Jaro_slav

Clint Eastwood je übercool. A byl v době, kdy übercool ještě nebylo cool.

Tenhle film má celkem tři závažný problémy. Za dva z nich tvůrci nemůžou. I existence Taken a A Walk Amkong the Tombstones by furt zajistila poctivý čtyři rudý (i v rámci žánru Liam Neeson je badass motherfucker, co řeší problémy po svym) - za tu skvělou chemii, jaká je na plátně mezi Liamem a Edem, a taky za celkem zajímavý videoklipový/videoherní hrátky s kamerou. Ale třetí problém je přesně ten důvod, proč jsem unáhlený čtyři srazil na odpovídající tři. Mně nevaděj ve filmu klišé, kdyžho někam posunou. Ale postava nájemnýho zabijáka, kerej tam je jenom proto, aby na konci byla ta naprosto předvídatelná a nenapínavá scéna, na kerou se čeká několik desítek minut, je fakt fail. Mohlo to bejt skvělej film, ale tvůrcum stačil jeden jedinej černoch, aby to domrdali k průměrnosti: 60%, škoda.

Čtyři rudý, ale naprosto nekritický, protože Turecko. Jinak je to podivná červená válečná knihovna. Syrovost a surovost někerejch scén mi připomněla nedávno viděný Město 44, zmatkovitost jinejch taktéž. Ale scénář nebejt takovej divně blbej, lze říct, že RC neni tak marnej filmař. A konečně mi jeho fyflawá auftwalfká anglyftyna nevadila: hrál Australana. Rozhodně mě pobavila scéna, kerou si "tak trochu" pučil z Dobrýho ročníku. :) Olině jsem tu turku ;) nevěřil, ale štvala mě míň, než v Oblivion. Protože do Turecka pojedu autem (tim zimnim, až ho dopředělám) nejdřív tak příští rok, teď aspoň pudu na kebab. Nebo spíš lahmacún. Za mě 75%; pokud je vám Turecko ukradený, tak ňákejch 50.

Jak to říct... Je to rozhodně ZAJÍMAVÝ. Akorát se nedovedu rozhodnout, jestli jsou někerý ty podivný scény geniální nebo sračka. Rozjezd je nezvyklej - asi pět minut znělek všech grantů a sponzorů. Pak se na plátně objeví několik herců s vizáží modelů a my jim máme věřit jejich role. V tu chvíli jsem se lek, že to bude válka očima polhipsterů. Naštěstí neni. Herci jen dycky odrecitujou předem daný monology/dialogy a měl jsem tak čas vnímat tu zvláštní atmosféru filmu, o níž ale nedovedu říct nic konkrétnějšího - chvílema tísnivá, chvílema snová, chvílema...polská. Jo. Polská atmosféra. Pokaď jsem to správně pochopil, ty divný scény byly zobrazením toho, jak odlišně plyne čas člověku, když si (například) dá vášnivýho hubana s hezkou kostí během ostřelování. A nebo jsem to vůbec nepochopil. A je mi to jedno. Že se mi Miasto 44 fakt líbilo, jsem zjistil, až když to celý skončilo. (A fakt bych rád věděl, proč se mi to líbilo.) Dva poznatky: 1) nemá to přístupnost PG-13 (a nebo je její polská verze fakt hustá!) a 2) jedna scéna zdaleka překoná Tomovokrůjzovo cotomámkurvavevlasech zděšení z Války světů. 80%

Spravedlnost v rukou lidu, po níž lid často tolik touží. Zn.: velice názorně.

Úžasně nazvučený Ferrari, Itálie ztracená v překladu, trefná práce s filmovou hudbou a (tehdy) malá Elle Fanning donucená nejenom se prostě usmívat, ale doopravdy hrát. Taky ale film vyvolávající u někerejch zdejších žvanilů neuvěřitelně jalový rádobyoduševnělý komentáře. Pro mě osobně je nejsilnější pocit z filmu: citlivý. 80%, někdy 100. Podle nálady.

Hezky se na to kouká, hezky se to poslouchá (hlavně ty hlasy známejch herců), ten nápad se sýry vč. závěrečný titulkový árie je skvělej a pro mě dost originální; a na konci je úžasně vtipnej dialog. Takže jsem filmu odpustil tu dějovou nudu. Škoda, že mě to nenadchlo víc. 70%

Seriál neznám, takže jsem netušil, na co jdu. A nadchla mě ta zdařilá iluze ruční animace, i když to muselo bejt kompletně CGI. Oceňuju taky odvahu distributora promítat jen původní verzi bez titulků. Takový velký čin pro jazykovou vzdělanost dětí tu dlouho nebyl. ;) // Je to nabitý skvělejma nápadama včetně pár fakt vtipnejch odkazů na dnešní dobu a minimálně jednu krásnou filmovou citaci. I když tam, pokud si dobře pamatuju, zazní zamumlaně snad jen jediná věta v lidskym jazyce, angličtina pomůže - písničky dycky nějak komentujou děj. PS: scéna po (nádhenejch) titulcích tam je a stojí za čekání. 80% Edit večer v den shlédnutí: Asi to fakt neni CGI!

Na muj vkus až moc řachanda se spoustou kulek a nedostatkem nadsázky. Chybělo mi tam takový to pomrkávání na diváka "hele, my z toho taky máme vlastně jenom prdel", který z Fast Five furt dělá nejlepší díl série. Tady bylo moc akce, moc nakrucujících se zadků, moc vojáků, moc rodinnejch hodnot. Ale furt tam sou ty líbivý auta, tamten skvělej hacker je vážně krásná ženská, Kurt Russel je příjemný, leč trochu nevyužitý osvěžení, a před koncem podobně jako v pětce zazní chytlavá letní hopsavá písnička, protože teplo a moře. Takže celkem spokojenost - i proto, že režisér umí dobře odvyprávět i pitomej námět, což předvedl už v Conjuring. Ze tří rudejch na čtyři to pro mě osobně nakonec pozvedlo závěrečný hodně důstojný rozloučení s PW, který moc hezky a nedebilně pronáší Honza Nafta. Byl jsem docela dojatej. Nekecám.

Taková romantická roadmovie plná neuvěřitelně příjemný hudby a perfektních přesnejch herců, na kerý je radost se dívat. Trošku ruší občasný "timelapsově" nasnímaný scény - ne, že by byly špatný, ale je jich moc. Pro mě osobně je příjemnym bonusem epizoda z Memphisu, protože v Arcade, kde dělaj "the greatest chilli in the world", jsem byl (ale blbec jsem nezašel do E&H) a chci se tam vrátit; a navíc Jeremy v jedný scéně zjevně volá ke Gusovi, kde jsem taky byl. Takže z osobních důvodů 100%.