Andy.222

Jak má člověk hodnotit počin, který napíná samou hranici absurdnosti. Celou dobu jsem si nebyl jistý, jestli je to promyšlená parodie nebo naprostá hovadina. Ono celý ten seriál jde cestou "oblečená-neoblečená". Není to nijak zvlášť explicitní - přímo neuvidíte ani bradavku, ale zároveň tu máte "vibrující zadek" přitisknutý při boji na na choulostivé partie oponentky. Tváří se jako "realistické" sportovní anime, které popírá magii, ale ty techniky co používají jsou méně realistické, než nezkorumpovaný politik. Postavy jsou prokresleny "tak akorát, aby se neřeklo, díky čemu mi vlastně žádná nepřirostla k srdci. O hlavní postavě můžete říct v podstatě tři věci: je zbrklá, nadšená a má ráda (doplňte název libovolného sportu - v tomto případě Keijo). Víc se o ní nedozvíte a ostatní jsou téměř všechny totožně generické, což způsobovalo, že při skupinových bojích jsem musel horkotěžko přemýšlet, která je která a mimo boje jsem se i docela nudil. Na druhou stranu nemohu upřít, že místy umí být Keijo zábavné i ve své absurdnosti a hodněkrát jsem (pobaveně!) kroutil hlavou, co za hovadinu vlastně vymysleli (a nutím svoji přítelkyni, aby se naučila Kozopresuru!). Zkrátka když budete mít náladu na nějakou potrhlou šílenost, u které nemusíte přemýšlet, můžete to zkusit a třeba vás to zabaví, pokud ne, klidně to můžete passnout, o nic zásadního nepřijdete.

V podstatě mám jen jedinou výtku. Dle Loru (a bylo to potvrzeno i v MCU v Lokim, kameny nekonečna fungují pouze v rámci vesmíru ze kterého vzešli a v alternativní realitě by měli být jen "těžítka". A trochu jsem taky koukal, jak snadno si Ultron dal Thanose, až to tak nějak neodpovídalo jak se s ním ostatní nadřeli. Ale jinak rozhodně zajímavé.

Po několika temnějších dílech, naopak krásně odlehčená komedie v duchu, co kdyby byl Thor ještě více zastydlý puberťák než je a je skvělá, hravá a zábavná. Děj ani postavu sice nijak nerozvíjí, ale nemám problém s tím, že se tvůrci chtěli trošku vyblbnout a nás pozvali ať se podíváme taky.

Musím říct, že jsem opravdu Killmongera obdivoval za jeho bravurní šachovou partii, kterou nám tu rozehrál. Klame tělem a téměř až do konce vlastně není jasné na čí stranu se přikloní a co v další chvíli udělá. Za mě celkem dobře rozehrané What if... které by sneslo i delší stopáž.

I když jdu zřejmě proti proudu, Black panter nepatřil mezi mé oblíbené postavy. Zde mi T'Challa přišel jako mnohem sympatičtější postava a tomuto dílu se chechtám ještě dva dny po shlédnutí. "Já nevím kámo, mě to zní jako genocida."

Moje první a největší výtka: Ve které části to sakra měla být komedie??? Jako kontrast ke krásné barevnosti a teoretické roztomilosti protagonistů to rozehrává úplně jiný příběh a notu, než by jeden čekal. Je to temné, burtální a vcelku i zajímavě to rozvíjí spoustu nečekaných témat: přenos tužeb z otce na syna. Fanatismus a touhu po uznání. I určitou alegorii na pokrok vs. příroda. Křehkost moci. Závěrečná pointa byla jen krásnou tečkou.

