Někdy se smějete, brečíte, postavy vás serou, já vám jich líto. Záleží na epizodě.To co se tam během 86 epizod děje je tak uvěřitelný, přesný a upřímný, že jsem ty postavy nevnímal jak postavy. Skutečně věřím, že každý z nás je aspoň zčásti jako ty postavy. Dobří, jen se špatnými vlastnostmi. Proto mě to tak dostalo, není tam dobro a zlo, láska vs. nenávist, poldové vs. mafiáni. Nejsou tam akční scény, dramatické úmrtí. Jen život lidí, kteří by si přáli být jinde a někdo jiný. Je to o všem a všech. Je to o mně i o tobě. Není to Stranger Things a ani Breaking Bad. Je to složitý, nic to nevysvětluje, má to divný a nepochopitelný scény. Není tam původní soundtrack, jen skutečné songy, nemá to děj. Má to příběh.Je to moje nejsilnější seriálový doporučení co můžu asi udělat. Rozhodně to není pro každýho a chce to čas, než si zvyknete na tempo,styl a pochopíte všechny příběhový souvislosti. Ale stojí to za to.Pokud nevíte co sledovat, nebo co se životem, rozhdně doporučuji Rodinu Sopránů.

The Wire je jeden z mála argumentů, proč jsou seriály na stejné úrovni jako film. Jsem strašně rád, že jsem to viděl až v pozdějším věku a viděl to očima člověka, co to pochopí a ocení tu genialitu myšlenek, point a té problematiky. Těším se až si to dám podruhé a pochytám další vrstvy. Není to pro mě osobně nic zásadního jako Sopranos nebo Better Call Saul, ale zase je to nabitý znalostmi a ukázkami veškerých mých i ostatních naivních představách o fungovaní světa a institucí. Nic není černobílý, ani Baltimore. Kdyby to bylo v Ústí, tak se tam moc věcí nezmění. Jeden z nejelegantněji, nejkreativněji navázaných a navrstvených příběhů co jsem viděl. To, jak to pracuje s těmi postavami a tématy, které procházejí skrze různý obory a problémy města je fakt next level scenáristika a storyteling. "All in the game but the game is rigged" 10/10

Nejvíc kontroverzní a nejzajímavější série. Mám o ní toho tolik co říct. Ano, je to větší kovbojka, ano je to trochu jak z rychlíku a ano, je to kurva zábavný. Přidání novinářů do mixu nádherně ukázalo, jak se lidé ženou za rychlými narativy, senzacemi. Ne za pravdou. Není to jen pátá série, ale i poslední série. Jak ale Wire ukončit? Dekonstrukcí celého toho "realismu". Omarův Spiderman shit je krásn vyvážen v osmém díle jedním z nejvíc wtf momentů co jsem kdy viděl. Simon s Burnsem moc dobře věděli co dělají. The Wire nikdy nebylo o realismu a přesné rekonstrukci toho, jak to chodí. Byl to jenom trik a dobře zamaskovaný článek, jako od Scotta Templetona. McNulty se jen vrací zpátky do status quo, stejně jako celé město. Celý ten jeho šílený plán je možná jen nějaká meta sranda od tvůrců, která skrze celý seriál vyprácví tak strašně absurdní příběh, který ale bohužel je pravdivý. Je jedno, že nikdy nebyl jeden Omar, že Bubbles byl vždy tam, kde měl být a že se všichni příhodně znají z minulosti. Je to jen narativ, fikce. A stejně jako McNultyho superdebilní nápad, Templetonovo úprava článků, Hamsterdam a další linky- funguje to jako nástroj k demonstraci pointy. Finální epizoda je tak mistrně dotáhnutá vize, která se doteď nikdy nepovedla zreplikovat. Kdyby to mělo standartní stopáž, možná by ty motivace postav nepůsobily tak zkratkovitě. Jinak je to skvělé. 9.5/10. "You're not killing them yourself, at least assure me of that"

Tady vlastně platí všechno, co jsem psal u třetí série. Je to přímý důsledek toho, co se na konci Hamsterdamu stalo s našimi postavami. Máme tu všechny naše oblíbence zpátky (Carcetti, Cutty, Bunny). Navíc se k tomu přidal nový set postav. Corner Boys jsou zezačátku opět totálně neznámé postavy, které mě zprvu tolik netáhly. Ale The Wire je The Wire, takže během těch 13 epizod jsem si k Randymu, Dukovi, Michaelovi a hlavně Namondovi našel takovou cestu, že jsem byl emocionálně zničen z toho, jak s nimi město Baltimore naložilo. Budu se opakovat: Sevřený scénář, který sebevědomě maluje další argument pro to, proč systém nefunguje kombinující politku, školství, gangstery a taky policii. Ona ta policie a McNulty je tady opět sebevědomě odsunuta na třetí kolej. Už to není cop show. Už je to čistě Baltimore show. Ambice by nemohly být větší. Společně se třetí sérií je to jedna z nejlépe vykonstruovaných televizních sérií ever. 10/10 "This game is rigged, man. We like them little bitches on the chessboard"

