prezdivaka

Tenhle film je taková americká Zvětšenina. Byl to asi záměr, jak je vidět i z názvu Blow Out. Palma nechává situace dojít až na samou mez a potěšující je, že nezklouzne k trapnosti a ani k happy endu. Je tam ovšem technický nesmysl. Jack natočí sled fotek z novin na 16 mm kameru a na výsledný film nasadí zvuk, který při nehodě natočil. Film trvá asi 10 vteřin. Musel by mít nejméně 240 fotek a nebo tak 80 a každou nasnímat po okénku 3x. Nebylo by to moc plynulé, jak to ve filmu vidíme, ale budiž. Fotek je v časopise ovšem maximálně 20. Fotograf je nasnímal teleobjektivem přes řeku. Je noc a musel mít čas závěrky nejméně 1/125, aby auto nebylo rozmazané (což není). Snímat noční scénu tak krátkým časem, objektivem který má světelnost minimálně 2,8, je i při použití citlivého filmu také nesmysl. Výsledkem by bylo pár podivných šmouh s velkým zrnem. Myšlenka, že by se takové fotografie daly použít k vydírání je jen znova použité klišé, které nám scénáristé a režiséři různých detektivek a špionážních filmů stále předkládají. V tomto ohledu je britský film Zvětšenina perfektní. David Hemmings při několikanásobném zvětšení noční fotografie z parku získá jen shluk neostrých zrn v emulzi.

Ke konci filmu jsem si sumíroval, co bych k filmu napsal a pak zjisil, že to samé už napadlo Igiho B. Asi bychom si rozuměli a ovlivnil mé váhání zda 4 či 5 hvězd. Nicméně tento humor není pro každého, je specifický, sarkastický, řádně černý, taky se mi vybavila Hlava 22, moje oblíbená kniha. Chápu úspěch Monty Pythonů a britského humoru s Červeným trpaslíkem až k Mr. Beanovi. Je to tak nabité gagy, až mě zaráží některá mizerná hodnocení. Na druhou stranu, když uvážím, že komedií století zvolili diváci S tebou mě baví svět... není se čemu divit.

Nebudu se přidávat k další řadě pochvalných recenzí (dal jsem 5 hvězd), ale chci zdůraznit skvěle vybranou hudbu. Začíná bandy z 50' let a postupně se dostaneme až ke Scorseseho oblíbeným Stones. Skladby jsou zpočátku romantické stejně jako je opojení ze "zaměstnání" hlavního hrdiny a stejně jako jde film do obrátek, je hudba tvrdší a svižnější, tvoří náladu a napětí a skvěle doplňuje dobovou atmosféru. Cadillacs, Aretha Franklin, Cream, Who... Hudba jde společně se střihem a je pro mě stejně báječná, jako původní u jiného mafiánského filmu Tenkrát v New Yorku od Morriconeho.

Už jen samotné žánrové zařazení vzbuzuje rozpaky - komedie/drama... a z filmu je to patrné. Myslím, že kdyby v obsazení nehrál Jack, film by moc neobstál. Film plyne bez výraznějších vrcholů či pádů víceméně jednotvárně. Je plný chlapských plků a vtípků. Ve srovnání s filmem Harold a Maude nebo pozdějšími filmy Návrat domů či Byl jsem při tom se nedočkáme žádné katarze a už vůbec ne nějaké pointy. Pro někoho to může být o to zajímavější. Já po těchto filmech čekal, co mi film na konci nabídne a upřímně, čekal jsem víc.