Nějak krátce po tom co tento film vyšel, se údajně vyrojily výzvy, ať se holky rozejdou se svými kluky, pokud se jim nelíbila Barbie. Já mám štěstí, mojí přítelkyni se nelíbila taky. Ale teď vážně. Myšlenka špatná nebyla a proslov Americy Ferrera o tom, jak se musí ženy chovat (a stejně dělají vše špatně a je to jejich vina), bych označil za zlatý hřeb filmu. Bohužel, to (a asi dva hodně povedené vtipy) je taky to jediné dobré, co mi film nabídnul. Z postav jsem byl dost zmatený, protože i když řešili svoji "panenkovitost" tak se celou dobu chovali tak nějak napůl. Barbie skáče že střechy, ale Ken si natluče o vlnu a to ještě nemluvím o jejich (ne)znalosti věcí přesně dle potřeby filmu. A ano, i když souhlasím, že na patriarchátu je toho hodně co kritizovat (a potenciálně měnit), v tomto filmu mi tu myšlenku rozhodně prodat nedokázali, spíše naopak. První hodinu jsem se nudil a fandil spíše Kenovi a v druhé půlce... No, jsem nefandil vlastně nikomu, protože film na mě působil že bych měl fandit ženám vlastně jen proto, že jsou to ženy? Vlastně ani jedna skupina mě moc nepřesvědčila, že by si svoji výhru zasloužila. Tak nějak jsem doufal, že na konci nabídnou nějakou vizi toho, jak by měl dle nich vypadat správný "vyvážený" svět, ale to jsem asi čekal trochu moc. Takže dva a půl * pro nejslavnější panenku a příště to zkuste lépe nebo to radši nezkoušejte vůbec.

Perinbaba je zvláštní pohádka. Až přemýšlím, jestli to vůbec je pohádka. Chvílemi je pěkně temná a ponurá, až působí spíše jako drama, chvílemi veselá a hravá, až má člověk pocit že sleduje komedii a chvílemi, no... na pohádku překvapivě erotická. Samozřejmě ne tím přímočarým způsobem, ale člověk to tam cítí a zjevně to není náhoda (obzvlášť při Dorčině myšlenkách na vlky). Samozřejmě nic z toho není přímo výtka, příběh jsem si užil, přes lehkou zmatenost a převapení, co to vlastně sleduji. Ještě bych rád zdůraznil přímo okouzlující hudbu, která se mi ani za celou dobu stopáže neoposlouchala.

Když ono je to těžké. Pohádka vypadá nadmíru dobře, poselství je taktéž ok a příjemně mě překvapila tím jak je nečekaně temná. Největší problém mám vlastně s ústřední proměnou princů (a rubínůmilné dcerky). Na to jak se celý prostředek pohádky vleče, tak mi přijde, že se jejich pochopení slov jejich otce, vlastně nevěnuje moc prostoru a působí dosti zkratkovitě. Vůbec tomu nepomáhá, že herecké výkony mi přišly hrozně jak na houpačce. V jedné scéně herci mezi sebou mají tu správnou chemii jen, aby to v následující naprostou nevěrohodností naprosto zabili. A ano, u pohádky bych sice mohl přimhouřit oko, ale stejně mě štvala ta naprostá tupost některých postav. Určitě to není nejhorší pohádka a řekl bych, že míří stylisticky správným směrem, ale chtělo by to ještě vychytat hodně much.

Tento film se mi strašně špatně hodnotí. Jednička se mi velice líbila, přišla s novým stylem animace a celkově se zapsala jako 10 z 10 film. A nyní tvůrci přišli s dvojkou a ... Ta spustila dvě paralerní větve mnohovesmíru. V první větvi se kochám tím, jak svůj nový styl animace vytáhli ještě o level výše a vybavili jej výborným hudebním podkresem. Multivesmír barevný, překvapivý a hravý, na který je radost pohledět včetně překvapivě úžasných titulků. A v té druhé větvi... Vidím pustý, lepivý a utahaný močál tam, kde měl být příběh s jen pár ostrůvky zeleně a dokonce i květin (jako například pár i dojemných scén, které mě chytili za srdce). Močál, který než se dostal na trochu pevnější půdu, tak jsem byl znuděný, díval se na hodinky když 'už tam budem' a samozřejmě, který končil až trestuhodným cliffhangerem. A přestože je film audiovizuální médium, tak jsem typ diváka, který odpustí laciný vizuál, když dostane skvělý příběh, ale naopak mi to moc nejde.