vojtik

- Je to zvláštní pocit. - Co? - Vědět to... Vám stačí vědět, že je to ku*evsky napínavé!

Jak se zpívá v jedné písni "Are we human? Or are we dancer?" Matt dokazuje nejen, že jsme obojí, ale v prvé řadě nám tímhle říká, že Život je příliš krátký a krásný na to, abychom si ten náš Životní tanec nechali propásnout... Díky Matte, žes nám ukázal, jak se to má dělat, jak tancovat, jak se usmívat, jak poznávat svět, jak oslavovat radost, jak pozvednout svého ducha, a hlavně jak žít - NAPLNO A SE VŠÍM VŠUDY. Děkuju ti.

Black Swan vás dostane do situace, kdy nevíte zda plakat, tleskat nebo křičet, ať už radostí nebo smutkem.

Znáte to šimrání v břiše? Když po deseti minutách víte, že sledujete něco zatraceně dobrého? Něco, co vás donutí se odprostit od všech biologických potřeb a dlaně zabořit hluboko do mísy s popkornem? A ať už je ta miska slaná nebo sladká - její obsah je vám, až do závěrečných titulek naprosto ukradený? Nechce se vám odejít na záchod, protože prostě musíte vědět co se stane dál? Ano, ano, ano! Takový pocit vám tady garantuji. Ben Affleck sice nepřišel s ničím novým pod sluncem, ale dávkuje to s takovou pečlivostí a hereckým zápalem, že to sežerete i s navijákem. Nebudem si nic nalhávat - je to pohádka pro dospělé na policajty a zloděje, ale tou pohádkou nemyslím nic špatného. Všechno jede jak má: ničím nevybočující, ale kulervoucí gradace děje; akční a setsakramentsky napínavé scény; všechno za doprovodu prozřetelně dunivých tónů; a samozřejmostí jsou dvě hrdličky, kterým jsem žral úplně všechno - fakt všechno. Ale čím si mě to naprosto zíkalo bylo zdejší obsazení - P-A-R-Á-D-N-Í. Jeremy Renner dokazuje, že mezi hvězdy patří. Jon Hamm je správně podlý. Rebecca Hall ví, co se po ní tady chce. Stylový děda Pete Postlethwaite. A Ben Affleck, kterého začínám vyloženě žrát. Nikdo, opravdu nikdo tam nehraje druhé housle. Každý si ukrajuje pro sebe tolik koláče, kolik děj snese. Vidím to vážně na silnou aspiraci, když ne na hlavní, tak jistojistě vedlejší zlaté sošky. PS: Je národní ostudou, že to u nás nešlo do kin!

Prima se dala znova do boje s Novou a opět to po vzoru "Vyvolených vs. Big Brother" vyhrála na plné čáře. Nova měla lepší technické zázemí, přeplaceného moderátora, dva šašky v publiku, porotce neporotce a co měla Prima? Krause. Ten opravdový talent, který bych z fleku poslal do Las Vegas (než ty dvě muskulatury vystřižené jak z gay porna). Ne, samozřejmě si dělám srandu a lidi ocenili fyzickou píli a návrat k antické formě umění, tedy krása a síla atletického těla. A co si z toho odnést? Vůbec nic. Za rok si budu matně vzpomínat o čem ta soutěž vůbec byla, kdo tam vůbec účinkoval a v prvé řadě - proč jsem to vůbec sledoval. A jedno pozitivum to má - takový pořad už nechci nikdy sledovat, ať už má kvalitu i talenty sebelepší. Bylo to časově i duševně náročné a na konci si z toho stejně nic neodnesete.

"We are Sex Bom-Omb! One, two, three, for!" Edgar Wright se v mých očích po tomhle snímku stává oprávněným synonymem pro pojem ŽÁNROVÁ NAŠLAPANOST. Ve svých předchozích počinech se zmohl pouze na tu lacinou videopůjčovní kulťárnu, ale v případě, že dostane 60 melounů vytříská z nich tolik tvůrčí svobody a nirvány, kterou nemůže odmítnout ani sám Buddha. "- Wooooow! - Yeah, wooooow!" Obrazová, zvuková a dějová hravost zde nabývá zcela diametrálně odlišných rozměrů než bývá u podobně koncepčních snímcích zvykem. Děj se dá sice shrnout do tří jednoduchých vět: "Get the hot girl. Defeat her evil exes. Hit love where it hurts." a právě ta dějová jednoduchost dává tomuto snímku prostor pro tu neskutečnou hravost. Od popkulturních odkazů na videohry všech minulých i současných dekád až po poetiku výběru Scottova šatníku - všechno má své opodstatnění a výsledný celek jasně říká - natočit tenhle film nebyla práce, ale zábava. A já přikyvuji - sledovat tenhle film nebyla společenská nutnost, ba naopak - zcela individuální a skvostný filmový zážitek. "That... was epic." Samotnou kapitolou je soundtrack, který je jedním slovem - uzemňující. Lidé zodpovědní za hudbu přesně věděli s čím mají tu čest a dali to svou tvorbou zřetelně najevo. Fakt, že se dá soundtrack s radostí poslouchat jako samostatný kus tohoto díla je jasný důkaz, který se nedá zpochybnit. "Sweet! I love this song." Jedinou výhradu mám k celkové délce, která je tak neskutečně napráskaná, že se sám kotouč v kino promítačkách musel pekelně zapotit. Není to však výhrada v negativním dojmu, ale čistě v subjektivním. Pouhý zanedbatelný problém, který mě omezoval to zhlédnout na jeden zátah - holt, stárnu. A vizuální stránka odkazující na prvky z rozličných mezníků videoherního průmyslu a jednotlivé komiksové prvky dovádí obraz k takové estrádě, že by se o tom mohlo zdát i panu velkému mágovi Zacku Snyderovi. A má se obávat oprávněně, jelikož tohle je kulturně-umělecky-zuřivě-monstrózní-milovaný-báječný-a-do-nebe-vynášený zážitek, na který se jen tak nezapomíná, tečka. A na konec mi nezbývá nic jiného než Edgaru Wrightovi upřímně vzkázat: "Jsem do tebe lesba!" PS: I do tebe, Michael Cera!

