woody

Díval jsem se jen ze studijních důvodů, abych si zopakoval postupy tvůrčího psaní pohádek, nyní známých jako srandy z kampusu. Nezklamal jsem se, nic důležitého nechybělo - emancipovaná děva (princezna), hezký, ale chytrý kluk (princ), záludná a zlá bárbína (čarodějnice), 7 trpaslíků (geeků), království utlačovaných, kteří povstanou proti tyranii (gayové, židé, Havajané!), dobrotivý král (ředitel) a aby toho nebylo málo chytrý mentor (tatínek)... Sterilní rychlokvaška, jakých jdou do kin desítky za rok a obvykle se jen tak tak zaplatí. Ale raději 20x podobně naivní příběh o vítězství dobra nad zlem, než cukrkandlovou frašku o tom, že pravá láska je v albínském stalkerovi, který se vydává za upíra...

Udělat z černošského rasisty a fanatika bojovníka za svobodu? No klidně, viděl jsem i horší zbožštění. Přežil bych 20 minutové tiskovky, ve kterých Malcolm omílá stále to samé. Výstavba děje je tak nevzrušivá a tuctová, že těch 200 minut se jeví jako prostříhaná verze. Co si však mohl Lee odpustit, byl patetický epilog s Nelsonem Mandelou, který se vzpírá všemu normálnímu, co jsem kdy v něčí biografii viděl. Vlastně ano, v Gottwaldovi a podobných. Já jsem Malcolm! Ne, já jsem Malcolm! Všichni jste Malcolm!

Přišel takhle jednou Polanski za Lynchem a řekl mu, že by si mohli na neutrální islandské půdě natočit něco hezkého. A vznikl halucinogenní didaktický Lazytown o 13leté lolitce, která je ztělesněním všech tužeb fetišistických pedofilů (a mých).

Nikdy bych nedoufal, že to řeknu, ale film, jehož nejvtipnější scéna zahrnuje mluvící penis přes celé plátno se mi líbil. Navíc mám slabost pro umělce, kteří jsou ochotni podstoupit nemožné, jen aby to vyznělo zábavně. Někdy se mu to povede, mnohdy ne (víckrát jak v Boratovi, nutno dodat), ale tak nějak mě to mírní v kritice.

Jednoduchá slapsticková komedie ze staré školy. Spousta absurdních situací (už jen ten nepříliš korektní námět o rodině, která se společnými silami snaží vykrást banku přes ulici, v čemž překáží kanalizace, metro, doterní sousedi a vzdálení příbuzní), výborný timing gagů (etuda s kanalizací) a kvalitní herci (Lefebvre se mihne jen na chvíli, ale stojí to za to). A ačkoliv se nejedná vyloženě o konverzačku, mnohé dialogy mě dostaly do kolen ("Ukaž nám ten tunel, strejdo?" "Kdy byla bitva u Waterloo?" "1515." "Vidíte, plácnou, co je napadne."). Zdálo se mi dokonce, že se zde ještě de Funès krotí a nepřehrává jako v pozdějších filmech - přirovnal bych to k unavenému cholerikovi v Na stromě než ke karikatuře v Četnících, případně ke komisaři Juveovi.. Škoda slabšího závěru, který vyzní tak nějak do ztracena, bylo by to za plný počet. Pokud to však bereme jako předzvěst kultivace francouzského humoru, kdy se od bodrých venkovanů, přešlo k rozmanitějším tématům - přičemž nejvíce se o to zasloužil právě de Funès - tak těch pár chyb odpustím. (A abych si taky rýpl ohledně dabingu - Nerozuměl jsem ani slovo a po pár větách přešel na originál).

Příjemný béčko, kterému by slušel větší drive (mně osobně by mrdlo po pár akcičkách těch výtečníků, tady se vyčkává 90 minut) a údernější klimax (výtečníci to mají moc rychle za sebou, nutno ovšem říci, že za velmi zábavných okolností). Není to tak známý revenge movie jako Přání smrti, ale příznivce tohoto milého subžánru jistě potěší klasickými trademarky - slabošský hrdina, pocity bezmoci, sociopati, punkáči, dealeři, šlapky, graffity, tvrdá muzika, hloupoučké dialogy, přičemž vše směřuje jen k tomu jednomu.

Slabší než Láska nebeská, ale co naplat. Jak si pouštím každé vánoce Curtisův debut, tak tomuto rock'n'rollovému dýchánku s hereckou elitou ostrovů i jejich odtržené kolonie bude od teď patřit prázdninový termín ... A to si teď uvědomuji, že tam vlastně moc sluníčka není a už vůbec ne teplo...

"Vesnická komedie s troškou ideologie." ... Umělecká degradace Miloše Macourka, ale věřím, že jeho scénář prošel mnoha schvalovacými komisemi, takže alespoň nějaká omluva by tu byla... Jinak, ke komentáři uživatelky merissa nemám co víc bych dodal, jen bych se opakoval.

Konečně pořádný český midnight movie (ve kterém není Gottwald ani jiný bolšán). Ale jinak asi film, ve kterém se hororová atmosféra vytváří ukousnutým uherákem, pokaženým bojlerem ve sklepě a nezničitelným rádiem dopadnout nemohl... "Jak ses mi dovolala? Můj mobil je vybitý." Zkrátka je to jeden z těch vzácných typů filmů, které jsou tak hloupé, až jsou vlastně strašně vtipné.

Ozajstná vata v Yatesově rozjeté trilogii... Epizoda, které nic nikam neposouvá. Odrostlí teenageři, kteří se vyjadřují pořád stejně jako když to byli malí prvňáci, jen s tím rozdílem, že kolem nich všichni umírají. Občas se objeví nějaký ten zlý mrak, což má být hlavní záporák. Jak mě pětka nadchla, tak nyní jsem zase tvrdě vrátil na zem. ... Alespoň ten Jim Broadbent za něco stál...