Sidonka

Místo aby nám ukázali samotnou památku, ukazují skvrny na PC a satelitních snímcích a popisují, jakou technikou mohli náboženský komplex vystavět a jak mohl být velký. To základní, jak samotný komplex vypadá v reálu, vidím jen občas na sekundu, když před ním stojí někdo s dronem a kousek stavby jim vykukuje za ramenem. Nemám ráda dokumenty, kde se ukazuje kde co, jen ne to, jak samotný areál vypadá, nejdou dovnitř, ze staveb jak vypadají nyní skoro nic neuvidíte, zato vidíte na PC nakreslené základy, žádné potěšení pro oko to není. Dozvíme se o pravděpodobné technice, záběr na kámen, popis horniny (složení kamene) s vyhloubenou dírou: "Vidíte, a tudy vsunuli klacek a táhli kamen nahoru do patra". Ucelená procházka objektem, natož ukázka soch nebo ukázka jiných předmětů, památek, fragmentů, co skončily úplně jinde v nějakém muzeu, o tom si musím dohledat info jinde. Grafika se omezuje zase jen na základy, ne že by počítač dostavěl chybějící části nebo něco podobného. Mluvit o objektu, který pořádně ani neukážou, jak vypadá, mi přijde nedostatečné. Viděla jsem v knize a je to nádhera, přitom jsem měla k dispozici jen pár fotek. Tohle nešlo dokoukat, skončila jsem v polovině, zaměřili se na z mého hlediska méně podstatné věci, chtěla jsem pořádně vidět samotné stavby a teprve potom, co dokončí běžnou "turistickou" prohlídku, si můžou zkoumat a fabulovat s dronem či bez třeba o skrytých věcech v podzemí.

Nebylo to dokonalé, ale co je bezchybné, že? Už si začínám zvykat na tu všudypřítomnou korejskou směs bizáru, nadsázky, ztřeštěné odlehčující komedie, která ani sama sebe nebere moc vážně, versus vážnější tón, dramata, tragédie, těžší existenční témata a brutální akce. Jako výpověď o společnosti dostačující dílko s pointou, která je vlastně předem jasná a přesto ten patos s člověkem emočně zahýbe. Stačí k úspěchu, umění dostatečně se finančně zajistit, slušně žít a důstojnému začlenění se do společnosti jen snaha a dřina, nebo je to komplexnější záležitost a karty jsou rozdané snad ještě před narozením? To není jediná otázka a možnost k zamyšlení, o jejíž zodpovězení se zde hraje. Kdo jsou diváci i tvůrci je zde kromě jedné výjimky řečeno nepřímo. Druhou sérii nepotřebuji, toto téma je dostatečně výmluvné ve svých 8 epizodách. Hru na oliheň i Díru jsem kdysi viděla (při sledování seriálu si na ně nelze nevzpomenout), tento seriál podobné téma o hierarchii, spojenectví, povaze člověka atd. zase o něco doplňuje a něco zdůrazňuje.

Fascinující životní příběh Alexandra Velikého se dočkal dalšího zpracování v tomto britském dokumentu, kde se hrané pasáže střídají s vyjádřením historiků. 6 epizod popisuje 6 let Alexandrova života, konkrétně dobu od jeho 20 do 26 let. Zpočátku vlažnější tempo nabírá na dynamice a časem zaujme. I přes problematický casting, kde do hlavní role charismatického krále a vojevůdce dosadili nesympatického přihřátého prcka, kterému role typově nesedí a alespoň ve mě zanechal chladný pocit. Některé herecké výkony i obsazení jsou diskutabilní, zato se mi líbily interiéry i exteriéry. Záleží na tom, jaké znalosti už o A.V. máte a jak věrně potřebujete mít zahrané bitvy (popsané jsou historiky přesně, odborníci dovysvětlují hrané pasáže), jaké nároky máte na kostýmy a jejich hist.přesnost a jak velkou roli pro vás hraje akční stránka příběhu. Každopádně se minimálně v základech dozvíte proč měl v bitvách úspěch, na čem zakládal svojí úspěšnou strategii a politiku atd. Jsem ráda, že v posledních dnech si seriál procentuálně polepšil. Na padesátiprocentní hranici bych to neviděla, alespoň průměrné hodnocení si podle mého názoru zaslouží a nakonec to nebylo tak slabé, jak se zpočátku zdálo.  Ani ty dnes tak "povinné" homosexuální pasáže (Netflix) mě naštěstí ve sledování neodradily.