Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (525)

plakát

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024) 

Jiné než Fury Road, ale pořád skvělé. Furiosa je více dějová, dozvíme se víc o postapo světě, ale v jádru je to pořád akční jízda. První polovina není tak struhující, budujeme si vztah k hlavní postavě, od které se často odvádí pozornost na druhou důležitou postavu - záporáka Dementuse. Druhá polovina už nabídne i pořádné akční inferno v podobě opět vynikajících automobilových honiček (i když bohužel víc CGI než u Fury Road). Anya Taylor-Joy je jako Furiosa skvělá a neméně skvělý je i Chris Hermsworth jako Dementus, který už dlouho neměl tak skvělou roli. Celkově asi není Furiosa taková bomba a zjevení jakým bylo Fury Road, ale pořád jde o špičkovou podívanou a jeden z nejlepších blockbusteru psolední doby. Bohužel chabý zájem diváků jen ukazuje, jak to mají i kvalitní blockbustery v kinech v poslední době složité. (9/10)

plakát

Havěť (2023) 

Asi nejlepší pavoučí horror jaký jsem viděl a jeden z nejlepších horrorů poslední doby. Pro arachnofobiky učiněné peklo. Skvělá atmosféra potemnělých uličkách činžovního domu, kde nebezpečí může číhat na každém rohu. (9/10)

plakát

Království Planeta opic (2024) 

Trilogii Zrození, Úsvit a Válka o planetu opic mám moc rád a považuji ji za jednu z nejlepších blockbusterových trilogií vůbec. Režisér Wes Ball má na kontě taky sci-fi trilogii Labyrint, která sice nedosahuje kvalit té opičí, ale určitě patří mezi slušný nadprůměr. Proto se jevil Ball jako ideální kandidát na post režíséra Králoství Planeta opic a určitě nezklamal. Sice kvalit původní trilogie úplně nedosahuje, ale servíruje parádní přírustek do opičí ságy, aniž by nějak na předchozí trilogii parazitoval nebo ji kopíroval. Králoství sleduje nové postavy, které nemají sice takové charizma jako původní Serkisův Caesar, ale jsou fajn. Nejvíc se film podobá asi Válce o planetu opic, protože se vesměs zaměřuje jen na opice a lidé jsou tu jen minimálně, i když důležitě zakoponovaní do děje. Absolutorium si zasluhují triky (opice jsou opět neskutečně realistické) a viziální stránka. Miluji ruiny lidské civilizace v postapo světě a  tady si jich užijeme dosyta. Příběh je relativně jednoduchý, ale dostatečně funkční a dál rozvíjí opičí univerzum. A teď jen aby Králoství vydělalo dostatek peněz, aby mohl vzniknout další díl, protože už teď se na něho těším.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

První Duně jsem přišel na chuť až při druhém shlédnutím, ale pořad si stojím za tím, že i když jde audiovizuálně o úchvatné dílo, podobně jako Villeneuvův Blade Runner 2049, pořád na mě působí trochu chladně a odtažitě. Přesto jsem se na druhý díl jsem těšil. A oprávněně. Druhá Duna je divácky přece jen vstřícnější a dočkáme se i více emocí. První dvě třetiny se ještě nesou v duchu prvního dílu a nikam se nespěchá. V poslední třetině pak dojde konečně i na pořádnou akci. Pozitiva: audiovizuální stránka je opět na špičkové úrovni a druhá Duna je jeden s nejkrásnějších filmů posledních let a kupí jednu nádhernou scénu za druhou. Herecké výkony jsou u všech na vysoké úrovní. Finále je správně epické a navnadí na případný další díl. Negativa: Složitost příběhu. V první Duně nebyl příběh tak komplikovaný jako v případě pokračování. Na konci pokračování se tak může dívák trochu ztracet v uzavření jednotlivých příběhových linek. Druhá Duna je audiovizuální nálož s blockbusterovými proprietami, ale pořád si stojím za tím, že to není film pro běžného konzumenta comicsovek od DC a Marvelu, ale ocení ji spíše hardcore fanoušci sci-fi, kteří se nezaleknou občas pomalejšího tempa. (9/10)

plakát

Expend4bles: Postr4datelní (2023) 

