Antek

Zlo v té nejčistší lidské podobě. Otřesný případ, který se odehrál v 60. letech byl opravdu horror a sledovat jeho dramatické ztvárnění není zrovna tím nejpřijemnějším filmovým zážitkem roku. Ovšem člověk se musí odprostit od toho, že třičtvrtina hlavních postav na plátně by potřebovala postřílet (hlavně ti malí fakani) -- byla to hrůza a nejhorší na tom je to, že se to STALO. Ale abyste natočili film, nestačí plátno znečistit psychickým a fyzickým týraním. Když chcete natočit intenzivní film musíte do něj vložit "oné cosi", co diváka chytne a nepustí. Tenhle film je ovšem chladným nevýrazným šperkem, který je sice ze všech stran poctivě vybroušený, nicméně jedná se pořád jenom o výsledek rutinního řemesla. Keener a Page podávají strhující výkony, ale na celkové bezvýraznosti tohoto filmového díla to nic nezmění ...

W & G to vždycky nejvíc slušelo v krátkých animácích, které byly prodchnuty jedinečnou atmosférou a oplývaly geniální béčkovou zápletkou. Nejinak je to i v případě jejich posledního dobrodružství, které je sice možná nejslabší, ale s těmi půředchozými si v ničem nezadá. Ono totiž slovní spojení "nejslabší díl" v tomto případě vyjadřuje kvalitu o velikosti hory, která vyčnívá nad ostatními (i dlouhometrážními) snímky poslední doby. Takže tu opět máme pár vražd, pomýleného Wallace, gotické stíny budov a napětí, které by se dalo krájet. Nick Park umí a jeho nadšení je až neskutečně nakažlivé -- své postavy má rád a především miluje filmy, takže se opět dočkáme řady citací a filmových vychytávek. Půlhodinová jízda, která Vás strhne a nepustí.

J.M. Straczynski platí v comicsovém světě za autora, který vyniká v komplexních příbězích (a z nichž většina je ověnčena řadou cen). Nejinak je tomu v případě The Changeling, mistrovském opusu Clinta Eastwooda (každý jeho film je lepší a lepší!!!). Opusu, který vás dožene k pláči, vzteku a znovu k pláči. Příběh o nejhorší noční můře každé matky a o bezpráví, které se nachází tam, kde být určitě nemělo. Neskutečně dějově našlapané dílo, které táhnou dopředu (bez vyjímky) výborní herci -- Malkovich je charisma samo a jeho výkon si i přes malý prostor vydupe svou pozornost; stejně tak Jason Butler Harner a jeho "bytí" jedné z největších zrůd filmového plátna; a také Angelina Jolie, která svou roli matky prožívá od prvního dechu do poslední slzy. Film právě skončil a je pořád v mé hlavě -- ještě pořád ve mně rezonují dozvuky opravdu vyjimečného díla. Clinte, už se vykašli na hraní a jenom toč ... protože jsi jeden z největších režisérů současnosti.

Je až s podivem kam se Will Smith za ta léta dostal. Z vychrtlého rádoby rappera se stal hereckou superstar (jejíž otvíráky se jen tak mimochodem pohybují okolo 40 miliónů), která se podle potřeby mění na výborného komika, nelítostného bijce či charakterního herce. Ovšem v takto čistě charakterní roli jsem Smithe ještě neviděl. Ano, vím, je to jeden z těch precizně vycizelovaných filmů, kteří možná až příliš okatě pokukují po oscarech (máte tu všechno -- trauma, deprese, postižení, smrt a lásku) -- filmů, které emocionálně ždímají diváka až na kraj sil -- filmů, které mě obyčejně nechávají naprosto chladným. Ovšem tuto návnadu jsem -- hlavně díky opravdu skvělému Smithovi -- zbaštil i s navijákem.

Nezvykle civilní De Palma předkládá svému divákovi příběh o bolesti a snaze ji vykoupit. Nečekejte žádné dlouhé zpomalovačky (i když se jedné samozřejmě dočkáte), sexuálně zvrhlé zločince či zvrácené akty sexu (i když jeden takový tu je -- ovšem až do závěru skrytý). De Palma se zkrátka rozhodl natočit své malé drama bez dějových kotrmelců, které ovšem i přes absenci jeho oblíbených fines funguje zcela bez problémů.

Miluju konspirační teorie -- myslím si, že JFK byl zabit v křížové palbě a Oswald byl jenom vábnička (a diskutuji o tom s každým Američanem, kterého potkám) -- stejně tak věřím, že Americké tajné služby mají prsty v atentátech na Roberta Kennedyho, M.L. Kinga -- věřím, že válka v Iráku byla postavena na lži -- a věřím, že je klidně možné, že svět ovládá úzká skupinka lidí, kteří hledí jenom na své zájmy. Moje paranoidní duše dostala za své a tato naléhavá, až hystericky vykřičená výpověď o loutkovém divadle, které se kolem odehrává, ve mně našla dobrého posluchače. Nemusí to být všechno pravda (a nejspíš ani není), ale zneklidňující to rozhodně je.

Neskutečně hustá atmosféra zasněšeného sídliště dýchá na diváka příslibem čehosi vyjimečného, což taky nakonec přichází. Nápaditá krvavá romance mezi jedním obyčejným klukem a ne zcela obyčejnou holkou, která přechází v čistý horror a pak zase v love story tak čistě, že to ladí oku a filmové duši. Filmařsky brilantní scény jsou předkládány jako samozřejmost bez toho, aniž by působily jako režisérova masturbace nad tím: "jak jsem skvělý." Jednoduše filmové dílo, které uspokojí každého -- ať už uctívače horroru či znalce filmového řemesla. TOP FIVE 2008.

Ano, manipulace s tupými ovečkami. Ale manipulace tak vymakaná, že to v oblasti (českého) televizního prostředí nemá obdoby.

Možná je to mainstream, ale přibližně 100x lepší než poslední Romerovy kousky. Atmosféra posledních dnů je opravdu hutná a "Ripleyovská" hrdinka je příjemným osvěžením žánru. Dead Set jenom dokazuje, že když máte talent, může Vám být každý (televizní) formát malým ... Říkal jsem to pár komentářů zpátky, ale musím to zopakovat: V současné době na Brity nikdo nemá!! PS to Iolaos: A nesplaskne!!! :-)

Nekompromisní souboj o přežití, jenž se vám zaryje pod kůži a dlouho tam zůstane. Tehle výlet k jezeru měl být romantickou předehrou k společně strávenému životu, ale stal se tísnivým prologem k životu krátkému, ve kterém každý umře úplně sám. Bandička mladistvých vyráží do lesa po stopě štvané dvojice (výborní hlavní představitelé) a přináší sebou tolik znepokojujících scén, že se divákovi klepe čelist a stoupá adrenalin v krvi. Další z řady intenzivních výpovědí o dnešním světě, kde se maže hranice mezi lidstvím a odcizením -- kde zabít někoho je jedinou cestou, jak být člověku nejblíže. Anglický horror je na vrcholu ...