Hilly

Už po několika prvních minutách jsem zůstal skoro přilepen k sedačce v kině, jelikož jsem se skoro po**al nadšením. Co kapitola, to pecka, nenajdete hluché místo. Christoph Waltz ukázal, kdo je tu pan herec a ukázal to i Bradovi, který i tak vynikal, takže když vynikajícímu konkuruje geniální, nemůže to dopadnout špatně. I další obsazení byla dobrá volba, viz Til Schweiger jakožto eliminátor nácků, komisař Rex Gedeon Burkhard jako rakouský žid a tlumočník a další hovada. Adolf Hitler pobavil a jeho smrt byla posichrována natřikrát: uhořením, zastřelením a výbuchem. Tarantino umí a je tu klasický motiv pomsty, rozstřílená hospoda na cimprcampr a "happy end". Jo, také už vím, jak si v Německu správně objednat tři skotské :-)

Většího drsově vězněného v černi ponurého světa snad není. Přes všechen ten "syfl" si zachovává sarkastický a cynický smysl pro humor a divák si jej hnedle zamiluje. Asi se nikdy nedovíme, jak se Porter jmenuje křestním jménem a nikdo si neuvědomí hodnotu 70 tisíc amerických dolarů, o kterých to podle něj všechno je :-D

Zdá se, že nejhorší, co vás v životě může potkat, je doživotí. Váš elegantní a ambiciozní život se pro jednou a navždy promění v nejhorší kriminální noční můru. Ale zdaleka není nejhůř, když potkáte mezi zdmi někoho jako je Reed. Andy Dufresne se zdá odepsaný, dokáže se však transformovat v nejdůležitější a nejnepostradatelnější osobu vězení a nakonec to vše vypadá jako jedna velká zábava. Jak pro Andyho, tak pro diváka. A ke všemu - nic není definitivní

Tak jako stíhal T-1000 Johna Connora, mě stíhala emoce za emocí. Viděno poprvé v dětství, navždy zaznamenáno. Dokonalé honičky, strach, brilantní technické nápady. Nikdo nikdy snad nechoval takové sympatie robotu, kterého ztvárnil Arnold Schwarzenegger s dokonale pasujícím německým přízvukem. Hlavní trojice, nesoucí těžké břemeno vědění o nadcházejícím soudném dni, musí přesvědčit o jeho důležitosti celý svět a zároveň přežít útoky z budoucnosti. Napětí je od začátku do konce doprovázeno silnou hudbou. Cameron umí a nevím co příšerného by musel natočit, aby kdokoli jeho genialitu zpochybnil.

Takto oslovuje herec Jean Reno svého filmového parťáka Geralda Depardieua, který je tuze hrdý na to, že jest Quentin z Montargis. Vězeňské hlášky o ochočení pavouka, afričanovi z Martiniku, kousání mimo bolavý zub a další se stávají okamžitě legendárními a každý si vryje do paměti roztomilý a tupý výraz hlavního hrdiny či opilého jeřábníka. Zde se projevuje herecké umění a univerzálnost G.D. - jednou jej vidíme v roli dominantního Kryštofa Kolumba a v jiném snímku slabomyslného zlodějíčka, kterému dělá radost hračka bučící jako kráva a prdící balonek. Netajím se tím, že zrovna neoplývám láskou k Francouzům a dabingům a vlastně jsem snímek nikdy neshlédl v originálním znění, ale koho by neodrovnal výrok policejního komisaře "Takže, hledá se zabiják, blbec a jeřábník" i v češtině? Snímek též poukazuje na to, že být hloupý může být kolikrát velice krásné, naivní, a že je tu pořád možnost to těm "chytrým" nandat.

Důkaz toho, jak se dva rockově nadaní buřtíci mohou stát oblíbenou dvojkou diváka. Snad v současném přeumělovaném hudebním světě dokázal někoho přesvědčit o tom, co je pravá muzika a jak má vypadat její interpret. Ve snímku se rovněž objevují hudební esa Dave Grohl a Ronnie James Dio. Špičkový muzikál s chytlavými melodiemi, superlativy, magie, parodie a hlavně JB. He does not need a microphone.

V první řadě asi není nejdůležitější se soustředit na misi, ale vypadat co nejvíc jako pořádně špinavé motorkářské hovado trousící neutichající hlášky. V této době ještě beránek Charlie Sheen se přemění z nevinného policisty v drsného gangstra s pozadím náročného úkolu - infiltrace pašerácké a vražedné motorkářské bandy. Krvák Michael Madsen v čistě vypraném bílém triku na pekelném stroji úplně nesplnil mé představy leadera, ale poukažme třeba na hlášku indiána v samotném počátku filmu, která tyto drobnosti kompenzuje.

Představte si, že máte velice omezený rozpočet ke stvoření výborného filmu a prostor k natáčení je omezen na jednu místnost a 12 mužů. Je něco takového vůbec možné? Jistě. Přesvědčil nás o tom snímek z padesátých let "Dvanáct rozhněvaných mužů". Někdy se může zdát, že justiční omyl naprosto nepřichází v úvahu a jakákoli presumpce neviny je šeredná ztráta času. Do té doby, než se mezi svědky ozve porotce číslo 8 (hraje Henry Fonda). Od té doby je všechno jinak a zbylá jedenáctičlenná porota brzy zjistí, jak snadno se jejich názor dá vyvrátit. Ale to není vše! Osmička, architekt Davis, pozastaví hromadný verdikt pouze na základě toho, že by bylo spravedlivé si o procesu alespoň pohovořit! Film se velice obtížně přerušuje v polovině kvůli všemu tomu napětí, a přestože každý divák předpokládá, že jediný porotce všechny přesvědčí, tak nikdo neví, jakým způsobem by to vůbec bylo možné a z toho pravděpodobně čpí všechna ta genialita. Čtyřicet let po natočení filmu byl vytvořen remake, ale upřímně - je ještě co překonávat?

Mikael Blomkvist je skautem mezi dnešními novináři, jeho práce nespočívá v ambicích ani očerňování, jde mu jen o rozlousknutí pravdy a nabídku pomocné ruky. Přes fakt, že jej společnost odvrhla do nejtemnějších kanálů bezpráví, se odhodlá pomoci s tajemným případem zmizelé Harriet Vangerové za pomoci hackera Lis Salanderové. Klenot mezi thrillery, napětí střídá akci a emoce, zobrazuje detailně patologické chování různých porušených a hlavně sadistických osobností. První a snad i nejlepší díl trilogie, který absolutně nemohl být překonán americkým remakem, který se oproti originálu obtížně sleduje i s prstem v krku.

Špičková podívaná, kterou Cameron zvládl snad po všech stránkách, jak bývá jeho zvykem. Za cenu "dokonalosti" dosti finančně a kariérně riskoval. Za líbezných zvuků Jamese Horna se odehrává romantický příběh situovaný do jedné z největších katastrof všech dob. Perfektně zpracované postavy prezentované skvělými hereckými výkony, výtečný obraz a efekty, emoce za emocí. V roce 2012 vyšla ke stému výročí tragédie 3D verze, na které kvanta specialistů pracovala rok a podle toho (pozitivně vzato) film vypadá. V témže období se režisér možná již naposledy vydal ke vraku Titaniku a konečně po technické stránce uzavřel fyzikální podstavu potopení, která se nakonec drobně lišila od filmu (ruptura trupu musela být mezi druhým a třetím komínem, záď lodi se po zlomení nakláněla podstatně menším úhlem a s jinou rotací).