Čtvrtý díl Expendables neměl v takovéto podobě vzniknout. Už u trojky se mně tento koncept zdál trochu vyčpělý a čtverka v něm dál vesele pokračuje.  Jenže zde navíc ubyly další postavy z předchozích filmů a ty původní, co zůstaly,  jsou hodně upozaděné (Stallone, Lundgren), ty nové jsou ještě méně zajimavé než omladina v předchozím dílu (botoxová Megan Fox, nevýrazný a malo prostoru dostávající Iko Uwais). Příběh je prostý a značně neoriginální, hůmoru pohříchu ubylo. Jediné plus tak jsou občas slušné akční scény a neselhávající Jason Staham kradoucí si celý film pro sebe.  Prvním dvěma filmům se dobře podařilo vytěžit koncept týmovky z akčních hrdinů devadesátých let, tito hrdinové jsou už dnes hodně staří a nemá smysl dál pokračovat v podobném sytlu, když už není kde brát a klasických akčních filmů tolik nevzniká. (5/10)

plakát

Chudáčci (2023) 

Od Yorgose Lanthimose jsem viděl pouze Humra a Zabití posvátného jelene. Oba to byly zajimavé a celkem nemainstreamové filmy, které nejsou pro každého. Chuáčci jsou sice opět trochu bizárnní, ale oproti zmiňovaným dvoum ifilmům jsou přece jen divácky přívětivější. Je to především tím, že jsou neskutečně zábavní a místy i neskutečně vtipní. Všichni herci jsou skvělí a nad všemi ještě vyčnívá Emma Stone, která si toho Oscara letos určitě zaslouží, protože skvěle vystihuje všechny polohy své lehce bizární postavy. Potěší i výtvarná stránka filmu, která jako by vypadla z romanů Julese Vernea. Určitě jeden z nejlepších a nejzábavnější filmů roku. (9/10)

plakát

Aftersun (2022) 

Aftersun je ve většině stopáže téměř bezdějový a sledujeme jen běžný den otce s dcerou na dovolené plný dlouhých záběrů. Jenže zatím vším sledováním obyčejné dovolené bublá něco znepokojívého a smutného a až to na konci výjde na povrch, dokáže to diváka slušně odrovnat. Už dlouho se mně nestalo, abych o tak "obyčejném" filmu přemýšlel ještě několik dní po jeho shlédnutí.  Někoho film možná nechytí vůbec, ale myslím si, že pro toho, kdo má s něčím podobným zkušenost, to může být silný šálek kávy. Herci byli fajn, civilní, na debut to mělo překvapivě silný přesah.

plakát

To Catch a Killer (2023) 

Po delší době povedený krimi thriller kráčející ve stopach Sedm a podobných filmů. Úvod filmu je úderný a následně pátrání po pachatele dokáže navodit slušnou atmosféru a závěr filmu i trochu zamyšlení. Pomáhají tomu solidní herci (i když Shailene Woodley mě příliš nepřevědčila) a únosná délka filmu.

plakát

Marvels (2023) 

Už první Captain Marvel nebyla nějaká bomba, ale pořád šlo o celkem slušný origin důležité postavy Marvel univerza. Bohužel pokračování jede v sestupné kvalitě posledních Marvel filmů a směle konkuruje poslednímu bídnému Ant-Manovi a pro mě osobně je to asi zatím nehjorší Marvelkovka vůbec. V tomto filmu toho moc nefunguje. Zápletka je banální a zcela neoriginální, ústřední záporačka neskutečně nevýrazná a během těch 105 min. se toho na plátně moc nestane. Chemie mezi ústředním ženským triem moc nefunguje a o žádné postavě nelze říct, že by byla zajímavá. Sem tam na povrch vyleze zajímavý napád (zpívající planeta), ale ve většině případů je Marvels prohra. A proboha za co byl utracený ten astronomický rozpočet? Už po Endgame jsem psal, že to budou mít všechny další Marvelkovky složité. Ano příšel skvělý a super úspěšný Spider-Man: No Way Home, ale celá čtvrtá fáze pak byly vesměs průměrné až podprůměrné filmy (s vyjímkou třetích Strážců galaxie), takže jak už bylo řečeno, Marvel bude muset vymyslet co dál, protože tudy cesta nevede.

plakát

Nech svět světem (2023) 

Netflix naservíroval na konci roku nenápadnou, ale hvězdně obsazenou pecku. Z traileru to mohlo vypadat, že se bude jednat o klasický postapokalyptický film, ale ve skutečnosti je to mysteriózní drama s několika postavami. Film skvěle buduje tíživou atmosféru a každou minutou je divák zvědavý, jakým směrem se příběh vyvine dál. Nakonec není ani tak důležité, co a proč se děje, ale jak se s tím hlavní postavy vyrovnávají. K tomu pomáhaji dobré herecké výkony všech zůčastněných, atmosféru dokresluje zajímavá kamera a místy zajímavé výjevy. Přes evidentně malý rozpočet film pěkně vypadá. Leave the World Behind mně trochu připomněl letošní Shyamalnův Knock at the Cabin, ale tady si tvůrci s podobným tématem poradili trochu lépe.