Film, který bortí hranice nejen společenského vkusu, ale i umělecké interpretace. Film, který využívá herce a jejich herecké výkony skrz povrchně pornografické a povrchně násilné scény. Film, který zobrazuje ženy jako kusy masa, jenž jsou brutálně zneužívány, čistě jako jakýsi cholerický druh domestikace. Film, který si bláhově troufá zaobírat se pedofilií, bez jakýchkoliv zábran, pouze z explicitního důvodu. Film, který komunikuje s diváky skrz amorální charaktery a jejích neméně amorálními životy. Film, který slovo znásilnění vyobrazuje brutálním, neopodstatněným a neoprávněným způsobem. Film, který defektně působí nejen na vaší psychiku, ale také na váš panenský empirismus nevědomosti. Film, který negativně sugestivními prohřešky nabízí pocit zvrácené bestiálnosti a pomatenosti. Film, který svou vizuálně nekorektní obrazností vás nutí se zamýšlet nad svou vlastní zkažeností. Film, který nabízí bezmála dvě hodiny žánrově deviantní podívané, jejíž největší mentální obrana je železný nadhled. Film, který svou netypickou důmyslností nabízí opodstatněné myšlenky a dojmy, které však přináší v nechutně lascivní formě. Film, který místy až nelegálním způsobem legalizuje svou groteskní existenci. Film, který se nehodí hodnotit, ale v určitých mezích a kruzích jen komentovat a v nejlepším případě vyvarovat. Film, který pokud po třiceti minutách vypnete, o nic nepřijdete. Film, který bych nedoporučil ani sám sobě, natož bližnímu svému.

Shank je ten z filmů, který měl potenciál, ale utopil jej v přílišné ambicióznosti skrz vizuální formu. Obsah tak značně pokulhává za sympaticky dynamickým, však nijak originálním vizuálem. Vsazí na přiliš přímočarou interakci nejen postav s postavami, ale hlavně postav s okolím. Vem čert ten lineární shluk děje, který by dokázal napsat i můj pejsek. To z čeho měl Shank těžit měl být ničím nezastřený racionální pohled na vykastrovanou londýnskou společnost, skrz její kulturní barevnost a zároveň unifikovanost. Bohužel z toho vypadl pomstychtivý osiřelec, který objevuje magickou sílu "rodiny" a nějaké ty skryté naděje. Vy si však nedělejte žádné naděje, protože takovou nesourodou divočinu, kterou tento snímek nabízí od naprostého dna zachraňuje pouze jakáž takáž řemeslná efektnost, ale jak jsem již zmínil - bez duše. Pro ty co jim je náct, mají rádi sprostou mluvu, předčasně odkojené muže, nebojácné dívky a "tvrdou" melancholii, popř. tragikomedii města - jinými slovy "veri kůůůl" věci - přijdete na své. A jelikož je tento snímek i přes tu vulgárnost a morální nekompetenci cílen především na náctileté jsem ochoten existenci tohoto snímku kriticky opodstatnit.

M. Night Shyamalan zažívá krizi středního věku. Všichni mu to odpustíme a budeme tajně doufat, že to pomine.

Tvrdá nátura vikingů byla už od dob vzniku metalu testována drsným podnebím a břitkými skalními útesy. Vikingské děti se učily držet sekeru dříve než okusili teplo mateřského prsu. A vikingské ženy svým pevným stiskem a hrubým polibkem vábily i přihlížející tuleně. Ale na co dějepisci tohoto mýty opředeného národa zapomněli byla nevyvratitelná přítomnost draků. Ať už byli vzrůstu malého, velkého nebo gigantického... bez rozdílu naháněli strach i tomu nejvíce vousatému vikingovi. Úkolem draka bylo zabít vikinga a úkolem vikinga bylo zabít draka. Jednoduchá filozofie, která dávala smysl a bylo hříchem byť ji jen trochu zpochybňovat. Ale co kdyby se taková černá ovce rodiny našla a namísto aby kovář brousil sekery a oštěpy, tak po nocích vycpává plyšové dráčky. Samozvaný hrdina, který se nesnaží bojovat, ale pochopit a najít smír. Společně se svým nově objevším přítelem z druhé strany barikády musí dokázat, že společným přátelstvím dokážou víc než jako věční rivalové. Je to klišé jako řemen, ale prostředí vikingů a neochvějná láska k drakům cílí na jiné smysly. Tohle je krásný příklad na nic si nehrajícího, ale žánrově nepostradatelného animáku, který mě okouzlil svou dokonalou konstelací jak obsahovou, tak výtvarnou stránkou věci. Tohle svým dětem pouštějte, když jim chcete dát lekci o přátelství, zodpovědnosti a odvaze. Víc než tisíc slov. A to je základní princip rodinného animovaného filmu. Tady se nedá co kritizovat...