ing.man

Viděl jsem to před lety... omlouvám se za pozdní reakci. Ale v kůži tvůrce si připadám si jako pasažér letadla, který s vědomím, že nemůže přežít jednoduchý let z A do B si stejně koupí jízdenku a usedne na sedadlo. Zjednodušeně, dali mi do ruky smrtící tlačítko, které mě zabije, ale stejně půjdu a zmáčknu ho, abych řekl světu, co mě zabilo... Takhle nějak si připadám v roli Morgana Spurlocka. (A podobně i v jiném dokumentu - Bowling for the Columbine.) Problém velikosti porce, není problémem korporace, která to nabízí, ale problémem jednotlivce, který to přijímá. A s tím je spojeno i mnoho osobních nastavení během vývoje, tedy to jsou známé články vývojové psychologie. Tedy pokud, já, zeleninová coonda, zítra začnu žrát kočičí krmení tak, pochopitelně se mi nic nemůže stát, protože jsem USA patriot. A to znamená, že můžu žrát ho**a se střelným prachem, jelikož moje sebeurčení je víc než zásady zdravého stravování, tak mi milí politici vysvětlete, že zvracím. ..... Tenhle šit, je promyšlený od začátku do konce. Je to jako hodit neplavce do moře a pak žalovat vládu, že nepostavila plot kolem pbřeží. Je to jako říct, že verbal, (member of CSFD) je slušný člověk, i když v jeho ložnici se střídá kačer s koněm v závislosti na měsíčním cyklu. Sakra, chtěl jsem říct dle fáze měsíce. Dílko velmi málo sebekritické stejně jako málokalorické... Dejte mi 30K na stravné a ukážu všem, jak jsem se živil celý měsíc v Mekáči a jenom tam. A nepřiberu, nýbrž ještě zhubnu a to všem podobným churácům na odiv!

Srovnávat jedničku s dvojkou pro mě je jako srovnávat srdcové a křížové eso. Jasné, že jednička vždycky zvítězí, povstala z ničeho. Dvojka to už měla nalajnované a musela se držet toho, co bylo. Nedá se to srovnat, a tak můžeme být jen rádi, že je z toho zase masterpiece. Na mě nejvíc působila ta rovina Rippley-Newt, korunovaná závěrečným soubojem se slovy, která použila i paní Weasleyová proti Bellatrix :D. Ti nabušení mariňáci byli k smíchu, připomněly mi squadru z Edge of Tommorow, ale tam to byli aspoň vyvrhelové. Jediná slabinka jsou trochu ty osumdesátkové pózy, ale což. Napínavý jako kšandy a sakumprásk zábava. Jdu si pustit trojku :)

Slabá povaha mi zabránila abych dokázal tenhle klenot ocenit dříve, než na konci páté dekády mé vlastní existence. A to jsem se jen chtěl podívat jak to ta Sigourney dává, když ji všichni tak chválí. Ale jsem rád, že se mi tady podařilo porazit vlastní úzkoprsost a nastavit nemilosrdné zrcadlo niterné píčovitosti. Je to skvost. Neporazitelný. Půl století po Metropilisu, třicet let před iPhone. Tleskám ve stoje, bravo.