Objektivně jde o lepší film než u první části. Tomu odpovídá i celkové skóre na různých csfd, imdb apod. Je to sevřenější, přístupnější, blockbusterovější a celkově čitelnější. Víme, proč se postavy chovají takhle, chápeme, že se musí stát X, aby se pak mohlo stát Y. Režisér Denis Villeneuve si asi jistou kritiku prvního filmu vzal k srdci a nejen, že pozměnil některé body v příběhu tak, aby celkovou message dokázal lépe odvyprávět (Chani a její skepse), tak se tam snažil přidat i kapku humoru a lidskosti ze stran postav (Stilgarovo role). Když jsem v říjnu 2021 psal, že jsou ty dialogy často jak od Shakespeare a nemají život, tak právě dnes můžu uznat, že se to v druhé části povedlo trošku vylepšit a už to všechno nepůsobí jak ze staré scifi knihy z roku 1965 :)) V jedničce byl nádherný setup světa a postav, které byli často až moc pasivní a prázdné. Víc se soustředilo na pečlivé vystavení Arrakisu, pravidel světa, motivací postav a položení základů pro to, aby se letos mohl rozjet konflikt.  Protože "konflikt" je v tomhle filmu všude. Ať už jde o ústřední válku Paula proti Harkonnenům, konflikt mezi Fremeny, mocenské tahanice na Gierdi Prime, tak hlavně vnitřní rozpoložení Paula. Konečně je to protagonista. Konečně je on ten, kdo hýbe dějem a věci dělá on a ne, že se věci dějí jemu. Byl to asi celou dobu záměr, který chápu, že lidé nemuseli během sledování Partu 1 docenit. Ale tady tvůrci sklízí vše, co zaseli.

Válka gangů vs válka proti drogám. Co tak asi sere politiky a poldy víc? Třetí série Wire je za mě jedna z nejlépe napsaných řad seriálu ever. To jsem myslel, že jsem viděl všechno. Ale takhle perfektně vypointovanej scénář, který je nejen kurevsky sevřenej v rámci řady, ale staví a hlavně zúročuje to, na čem stavěly řady předtím. Všechno do sebe zapadá. Linky, které se zdály u konce už sérii zpět se tu vrací jako boomerang. All the pieces matters. Linka kolem Hamsterdamu samotná by obstála jako seriál o sobě. Nové postavy v čele s "Bunnym", Carcettim nebo Cuttym perfektně zapadly a doplnily už tak strašně narvanej cast. Jako to sakra může tak skvěle fungovat? Drogy, politika, morálka, pomsta, business, sebenaplnění, rehabilitace. 10/10 "You call something a war, and pretty soon everyone is going to be running around acting like warriors."

Případ skončil, jednotka se zdánlivě rozpadla a přeživší si pokračujou ve svých hrách. Z činžáků se celkový focus přesouvá do doků a k odborářovi Franku Sobotkovi. Ten, mi postupem sérií přišel jako jedna z nejlépe napsaných postav doposud. Nádherně zde vidíme úpadek pracující třídy, kdy nedostatek peněz a strach z budoucnosti přeroste v porušování zákona a zoufalému pokusu udržet při životě, vše, pro co žiješ. McNulty opět největší (ne)sympaťák z celé policejní groupy. Dva nečekané zvraty mě nádherně navnadily na na skvělé finále, kde všechny tyhle rozjeté a košaté linky dojdou k pointě. Ano, vše co sledujeme tu pointu dostane, jen jsem asi čekal větší bang. Finální montáž ale u mě vyvolala silné emoce a pocit nasrání, které jsem s tou postavou sdílel.  Rozhodně opět skvělé, jen mi ta první řada přišla více sevřenější. O téhle sérii asi bude zajímavější přemýšlet, než ji sledovat.  8/10 "They used to make steel there, no?"

Asi na čtvrtej pokus, ale přece. Konečně jsem se "prokousal" prvními díly a konečně se nechal pohltit tímhle seriálem. Nádherná sonda do drogového podsvětí Baltimoru, ale hlavně do policejního oddělení. Policie prej asi není Hawai Five-O, ani Kobra 11. Prej je to nudná práce, jako každá jiná plná papírů, nařízení, kompromisů, dlouhejch čumění ze střechy na nic, mravenčí práce a hlavně politiky těch nahoře. Zatímco přísná pravidla dealerům na straně podsvětí pomáhá organizovaný zločin ukrýt  a ovládat, na druhé straně barikády brání policistům při práci. Existuje čestný gangster? A co takhle čestnej polda? Je McNultyho touha po spravedlnosti to správné, nebo je to jen narcisitní dokázání vlastní pravdy? Celá tahle hra na hodné a zlé je tak zamotaná, a nevýhodná téměř pro všechny, co ji musí hrát. Tedy až na politiky, soudce a Omara. Poslední epizody mě zlomily. Teprve až v poslední scéně, podobně jako hlavní postavě všem došlo, že to celé je prostě jen hra a že se hraje dál, i když s novými pěšci, střelci a králem. Absurdní, napínavé a až moc reálné drama. 9/10. "Where's Wallace?!"

První polovina je jedním z nejzábavnějších filmových scénářů, hereckých výkonů a nápadů 21. století. Po první polovině a vyřešení konfliktu mezi Pittem a Jolie příběh spadne do plytké špionážní akce, která už nemá, až na charisma obou herců, čím utáhnout.